neděle 9. srpna 2020

KDYŽ JE SVĚT ZKAŽENÝ, TAK BUDEME ZKAŽENÉ I MY!

Dvě holky chodí světem a dělají bordel. Holky nedefinuje věk, společenský postavení, nedefinuje je stav, úspěchy nebo neúspěchy a mohlo by jim být stejně dobře 16 nebo 66. Věk a okolnosti jsou úplně jedno.

"Když je svět zkažený, tak budeme zkažené i my!"

Hrát i nehrát podle společenských pravidel. Sedět každý den v práci, která vás nenaplňuje, ale živí. Nestydět se za to, brát co je, být z toho smutná, ale mít možnost smutek prožít. Protože po smutku vždycky přijde chvíle, kdy můžete aspoň na chvíli tancovat na stole a žrát rukama ruský vejce a zapíjet ho proseccem. Dělat bordel v ohrádce, kterou jsme dostaly. Udělat si z ohrádky safe-space nebo rajskou zahradu. Z bytu sbírku motýlů. Ze vztahů veselohru i melodrama. Z nejlepší kamarádky zrcadlo vlastního bytí. Sedmikrásky poprvý ukázaly, že život je raut. Na který je nikdo nepozval. I přesto přišly. Jako my všichni. A vy byste měli přijít ve čtvrtek 13. do Přítomnosti a prožít naše zpřítomnění hostiny inspirovaný estetikou Ester Krumbachový a Věry Chytilový. Kdo si připlatí, tak po dobu promítání Sedmikrásek bude mít bezedný prosecco. Sen!

Lístky na film s hostinou si můžete koupit tady a najdete tam i variace meníčka.

Co vás čeká?

Namátkou:

Chlebíčky s brsalátem
Tak tady snad ten příběh ani nemusím psát. Chlebíčky nesmí chybět na žádný český hostině, rautu nebo oslavě (života). Je to prostě naše pýcha! Malý, ale přesto tak akorát, sytý, ale přesto nemáte nikdy dost. jednoduchý a přitom tak bohatý.

Šunkové rolky s křenovým tvarohem
A všichni se budeme cítit slavnostně, jako na svatbě. Řekněte své ano lahodnému spojení dušené šunky s nadýchaným tvarohem a pikantním křenem.

Plněné vejce
Češi hrozně rádi plní věci. Vydlabat obsah a nahradit ho jiným je hravý a plný fantazie. Je to jako hrát si na boha stvořitele, vylepšovat, je v tom kutilství, je v tom touha po "něčem víc". Od Mimibazaru po prezidentskou hostinu, všude se plní.

Plněná rajčata
A hele, další plnění! Plněná rajčata, která by se měla rozpůlit zdobným krájítkem tak, aby měla po krajích ozdobné špičky jsou můj ultimátní retro zásek. Je jedno čím se naplní, vždycky to budou malý umělecký díla.

Okurkový salát
Slovanská verze okurkový limonády. Kdykoli jdu do jídelny, tak si ho dávám místo pití. Neznám nic víc osvěžujícího, s dokonalým poměrem pikantnosti, kyselosti, slanosti a sladkosti. Okurkový salát je absolutní kulinářský zen. Navíc je to tak simple věc, až by jeden plakal nad tím, jak občas věci dokážou být i v dnešním složitým světě geniálně jednoduchý.

Mini řízečky

To nejlepší na každým povedeným rautu. Ještě lepší je se po něm probudit a pár jich najít uvnitř promaštěnýho psaníčka.

Bezedné prosecco
Nemůžu si zrovna vzpomenout na to, kdy jsem si naposled nasyslila do taštičky řízečky, za to vím naprosto přesně, kdy jsem se probudila v kocovinovým oparu a v tašce našla flašku Bohemky. Jedna z nejhezčích kocovin mýho života, fakt, přála bych tohle zažít úplně každýmu. Zasloužíme si to.


Co čeká nás?


Předně nás už potkalo shánnění dekorací na blešáku. Vypotily jsme pro vás několik litrů ne-tak-docela-panenského potu na rozpáleným bleším trhu. Smlouvaly jsme, dostaly málem úpal a nohy se nám obalily prachem a štěrkem. Možná přeháním, ale ne zas tak moc. Čeká nás nákup v Makru, krájení, vaření, nervy, pohádáme se, budem věšet závěsy, přesouvat stoly a těšit se, až to všechno bude za náma a před váma bude ležet menu, za který by se Marie a Marie nestyděly. A ani my. Vadí? nevadí!


středa 4. března 2020

ČAS OD ČASU

Nevím, jestli se to sem hodí…ale tak proč ne. Mezi komentáři o tom, že si máme vytrhat obočí a jaká jsem zlá osoba se určitě hodí návnada na další přídavky. Poslední dny se motám mezi stresy, co si vezmu na sebe na MBPFW přehlídku, kam se chystám vůbec poprvé v životě podpořit osobu mně blízkou (ne, není to Vanda Janda), kanceláří, stalkováním na sociálních sítích, řešením tun pracovních restů, jejichž důležitost se rovná mušímu prdnutí a to doslova… mezi tímhle vším moje nebohé oči zahlédly sem tam zmínku o jedné z nejsmutnějších humanitárních, lidských, civilizačních a bůhví jakých ještě krizí, které jsme dnes svědky. Děti v kobaltových dolech, Rohingyové, nedobrovolní dárci orgánů v Číně…ti všichni jsou odjakživa daleko. Jak daleko je ale Řecko? Každý rok tam jezdím s rodinou na dovolenou. Chci letět i letos. Moje oči roztěkaně uhýbají kdykoliv ty zprávy zahlédnu a nikdy nerozklikávám. Nikdy. Sháním šaty.

čtvrtek 27. února 2020

PEČE CELÁ ZEMĚ. A JE TO OK!

Peče celá země a mě to baví
Nová reality soutěž České televize má sledovanost přes milion diváků. Proč mne baví sledovat taťku, mamku a další péct variace na štrůdly a laskonky? Teda krom toho, že to potvrzuje můj status mentální důchodkyně...
Fotka patří České televizi, pečení patří všem

Více než dva týdny jsem se cítila left-out v jakýmkoliv chatu s Danielou.
Nervy to začaly být, když se na Peče celá země začal dívat i náš kamarád Míra, který dokonce podle jedné z výzev upekl koláč (a pochlubil se na Insta, další šokující znamení blížícího se konce světa, je totiž více než jistý, že jeden ze 4 jezdců Apokalypsy bude influencer).
Ačkoli obecně trpím tím, že čím víc se v mojí bublině o něčem mluví- od seriálu po knížku, tím méně mám reálnou chuť se do díla samotnýho zakousnout (nikdy jsem neviděla Most! nebo GoT, žalujte mě). Ale Peče celá země jsem si pustila. Jen tak, casually, a přesně takhle nenápadně si vás to omotá. Ano, místo mozku mám teď čokokostku.
Není to reality show u který bych nemohla dospat dalšího dílu, ale vím, že se na něj prostě podívám. A nekonečně děkuju Daniele za doporučení.
Pečení je bezpečí a vizuální ASMR
Proč mě baví dívat se na pečení? Pečení je pro diváka výsostně nedramatická disciplína per se, disciplína, která je někde na pomezí alchymie a chemie a dynamiku dramatu nabývá jen nečekaně (vykyne, nevykyne, spálí se, nespálí se, vyběhne, nevyběhne, bude lístkovat nebo ne). Navíc je tohle drama (na první zdání) ne tak univerzální, podobně jako, co já vím, vybírání a vyřazování v Trosečníkovi nebo v The Bachelor. Pečení je technologie, přesnost, věda - pečení je basically antiteze mne samotný. A možná právě proto mne fascinuje.

středa 5. února 2020

BONBONIÉRA LEFT ON READ

Vítejte v Klubu přátel člověka v časové tísni.

Nejsem na sladký, ale je půlnoc, došel Braník a nastává čas na otvírání bonboniér.
Je zvláštní, kolik bonboniér má člověk doma i přes to, že je nejí.
Já jsem samozřejmě bytostná horderka, takže i potraviny dokážu hromadit jako v předzvěsti 4 jezdců Apokalypsy. Na expirační data věřím jen u mlíka a sýrů. Jinak je to hoax, jako chemtrails nebo léčba rakoviny savem.
Ve špajzu mám třeba podivuhodnou švédskou rybí pastu, kterou nikdy nechci otevřít, protože má vážně hezký obal (a představa toho, co je uvnitř mě vlastně v porovnání s ním zas tak neláká).
Taky tam mám španělský fazole, tuňákový konzervy, pšeničný nealko piva, melounový žvýkačky a rýžový chlebíčky. Sušený rajčata. A ledničku narvanou pleťovýma maskama. Někdo mi říkal, že prý existuje seznamovací appka, která páruje lidi na základě obsahu, který mají v lednici. Podle téhle rovnice bych pravděpodobně měla chodit s manažerem nejbližší pobočky Sephory. I to poslední vajíčko, které mezi nekonečnou zásobou pleťové hydratace přežívá, pravděpodobně padne na můj obličej.

neděle 5. ledna 2020

TŘETÍ SVĚTOVÁ

CO UDĚLÁTE? MÁTE PLÁN? POMŮŽEME SI NEBO SI VRAZÍME KUDLU DO ZAD????

Naše holčičí plány v sekci O NÁS: http://www.vyvarovna.com/p/o-nas.html 

pondělí 30. prosince 2019

P(ostgastrální) F(uk) 2020

Když nás Respekt oslovil s anketní otázkou, jaké máme předsevzetí na rok 2020, pochopitelně jsem neváhala. Maminka bude mít radost, ukáže to možná i strýcovi, možná se podívá i učitelka dějepisu z gymplu. Marné radosti mého života, dotáhla jsem to až do anketní rubriky prestižního časopisu. Wow. Aniž bych to ale chtěla shazovat (ráda zodpovím jakoukoli otázky komukoli, opravdu!) musela jsem se sama sobě trochu vysmát a současně se ušklíbnout nad svojí odpovědí. Napsala jsem ji spontánně za deset vteřin a věřím, že to bylo podobně i u Jany. Emoce jsou u nás při psaní důležité. Obě se psaním živíme a když už nás za to nikdo neplatí, musíme to psaní zadarmo tzv. cítit. Asi jako když máte silný PMS a lehké křeče v břiše naznačují, že se ženský úděl letos už podvanácté připomene s tím, že život bolí. Bolí ho vytvořit, bolí ho v sobě zadusit, bolí ho udržovat na světě i ho bolí nechat být. Takže to tak teď berte – dostala jsem psací krámy.
foto:Johana Pošová, já jsem ta vlevo