neděle 23. srpna 2015

U VAŠKŮ: JÍDLO, KTERÝ SI ZASLOUŽÍM

Dneska začneme pravdou, tekutou. Ne, není to vodka kamuflovaná do lahvičky od parfému (tzv. toaletní vodka, aka díky Hani). Jenže tuhle voňavou pravdu si taky zasloužíte, když jdete na večeři, vrátíte se domů ve dvě ráno (plus beef wellington, plus pár litrů prosecca, plus tuzemák a jeden braník) a zjistíte, že nemáte klíče. Happy times na Korunní u přátel kde jsem zvonila v půl 3. Naštěstí otevřeli a poskytli mi gauč. Tahle PRAVDA byla ta, že mám skvělý kamarády (kteří tohle mají jako vůni na wc). To je pravda.
Abych tu kocovinu obohacenou o hledání klíčů a cizí byt neměla i tak moc jednoduchou rozhodli jsme se zajít do jídelny U Vašků. Respektive nám jídelnu postavila do cesty snad sama prozřetelnost poté co jsme ohrnuli nos nad nabídkou instantních kocovinových zázraků z foodcourtu Palladia a zjistili, že veganskou restauraci o ulici vedle zrušili. U Vašků byla oáza uprostřed pouště.

čtvrtek 6. srpna 2015

ALPROFEST 2015: VÍTEJTE NA FLUFF FESTU!

Moje léto (a vlastně můj život) je jeden velký plot-twist. Kdo by ještě před pár týdny čekal, že pojedu na Fluff Fest? Jestli vy jo, tak já teda ne. Že se perfektně pobavím ve stanu kde hardcoreaři tancujou do půl těla na Britney jsem nečekala už vůbec. A že zvládnu den a půl jíst jenom vegansky taky ne. Tolik zvratů, že jeden život nestačí, co?

KDYŽ VÁM KOLEMJDOUCÍ ZÁVIDÍ

  
Rády bychom vám ukázaly, že naše hashtagy nejsou jen potisk vizitek, ale naše životní filozofie lemující každý náš krok. Kde jinde si to dokázat než u jídla a tentokrát konkrétně v Pizza Coloseum.  

                                                    HANNAH
Karpáčo - tisková chyba není na vašich přijímačích
 
#ineedmoredallasinmylife

"Stále nechápu, proč nemohla tahle schůzka proběhnout u tebe v kanceláři," říká J.R. 
Také stále nechápete, proč nemohla tahle schůzka proběhnout v naší kanceláři? Uplně jednoduše. Žádnou totiž nemáme.
Vývařovna reunion- volání humra k nám doneslo i naší Karol!
Ale i tak potřebujeme více Dallasu. Minimálně já. Jak dále J.R. vysvětluje Bobbymu u švédskostolní snídaně na Southforku, kde se i jejich děti baví o akciích, proč si dávat toast, když si můžete dát vajíčka a slaninu? Mně to dává smysl asi jako už si nedávat želé po tom, co ochutnáte crème brûlée. A proč si dávat fish and chips, když si můžete dát humra? S hranolkama? Hm?
Humr a hrany¨

středa 5. srpna 2015

NAJ LETO EVER

Někdo tu má očividně #najletoever. Hahaha, správně, uhodli jste, já. V Praze. Nebo teda v Praze a okolí - tím myslím Karlovy Vary, Berlín a tak. Můj život je najednou jedno velké tak určitě.

Karlovy Vary se po roční přestávce zvládly i bez rautů a hotelů a partošek, ale zase jsem viděla hodně filmů a s mym (v podstatě stále ještě novym klukem) je zábava i tak. Ondřej byl ve Varech poprvý (ale z nějakýho důvodu nemá rád, když to všem vykládám jako naprostou senzaci). Nicméně, i já zažila během tohodle zájezdu spoustu premiér.

Poprvý v životě jsem měla Sklepmistra.



Poprvý v životě jsem měla gothaj.

Poprvý v životě jsem byla v 90's bistru Sluníčko.

pondělí 20. července 2015

OSTRAVA!!!

ideální svačina na šestihodinovku: oříšky na mozek, Metaxa na dobrou náladu
Ostrava!!! (ano, rozhodla jsem se, že budu využívat ostravský logotyp, vystihuje podle mě Ostravu!!! dokonale) byla neuvěřitelná. Ve všech slova smyslech, které v tomhle konstatování chcete hledat.
Otevřete sI Braníka nebo si nalejte skleničku vychlazenýho prosecca- bude to na dýl, ale nebudete litovat.

ZASTAVENÍ PRVNÍ- CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY
Jet autem se zdálo jako báječněj plán, když na vás zbyde místo a nemusíte řešit nic kromě sbalení (ne)vhodnýho oblečení a vlhčenejch ubrousků. Po jejím absolvování apeluju na Ředitelství silnic a dálnic: probůh, proč? Proč jsme nestihli Bjork, ale místo toho si dali v autě slušnou šestihodinovou dávku humoru na hraně únosnoti včetně pikniku Billa oříšků na dálnici a prolejzání otvorem autosedačky? Neprskám, jen si říkám, že šest hodin v autě s Metaxou a oříškama na vás může zanechat trvalý následky. Naštěstí jsem já i ostatní báječní spolucestovatelé ze železa. Ať se oslím můstkem dostanu do Ostravy, modří už vědí, žlutí tápou. Fakt je ten, že místo Bjork jsme seděli na odpočivadle jednoho hodně lynchovskýho motorestu kdesi před Brnem. Život je bláznivej.

ZASTAVENÍ DRUHÝ- BÝT ZA PRAŽSKOU PIČU
Bylo jasný, že tohle se stane. A stalo se to přesně v 6.00 ráno v pátek ostravskýho času, když jsme místo zavřenýho (lituju doteď) hladovýho okýnka v Dubině-Venuši navštívili pekárnu v podchodu, která právě otvírala. Samozřejmě, že byla plná fachmanů, kteří jeli ráno do práce a samozřejmě, že jsem se nezdržela nadšenýho pištění "jéé, tyjo, obložená houska za devět? Jé, ten vdolek, jé, takovej velkej rohlík za korunu osumdesát!". Samozřejmě, že mě můj ostravskej kamarád dloubal do žeber a napůl pusy syčel "ticho, ticho, ježíš, budeš za piču" a byla jsem, chudák, možná se za nás doteď stydí. Omlouvám se všem ostravákům, přišlo to dřív než jsem čekala, ale přijít to muselo, svůj kříž si nesu dál.
Ale co je důležitý- ostravský pečivo bylo nejen levný (pro rozmazlený pražský piči), ale hlavně vážně moc dobrý. Obzvlášť čerstvý vdolečky a rohlíky.

neděle 12. července 2015

KUTNÁ HORA, CREEPY TEEPEE A KUŘE S BROSKVÍ 2.0

Tak jde čas s Vývařovnou. Náš letní čas se pravidelně už několik let neomylně řídí v rytmu festivalu Creepy Teepee.
V roce 2011 recenzovala kutnohorský podniky Karol- tady a tady, za rok jsme se zhulily tak mocně, že post Hannah napsala až po měsíci, ale je pořád fantasticky aktuální a směju se ještě po třech letech- tady se můžete zasmát se mnou.
Před dvěma lety jsme z hulení přesedlaly spíš na alkohol a Kutná hora byla opět hodně o burgrech, Twin Peaks a Sandokanovi- tady.
Loni jsme jely s Danielou jen na závěrečnou neděli, bez hotelu a bez jídla, vystačilo nám jenom pití (ten smutnej příběh, když ve 2 ráno dojde na baru Becherovka, to by se ve Varech nestalo, takže přesedláte na vodku, au), proto nebylo co recenzovat ačkoli na recenzích kocovin bych si mohla postavit živobytí.
Letošní (pro mě 4.) Creepko jsme se vydaly pro změnu jen na pátek, tedy první den festivalu.
Jsou věci, které se nemění- už minimálně dva roky je občerstvení v areálu podle přesvědčení rodiny Hoškových jen a pouze vege (pamatuju si kdysi na kebab a na grilovaný klobásy) a afterparties mají po hlavním programu velkej prostoj a celý osazenstvo festivalu se jako jeden muž snaží telepaticky přesvědčit pořadatele, že teď už všichni chceme jen tancovat a že party prostě bude. Většinou se to povede, nakonec, bohudík, i letos. K tomu všemu přidejte neformálnost, nápoj lásky a vykulený oči obyvatel Kutný hory a luštění programu jako oblíbená kratochvíle místo sudoku. I se všema negativama, který k tomu už taky patří a vlastně bych si přišla ochuzená, kdyby to bylo jinak. Creepy je srdcovka.
Ale hezky od začátku. Když dostanu produkční rapl umím zařídit nemožný. Takhle se mi povedlo 3 dny před festivalem sehnat ubytování na bytě necelých 10 minut od areálu. Pan bytný pro nás přijel až na nádraží, nabídnul nám snídani z vlastního, uvařil kafe a pohostil štrůdlem. Mimojiný měl včely, čínský prasátka, ovce a kozlíky, kteří byli jako psi. Taky třešně obtěžkaný ovocem, meruňky, domácí vejce, plachou kočku a letitýho psa, kterej vypadal jako vyčazenej pohodář nad hrobem. Byli jsme nadšení. Sedli si pod třešen, pili jsme prosecco a chvíli byl svět báječný. Z areálu už byly slyšet první kapely.
vyčazenej pohodář
Půlroční kozlíci- velká starost pana bytného byla jak jen to udělá až je za pár bude muset podříznout, přece jen, jsou jako pejsci. Celej tenhle rurální cirkus za náma běhal jako cvičený opičky. Mě bavila představa, že by s náma šli na festival. Myslím, že Creepy by to sneslo.

čtvrtek 9. července 2015

STREET FOOD FESTIVAL: OPĚT JSME O NĚCO VÍC JAKO NA ZÁPADĚ

I další příspěvek se bohužel ponese ve sluníčkovém, pozitivním, dospěláckém duchu. Takže se takhle proberete po domácí party, popojedete pár zastávek tramvají na Nákladové nádraží Žižkov a tam je ultimátní foodmarket (proběhl v neděli 5.7.) se spoustou stánků, a přestanete mít kocovinu už jen z pohledu na ně. Opravdu se tohle v Praze děje? Je to jak ve snu. Už tu pomalu není nic, na co by se dalo nadávat. 

A vlastně není ani moc, co o tom psát, a to je taky dobře. Už není, co rozebírat - některé věci v Praze před pár lety nebyly a teď už jsou. A je to jen o tom na ně chodit a užívat si je. I have so much Dallas in my life!

We Are Burgers jsou naši all-time favoriti. Do budoucna s nimi chystáme spolupráci, pokud to vyjde, bude to fajn. Ambiciózní spolupráce na zbavování Hannah celodenní kocoviny zatím vychází velmi dobře.