středa 5. února 2020

BONBONIÉRA LEFT ON READ

Vítejte v Klubu přátel člověka v časové tísni.

Nejsem na sladký, ale je půlnoc, došel Braník a nastává čas na otvírání bonboniér.
Je zvláštní, kolik bonboniér má člověk doma i přes to, že je nejí.
Já jsem samozřejmě bytostná horderka, takže i potraviny dokážu hromadit jako v předzvěsti 4 jezdců Apokalypsy. Na expirační data věřím jen u mlíka a sýrů. Jinak je to hoax, jako chemtrails nebo léčba rakoviny savem.
Ve špajzu mám třeba podivuhodnou švédskou rybí pastu, kterou nikdy nechci otevřít, protože má vážně hezký obal (a představa toho, co je uvnitř mě vlastně v porovnání s ním zas tak neláká).
Taky tam mám španělský fazole, tuňákový konzervy, pšeničný nealko piva, melounový žvýkačky a rýžový chlebíčky. Sušený rajčata. A ledničku narvanou pleťovýma maskama. Někdo mi říkal, že prý existuje seznamovací appka, která páruje lidi na základě obsahu, který mají v lednici. Podle téhle rovnice bych pravděpodobně měla chodit s manažerem nejbližší pobočky Sephory. I to poslední vajíčko, které mezi nekonečnou zásobou pleťové hydratace přežívá, pravděpodobně padne na můj obličej.

neděle 5. ledna 2020

TŘETÍ SVĚTOVÁ

CO UDĚLÁTE? MÁTE PLÁN? POMŮŽEME SI NEBO SI VRAZÍME KUDLU DO ZAD????

Naše holčičí plány v sekci O NÁS: http://www.vyvarovna.com/p/o-nas.html 

pondělí 30. prosince 2019

P(ostgastrální) F(uk) 2020

Když nás Respekt oslovil s anketní otázkou, jaké máme předsevzetí na rok 2020, pochopitelně jsem neváhala. Maminka bude mít radost, ukáže to možná i strýcovi, možná se podívá i učitelka dějepisu z gymplu. Marné radosti mého života, dotáhla jsem to až do anketní rubriky prestižního časopisu. Wow. Aniž bych to ale chtěla shazovat (ráda zodpovím jakoukoli otázky komukoli, opravdu!) musela jsem se sama sobě trochu vysmát a současně se ušklíbnout nad svojí odpovědí. Napsala jsem ji spontánně za deset vteřin a věřím, že to bylo podobně i u Jany. Emoce jsou u nás při psaní důležité. Obě se psaním živíme a když už nás za to nikdo neplatí, musíme to psaní zadarmo tzv. cítit. Asi jako když máte silný PMS a lehké křeče v břiše naznačují, že se ženský úděl letos už podvanácté připomene s tím, že život bolí. Bolí ho vytvořit, bolí ho v sobě zadusit, bolí ho udržovat na světě i ho bolí nechat být. Takže to tak teď berte – dostala jsem psací krámy.
foto:Johana Pošová, já jsem ta vlevo 

neděle 29. prosince 2019

ROK 2019 PODLE VÝVAŘOVNY

Jakoby s příchodem dvacátých let a s blížícím se koncem roku měli všichni plný ruce práce s rekapitulováním. Já osobně spíš kapituluju, většinou před překlepy a špatnou interpunkcí. Ale ani to mi nezabrání udělat výcuc ze všeho, co jsme pro vás během roku 2019 napsaly. A jestli čekáte nějaký předsevzetí, tak ode mne se ho nedočkáte. Já si přeju jen ležet ve vaně, číst si a dívat se na další řadu Drag Race. Vy si můžete vzít třeba mobil a pročíst všechno, co jste nestihli. Od toho tu tohle období, kdy nevíme, jestli je den nebo noc, středa nebo sobota, přece je!





LEDEN

V lednu jsem konečně vyrazila do jídleny, která mě lákala už dlouho. Jen pár kroků od Vltavský a Letná to není, milý pane!

sobota 2. listopadu 2019

MOŽNOSTI MILOSTNÉHO ROMÁNU PRO SINGLES STARTERPACK


Měla bych chodit na rande, ale místo toho většinou ležím ve vaně, pojídám sýrový koule a čtu. A přemýšlím nad tím, že moje naděje na to, že to brzo bude lepší, měsíc co měsíc odtéká odpadem…


Je to přesně týden, co jsem přečetla Možnosti milostného románu od Jana Němce. Je to přesně týden, co mě ta knížka dojímá a sere zároveň. A nejsem si tak úplně jistá, jestli je to vážně jen ta kniha nebo její autor. Těžko to odlišit, což byl pravděpodobně záměr, s přidanou hodnotou umělecké licence slovutného mladého literáta. Tak se o něm referuje. Ironický, že já už jsem se pasovala do kategorie „stará“, evidentně literáti do tohohle šuplíčku přejdou až zešediví, obličej jim zmoudří vráskami do kterých se vepsal jejich vnitřní a vnější život, kdežto ženy stárnou s každým měsícem rychleji a rychleji. Kadencí neoplodněných vajíček odtékajících co měsíc nazmar odpadem.

pondělí 7. října 2019

SUDETY V DUŠI A MÍSTO NÁHROBKU MOTOREST

Podzim. Znamená třeba to, že vám ve dvaatřiceti dojde, že nestačí nastavit termostat na havajských pětadvacet, ale musíte si na karmě zapnout topení. Konečně tak můžete přestat chodit po bytě ve vlněným svetru a outdoorových ponožkách a tvářit se u toho, že je to fashion choice.

Možná vám vypovíme nájemní smlouvu. Možná mám ještě v lednici ještě zbytek burákovýho másla. Možná mám někde zapadlou poslední cigaretu. Možná bych si měla přestat kupovat oblečení, ve kterým mně nikdo nebere vážně. Gentrifikace postupuje. Kdo vyhrál kolik cen Emmy. Kruhy pod očima. Otoky kolem očí. Ten chlup, co mi pravidelně raší kolem pihy u levýho rtu. Nekřupej si pořád záda. Když se do čtyř odpoledne nenajím, tak do šesti ještě určitě neomdlím. Kolik kafe jsem dneska vypila? Před pár lety jsi vypadala tak zdravě. Všechno má strukturu, když ji neznáš, nemůžeš dělat věci pořádně. Lidé pozdního kapitalismu.Další svatba v instagramovým feedu. Je to na stěně pavouk? Je nám líto, vaše objednávka byla zrušena, vaše Dámejídlo. Bude Lidl na Letný v listopadu nebo v prosinci? S mejkapem vypadám líp. S mejkapem vypadám starší. Proč mám kolem oka otoky? Poslala jsem ti zadání do mailu. Dostane se moučný červ do čaje z Marks & Spencera? Ne, nemám čas s vámi probrat vaši novou nabídku bankovních produktů. Zkuste to v pondělí. Hello, thank you for the delivery but I got wrong items, see the attached order number below. V kolik zavírají na poště? Ta nová Výměna manželek byla k zblití. Bezlepkový Birell. Nepřeháníš to s rozjasňovačem? Greta. Ježiš, dneska jsem si zapomněla vyčistit zuby. Hezký den, díky za vaši zprávu, vaší žádosti se budeme věnovat jakmile to bude možné. Možná bych si měla vzít paralen. Piju pivo bez alkoholu a kouřím trávu bez THC. Autobazar jaromíra Soukupa. Můžu pít čaj na močový cesty, protože mi prostě chutná? Ne, Černobyl jsem neviděla. Jedna notifikace. Dvě zprávy. Blik. Blik. Je vidět, že se v tom vlněným svetru nadměrně potím? Flek od kafe na oblíbených šatech. Košile z COSu jsou mačkavý. Umřel Karel Gott. Už jsem ti ukazovala, jaký se mi líbí boty na tom e-shopu? Smrdí odpad nebo to je kočičinec? Rihannina přehlídka prádla byla skvělá. To je tak roztomilý, jak v Japonsku oblíkaj pejsky do námořnických oblečků. Ten rohlík v lednici je starý asi pět dní. Na to nemám názor. Kde je toustovač? Jak se máš, mami? Já se mám dobře. Další emo meme. Už nemůžu poslouchat Mø. Nechceš se konečně naučit s Excelem pořádně? Oběma nám je přes třicet a moc jiný už nebudeme. Ten prach vymetu zítra. Zadání jsem četla, pracuju na tom. Kdy je u domu kontejner na objemnej odpad? Ve dvě je meeting. Omlouvám se, byla jsem nemocná. Nekupuj si nic, co musíš žehlit. Michaela Jonášová. Nemáte někdo Multisportku? Poprosím shellac na nohy a na ruce. Čekáme tě v zasedačce. Můžeš tam být v šest? Vědci zjistili, že podzimní úklid je prospěšnější, než ten jarní. Tamara Klusová. Kdy začíná Stardance? Pardon, mám zpoždění, ale jsem na cestě.

úterý 3. září 2019

JAK JSEM DÍKY ARIANĚ GRANDE OBJEVILA CHUŤ NORMALIZACE


Kdybych napsala, že jsem měla za sebou pár špatných dní, byla bych si škodná. Fakt je, že konec letošního léta, který jakoby vlastně snad ani nebylo, začal tak nějak pi°ou ke zdi.



Víte, na co se těším, jako malý děcko, celých pár měsíců?

Přežiju váš ironicky zvedlej koutek, ale těším se na koncert Ariany Grande (toho času zítra a já nemůžu dospat). Pár měsíců jsem měla přislíbený lístek, který jsem si i během tisíce dalších povinností byla vyzvednout. Po peripetiích s tím, jestli ho opravdu budu mít, jsem ho konečně držela v ruce, pravej, s měňavým vodoznakem, svatý grál mých posledních pár měsíců. Jen se smějte. Nad Dejvicema zapadalo slunce a život byl nádherný.


Druhý den v práci, mezi jednou povinností a jedním breakdownem na záchodě, jsem se chtěla přesvědčit, že se mám na co těšit...takovým tím fyzickým způsobem, víte, ne? Vytáhla jsem lístky z kabelky a chtěla je narovnat, působily tak pomuchlaně, tak smutně...jenže jsem zapomněla, že mám auru holky, která projde metr od pyramidy talířů a sklenic v zázemí kuchyně a ta SPADNE (to se mi fakt stalo na brigádě v jedný římský pizzérii). JEDNÍM NEŠIKOVNÝM POHYBEM, KTERÝ TRVAL SETINU SEKUNDY JSEM ROZTRHLA ODTRHÁVACÍ ČÁST LÍSTKU. Panika. Slon v porcelánu. Můj život stojí za hovno. Nešikovná. Blbá. 

Když prvotní panika polevila, díky duchapřítomnosti přátel na chatu jsme místo oběd vyrazila směr nejbližší prodejní místo Ticketportálu. Kde mi slečna sdělila, že duplikát na Arianu mi udělat nemůže, že musím na centrálu. Ta, bohudík, nebyla daleko. Na centrále jsem asi musela působit podezřele a zoufale zárověň, jen si to představte - Prada brýle (z druhý ruky) a roztržený lístky na vyprodanej koncert. Novinářský. Podezřelý. Nakonec ovšem vyhrál soucit a za poplatek jsem dostala fungl nový lístky. Děkujíc Bohu (který je žena) jsem vyšla na Politických vězňů a pokračovala za nosem doufajíc, že na mě nespadne ani piáno ani neuklouznu na banánový slupce, při čemž mi lístky zahučí do kanálu. Když v tom BUM! Žádný padající klavír ani seroucí holub, žádný blesk z čistýho nebe, který by zpopelnil můj poklad. Přede mnou byl vchod do starýho domovního komplexu, s vrátnicí a cedulí s nabídkou hotovek do stovky. Kantýna. 
Jaká ironie, že opravdová kantýna je hned vedle svýho moderního já, denně plnýho turistů a manažerů, kteří v záchvatech obžerství tláskají Naše maso proložený panáčky něčeho-víc-než-jen-slivovice.
Další paradox je, že jsem se dívala přímo do sídla KSČM, která sídlí přímo na - ano - ulici Politických vězňů. Promiň, mami, tati, všichni, ale musela jsem. Chvilku jsem se ochomýtala kolem cedule, nechala se zlákat čevapčiči za hubičku a než jsem stihla zaplout do budovy, ujmul se mně vrátný, který byl jako postava z Ženy za pultem. Příznačnej dědek s dobově podezřívavým tónem "vy snad něco hledáte, madam" ode mne slyšel jen "já se jdu najíst" a než mě stihnul nasměrovat, provlíkla jsme se pootevřenou mříží a zamířila podle šipky.