Zobrazují se příspěvky se štítkemCreepy Teepee. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCreepy Teepee. Zobrazit všechny příspěvky

středa 24. července 2013

CREEPY TEEPEE 2013

Po možné neúčasti ve Varech nám hrozilo ještě větší společenské znemožnění - chvíli to vypadalo, že se nepojede ani na Creepko. Nakonec jsme jely s Pakočkou a dokonce je i post, tomu se snad ani nechce věřit. Možná by bylo důstojnější všechny tyhle letní záležitosti sepsat do prosincového almanachu, ať se tu  celou letní sezonu neztrapňujeme velkodušnými přísliby.

Než Pakočka přišla na místo odjezdu - trávník na Jiřího z Poděbrad, stihla jsem svačinu. Šli jsme na trhy, dala jsem si na trávě závitky a lahev vína z Caveau. V podstatě nic z trhů, které právě tímhle fungují, jak mají - jsou trhy, jdete ven, je tam ta sociální interakce. Místo, kde se mírumilovně setkávají vinohradší snobi s žižkovskými opilci. A že mi tu někdo z Dejvic píše, že nechápe, co na těch trzích děláme? Chlastáme a jíme, ale musíte být zdejší, abyste to pochopili. Turisti z Prah mimo 2 a 3 tohle nemůžou nikdy pochopit. A Jiřák mým pohledem určitě dostane ještě víc prostoru. Proč to sem píšu? Protože chci, aby v tomhle článku bylo něco hezkýho. Teď už zase začnu prudit.

Creepko navíc zažilo křest mého foťáku. Půlroku v Londýně jsem si dávala dýška stranou - a za ušetřených 500 liber jsem si koupila Canon dělo. Škoda, že všechno jídlo bylo maximálně tak fotogenický.

Hned po ubytování se jsme si dali tofu-burger. Nikdo v areálu nečekal klobásy, s ohledem na přesvědčení sourozenců Hoškových. Ale jak poznamenala Daniela, ve chvíli, kdy se v přilehlé Krétě přestane vařit v devět, v tu samou chvíli zavře Billa a jediná možnost co si dát do tří do rána je vege-jídlo, může to dost narušit vaší party. Chce to buď nějakou prasárnu nebo něco výživnějšího. Burger vypadá chutně, ale byl spíš mdlý.


Největší highlight večera byla tradičně soukromá party na pokoji. Měla jsem v plánu si trochu Havany odvézt a ukázat vám, jak se dělá daiquiri. Jak naivní - místo toho jsme ji vypily s Pakočkou hned první večer. Rozdělila jsem s touhle bláznivkou o půl lahve rumu, který v zápětí vyblila. Větší úlet by bylo snad jen rozdělit se o koks s někým, kdo si půjde v zápětí lehnout.

pátek 19. července 2013

OVOCE, REKLAMA, TAK JDE ČAS

Čau vy všichni kdo nás čtete, i vy kdo nás nečtete a nikdy číst nebudete.) Poslední dobou trpím trošku krizí (identity), která se projevuje ve frekvenci mých příspěvků. A když píšu "krizí", tak tím myslím, že se mi v tom vedru nechce nic moc dělat. Seriously.
Nicméně tohle všechno se změní, nejen, že jsem zažila skvělý Krýpko (aka festival Creepy Teepee) o kterým bude referovat Hannah (byly jsme zase spolu a bylo to skvělý <3...asi tak skvělý, že nejdřív jsem se do němoty a trapnoty opila jak blázen a pak nechtěla dělat nic jinýho než koukat v posteli s Hannah na Twin Peaks a občas to proložit Červeným trpaslíkem nebo Sandokanem, tequilou a nanukem- prostě holčičí jízda jak má být).
Nejlíp mi vyčistila hlavu Otava na Šumavě (můžete se těšit na další várku šumavský gastroromantiky, včetně kuchání pstruha), nejvíc jsem se přejedla v Texas steak houseu na Letný (o tom někdy jindy, ještě jsem to asi úplně neztrávila.)

sobota 18. srpna 2012

CREEPY TEPEE 2012

Po více než měsíci konečně musím napsat o Creepku. Leží mi to tu pěkně dlouho a vlastně jde jen o formalitu. Všichni si užíváme prázdnin a tohle už v podstatě nikoho nezajímá, musí se to tu ale objevit, jinak se neodpíchneme z toho party-režimu a nenajedeme na pravidelnost, aktuálnost a břitkost článků, kterou snad blížící se září opět přinese. Takže to prosím, nijak nekomentujte a možná ani nečtěte.

Neoficiální téma tohoto ročníku, zvláště pak pár pokojů v hotelu Kréta bylo Hoření v pekle.

První i poslední jídlo Creepka jsme si dali na naší ubikaci: já si ihned po příjezdu dala svíčkovou. Guláš jsem zavrhla na začátku a smažák, co jsem měla možnost vidět (a ochutnat), mi přišel nechutně gumový. Pakočka si ho dala chvíli před nedělním odjezdem a málem jí to zkazilo dojem z uplynulých tří dnů. Navíc byl tak minimálně v desetiobalu. Taky jsme tu viděly (naštěstí jen viděly) nejvíc Creepy věc našeho pobytu: LEČO. Chutnalo prý stejně dobře jako vypadalo.


neděle 19. února 2012

BIO FACH, NORIMBERK: FESTIVAL AROGANTNÍHO VEGANSTVÍ

V rámci práce na Zelených trzích byl náš pracovní tým pozván na veletrh Bio Fach do Norimeberku, jež probíhal 15.-18. února. Na Norimberském výstavišti se v 9 halách prezentovali výrobci bio potravin - samozřejmě tak, že dávali všem ochutnávat. Karol vymyslela v našich dotaznících otázku, která země je gastronomická Severní Korea - a já si po návštěvě Bio Fachu jsem ještě více jistá tím, že je to právě Česká republika. Popisujeme vám tu rybí prsty z mořské panny, ale v Německu mají bio rybí prsty z lososa. A bio tuňáky 100% dolphin free. A nanuky z manga, které jsou vlastně zmražené mango. Dál jsem taky ochutnala asi stopadesát sýrů ( a konečně se naučila jíst kozí), čokolád, olivových olejů a vlastně všeho. Bylo to tak moc dobrý, že si to nedovedete představit. A samozřejmě hezky zabalený. Jestli si někdo myslí, že to tu tak taky někdy takhle bude, ŽIJE VE LŽI. 

Krása.

 Další krása.

pondělí 30. ledna 2012

GASTROREALITA: DVĚ JSOU NOVÝ TŘI

Chtěla jsem vám už dlouhou dobu doporučit nějakou trojici filmů z gastrosvěta, třeba takových, kde hraje Gérard Depardieu, ale napadly mě jen dva:

První, Vatel, vznikl v roce 2000. Gérard hraje hraje fenomenálního šéfkuchaře, na jehož opulentních hostinách závisí úspěch jednání Prince de Conde s Ludvíkem XIV. Během dvorních a značně frivolních aktivit se navíc zamiluje do Markýzy de Lauzun (Uma Thurman). ČSFD: 70%.


pondělí 1. srpna 2011

Creepy Teepee: Další MŇAMKA!

V našem předchozím Creepy postu jsme se zaměřily na vítězný podnik, teď je na čase soustředit se na stříbrnou, bronzovou, bramborovou a tofu medaili. Nesporné arogantně veganské kvality předvedlo bistro Satyr, sídlící přímo v areálu: Ochutnaly jsme jejich gigantický tofuburger, výtečné halušky s uzeným tofu (ale bez brynzy, shame on you, vegani!), falafel food, penne s boloňskou a vegekebab. Ideální doba konzumace po setmění (a po vybití baterky), takže zatím nemáme fotky. Ceny arogantně veganské.

Dobře si i vedla palačinkárna, která má podle mě ještě co dohánět, aby se vyrovnala karlovarským Dobrotkám, ale jejich upřímné menu (růžová a červená marmeláda aneb přiznaný gastropodvod)  nezklamalo, ceny opět lidové.
Za poměrně problematickou považuju restauraci Kometu v těsný blízkosti GASKu, která se kromě nevšedního playlistu (Mišo David, něco jako sqwee, další laskominy) chlubí i happy hour, takzvanou šťastnou hodinkou. Česnečka, kterou jsme tam ochutnaly byla dobrá, ale do knedlíčkový obsluha jaksi nezvládla dorozmrazit knedlíčky a topinka s kuřecím nám na stole přistála s nelogickou objemnou oblohou a arciporcí cibule. Takže za sebe kromě Plzně během štastné hodinky a česnečky s tukáčem příliš nedoporučuju.
Výborné byly kupodivu i karcinogení pochoutky z grilu přímo v aréalu, který navíc výtečně hřál a umožnil nám tak shlédnout nejednoho interpreta i za sibiřského kutnohorského počasí. Mým favoritem byl vepř, ale dobrá byla prý i klobása a kuře.
Gastrostálicí se stala Family Večerka na náměstí, která kromě Oranginy, PEZu, karamelových lízátek s kravičkou a odtučněného kefíru nabízela i ledovou pochoutku PANDO. K její chuti se Lukáš dodnes nevyjádřil.
Abych nezapomněla - ještě je třeba zmínit jednu z mála vkusných plastoflašek na českém trhu VODAVODA ukořistěnou v smíchovské benzínce. Podle obalu pochází ze Srbska, takže je nejen neekologická, ale rovněž okořeněná občanskými nepokoji hraničícími s válečným konfliktem.
A taky...a zubaté bonbóny JOJO, které kromě upíra nabízejí i zuby králíka a vlkodlaka. Na podrobnou zubařskou fotodokumentaci se brzy můžete těšit u Terky.

Co jste jedli na Krýpku vy? Komu byste udělili nejvyšší index žaludečních vředů? A kde vám chutnalo?

Creepy Teepee: MŇAMKA!

Konečně jsme trochu vystřízlivěly, takže je na čase vám ukázat, jak jsme hodovaly na Krýpku. S tamějším denním režimem snídaně plynule přecházela v oběd a ten zas v dvě až tři večeře. Absolutním gastrovítězem se stává kavárna U Sv. Judy Tadeáše kousek od náměstí, která až šílenou čekací dobu, neustálou vyprodanost a obsluhu, která se nám to nijak extra nesnažila zpříjemnit, byla výtečnou brunch/obědovou destinací. Výborné domácí burgry, zapékané bagety, koláče a kakao v příjemném útulném prostředí za lidové ceny. Je škoda, že se majitelé na festival lépe co do surovin nepřipravili, spoustu dobrot jsme takhle vůbec nestačily ochutnat. Určitě doporučujeme!






Další kulinářské poznatky a fotky z festivalu najdete ještě dnes v dalším postu, dysfunkčnost Blogspotu nám opět mírně komplikuje život.