PEČE CELÁ ZEMĚ. A JE TO OK!

Peče celá země a mě to baví

Nová reality soutěž České televize má sledovanost přes milion diváků. Proč mne baví sledovat taťku, mamku a další péct variace na štrůdly a laskonky? Teda krom toho, že to potvrzuje můj status mentální důchodkyně...

Fotka patří České televizi, pečení patří všem

Více než dva týdny jsem se cítila left-out v jakýmkoliv chatu s Danielou.

Nervy to začaly být, když se na Peče celá země začal dívat i náš kamarád Míra, který dokonce podle jedné z výzev upekl koláč (a pochlubil se na Insta, další šokující znamení blížícího se konce světa, je totiž více než jistý, že jeden ze 4 jezdců Apokalypsy bude influencer).

Ačkoli obecně trpím tím, že čím víc se v mojí bublině o něčem mluví- od seriálu po knížku, tím méně mám reálnou chuť se do díla samotnýho zakousnout (nikdy jsem neviděla Most! nebo GoT, žalujte mě). Ale Peče celá země jsem si pustila. Jen tak, casually, a přesně takhle nenápadně si vás to omotá. Ano, místo mozku mám teď čokokostku.

Není to reality show u který bych nemohla dospat dalšího dílu, ale vím, že se na něj prostě podívám. A nekonečně děkuju Daniele za doporučení.

Pečení je bezpečí a vizuální ASMR

Proč mě baví dívat se na pečení? Pečení je pro diváka výsostně nedramatická disciplína per se, disciplína, která je někde na pomezí alchymie a chemie a dynamiku dramatu nabývá jen nečekaně (vykyne, nevykyne, spálí se, nespálí se, vyběhne, nevyběhne, bude lístkovat nebo ne). Navíc je tohle drama (na první zdání) ne tak univerzální, podobně jako, co já vím, vybírání a vyřazování v Trosečníkovi nebo v The Bachelor. Pečení je technologie, přesnost, věda - pečení je basically antiteze mne samotný. A možná právě proto mne fascinuje.

MÁM SE RÁDA - vol. II - UPEKLA JSEM SI CHLEBA

Mám se ráda, a proto nejím kupovaný hnusný pečivo. Nebo ráda bych nejedla. Většinou je to spojený s velkými výčitkami svědomí a představami o hoření v pekle a bércových vředech. Moje primární motivace kdysi byla zhubnout a bez pečiva to jde samo a hodně rychle. Teď je to spíš součástí filozofie, kterou jsem vytvořila a snažím se šířit světem, filozofie mojí duchovní školy MÁM SE RÁDA <3. Když mě tedy náš Vývařovna kamarád Míra popichoval, jak je tahle celá protilepková hysterie u lidí, co žádnou alergii na lepek nemají, trapná, musela jsem mu dát částečně za pravdu. A jelikož jsme holky rozumný a jelikož se blíží Korso Krymská, kde budeme zase vařit guláš a já už vám prostě tu šumavu k němu kupovat nebudu ---->>>> ZKUSILA JSEM UPÉCT CHLEBA.

NÁVYKOVĚJŠÍ NEŽ ČERSTVÉ OPIUM: MAKOVÝ KOLÁČ

Milé anonymní internetové publikum, milí přátelé, milí stalkeři, rodino, hateři...Já, Karol, jsem na krátkých pár slov zpátky na tomto blogu jako host. Ráda bych s vámi sdílela recept na koláč, který má takový úspěch (sebechvála v případě čerstvě upečeného koláče vždycky jenom voní..!), že je zkrátka nejjednodušší ho pověsit na internet než ho posílat všem žadatelům individuálně. Enjoy!

MAKOVÝ KOLÁČ

INGREDIENCE ~ na 1 ks, nízká forma o průměru 28 cm

TĚSTO
# 175 g hladké mouky
# 100 g másla nakrájeného na kostičky
# 1 žloutek (bílek si schováme do náplně)
# 4 lžíce vody
# 1 lžíce sušené nebo čerstvé citronové kůry
# 1 lžíce vanilkového cukru
# špetka soli

KLUBOVÁ KLEVELA

Zkusila jsem si uvařit tradiční jablečnou klevelu trochu jinak a dát jí takový sladší (ano ještě sladší) chut a to hned díky dvěma věcem. Hnědému cukru demerara a Clubu Mate. Club Mate je moje jasná závislost, který mám doma věčně celou bednu. Jemu přičítám svůj magisterský titul a také jemu vděčím za to, že zvládám se svoji chaotickou povahou bezproblémově řídit. Donedávna jsem mohla říct, že i díky němu jsem zvládala tři práce. 

Klevelu dělám každý rok, protože mám od mámy vždycky košík jablek, který zasyrova zrovna nemusim. Tentokrát jsem koupila pytel v Kauflandu a ty od mámy pak jen krájela čerstvá do štrůdlu, ale o tom až na konec, Teď teda ta klevela. Co je klevela všichni víte, nejste blbý žejo, to přeskočíme. 

Na Klubovou klevelu potřebujete tohle a jen tohle:

start

VÝVAR V KOSTCE

Klasický gastro-deníček posledních pár týdnů:

Gastro vydírání non plus ultra:

To co vidíte výše je "hruškový závin s vanilkovou omáčkou" (nejsem si jistá, ale tuším, že tam byly ještě nějaký přívlastky, ale prosímvás- byl to jen štrůdl z hrušek a vanilková omáčka) a já odmítám za podobný věci dávat víc než 50 korun...tenhle stál přes 80 (restaurace Ola Kala na Korunní- jeden z příkladů totálního přecenění se...). Hamby, styďte se!

BISTRO FRANZ V REMOSCE

Tak jsem se vrátila z Brniska. Nebylo to vůbec lehký, kocovina nás přitlačila k zemi a pak jsme nemohli najít městský okruh a vyjet, Brno nás prostě chytlo a nechtělo pustit. A něco na tom městě je. Minimálně mají jednu z nejpříjemnějších kaváren/bister ze všech možných, který jsem navštívila. Šéfuje tam Radek, který má 7 dětí (ano, radši to napíšu, ať předejdeme fámám jako včera večer), a nejedno mu s chodem bistra pomáhá (švarný synky potkáte třeba za barem a mladší třeba s Radkem sbírají pampelišky na tu skvělou limonádu, kterou zrovna pijete). Sedm dětí, krásná žena, a jedno bistro. Tahle nějak si představuju taky ono "chtít od života něco víc".

Fakt je ten, že večírek se vydařil, stejně jako moje re-prohibiční tvarohová buchta s mandarinkovou šťávou, mandlema a rumem (oujé). Osobně jsem celý přípravný proces musela pořádně podlejvat Starobrnem, protože co si budem povídat, byla jsem trochu nervozní. Přece jenom pečení na veřejnosti poprvé, chápejte, není to sranda.

JOY THE BAKER

 Českou pečící filosofii nejvíce vystihuje právě slovo "česká". Když mám chuť na něco sladkého, co do toho dám? Mouku a olej. Díky čau. Kolik kousků bábovky musíte sníst, aby vás chuťově uspokojila? To vás spíš dřív nasytí. 

     Joy Wilson, americká foodbloggerka, zaměřila svůj blog Joy the Baker především na pečení. A nedávno jí vyšla i kniha se sto recepty a výmluvným podtitulem A Celebration of Butter and Sugar/Oslava másla a cukru. A to krásně shrnuje i celou myšlenku amerických dezertů. Když máte chuť na sladké, máte chuť na máslo a cukr. Dát si místo toho mouku a olej znamená žít ve lži. Sekala bych ruce všem, co se nestydí jakýmkoliv způsobem publikovat počešťěné - a tím pádem ošizené recepty na cookies, brownies, cupcakes a muffins. Mají otrávenou mysl. Ale zpátky k Joy, patronce zvětšujících se tukových polštářků. Na blogu najdete spoustu receptů na muffiny, cupcakes, dorty, chlebíčky (ale ty na způsob biskupského, ne na ty na způsob Libeřské lahůdky), donuty a vlastně na úplně všechno. Dokonce se čas od času pustí i do veganského pečení. O tom si myslím svoje, ale jestli má někdo něco upéct bez vajec a másla, tak jedině ona.

Old Fashioned Doughnuts with Chocolate Glaze

 Peach Blueberry Pie

 Hot Fudge Sundae Cupcakes

PEČEME VE VELKÝM- MOJE BRIGÁDA NA KOŠÍKU

Domácí lívanečky ve skořicovým cukru se smetanou a místní bezinkovou marmeládou. Podpásovka pro můj pas. (Z vosího bude spíš soví, ehm)

Nikdy jsem vánoční pečení neprožívala, máma nepeče, takže nic. Jenže kdyby se vám naskytla možnost péct cukroví ve velkým pod vedením takovýho gastro-boha jako je pan Košnář a být u toho v penzionu Tuchom u bio-farmy Košík...no nejeli byste?
Já jela. Ideální trávení 14 dní mimo velkoměsto i za cenu toho, že se nezapnu do šatů a po svátcích budu hubnout.