čtvrtek 21. května 2015

RUMOVÝ MENU


Proč se spokojit s jedním názorem, když zrovna na téma alkohol toho máme všechny tři tolik na srdci.


Jana
Chodit do baru v pondělí je opravdu hodně ve stylu Evy Adamový. Moc jsem se necítila. Ale cítila jsem rum ve vzduchu. I moje kroužky pod očima si řekly, že by měly zachovat trošku dekorum a nedělat mi ostudu. I s insta filtrem to ovšem nebyla žádná sláva- asi takhle:
Na naší společný fotce jsem je pro jistotu zavřela úplně:
Naštěstí tady nešlo o můj vizuál, ale o báječný drinky, který ho mohly jedině zachránit. Stejně jako Eva Adamová ráda objímá whiskové skleničky (nejlíp z falešnýho broušenýho křišťálu, jak kážou devadesátky) i já v pondělí večer v baru preferuju v ruce pohodlnou bourbonku. A obecně mám radši drinky pánskýho střihu. V pondělí se chci ve svým overalu cítit jako Marlene Dietrich ve smokingu. Proto jsem si z rumovýho meníčka vybrala twist na Old Fashioned, kde na kapce bitters a obrovský ledový kostce teče sedmiletá Havana ovoněná datlema. Celý se to doplní citronovou kůrou a zastříkne jemnou sprchou z kůry pomerančový. Obvykle jsem příznivce hořčích drinků (miluju Negroni, nedám dopustit na twisty Spritzu) nebo klasiky nejklasičtější jako je Martini nebo Gin&Tonic, ale věřte mi, že v pondělí večer chcete povečeřet právě tuhle sladkost, která i to nejhořčí pondělí zjemní. Po dvou jsem si byla jistá, že život je báječnej.
Na Rumfestu si to potvrdíme. A na to si připijeme. V sobotu 23.5. Tady. Ano?
Samer's Old Fashioned- decentní sladkost na zjemnění pondělního světabolu...
Na zdraví, Evi!

neděle 17. května 2015

NORMA-CORE

Jízda králů se jmenuje šlehačka ve spreji s PŘÍCHUTÍ VAJÁKU, zkuste nezešílet!
V neděli se má chodit do kostela. Do chrámu. Nebo třeba do muzea, občerstvit duši. Zkusila jsem tak trochu po svým propojit chrám a muzeum a vrchol tohohle trojúhelníku byl nečekaný- NORMA. A to ještě štěstí, že měli zavřeno vedle ve "Vše za 13", to by dopadlo- zase bych tam nechala všechny peníze.
Normu bych definovala jako opravdový diskont pro tvrdý jádro kde normcore konečně dostává svojí původní definici. Pokud je na vác LIDL moc fancy a mainstream, je tu NORMA.
Jako každý správný a poctivý německý diskont má svoje privátní značky- mezi nima pár perliček, ta největší je asi rumová tyčinka HERGOT- tedy falešná Margotka (měli jste šanci v jednom z mých starších postů z výletů po krásách zemích českých a tehdy jsem jí koupila, tuším, v Normě v Železným brodě s dárkem pro Hannah, tedy singl panákem vodečky z likérky Drak, YOLO).
Německé diskonty jsou geniální ve své jednoduchosti- dispozice produktů je v Normě analogická té staré známé z Lidlu- včetně speciálních nabídek v koších na středu obchodu. Neztratíte se.
Pro začátečníky opravdu doporučuju Normu v Holešovický tržnici v něděli odpoledne bývá dokonale prázdná (ale bohužel i obsah tovaru v regálech není stoprocentní, ale aspoň vás nečeká až takový kulturní šok).
Tak pojďme na to.
Koše se speciální nabídkou- kategorie SLADKOSTI (kam patří speciální edice šlehaček ve spreji z úvodní fotky):
Velice EXKLUZIVNĚ působící čokoláda MONAMI ve tvaru TROJÚHELNÍKU je tak 2005!
Pamatujete na časy penálů a barevných sešitů na základce? Pak si musíte pamatovat na tuhle novou definici kýče a toho jak na tom neskutečně zbohatnout- Anne Geddes. Překvapení- v Normě si ty časy památníků, desek a tužek s ulepeně rozkošnýma miminama spícíma ve slunečnicích můžete připomenout a koupit někomu jako príma dárek bonbony v týhle krásný krabičce. Gratuluju. A asi to koupím Mírovi Valešovi, má rád hezké věci.


pondělí 4. května 2015

VÍKEND V DRÁŽDANECH

Jdu do sebe, začínám pracovat a chovám se víceméně jako skoro-svéprávný jedinec, ale když mám možnost dát si randíčko v Dráždanech, které ještě obnáší festival s progresivním technem, neřeknu ne. Nevím, jestli jsem to tu někdy na Vývařovně zmínila, ale techno je pro mě...ehm, všechno. Měla jsem prostě báječný víkend, děkuji za optání, pojďme si to shrnout.

V Dráždanech jsem byla, ještě když jsem žila v Teplicích, asi stokrát. Tradiční sobotní nákupy nicméně obnáší jen Pragerstrasse, respt. obchody na ní. V Neustadtu, a nábřeží jsem nikdy nebyla, o zahradní čtvrti Hellerau, kde se ICAS festival odehrával, jsem se dozvěděla až v momentě, kdy jsem do ní dojela tramvají.

Nejvíce mě, z gastronomického hlediska bavila backstage. První den byla už dost vyjezená, ale nějaký vajíčka v hořčičný omáčce (WTF) zbyly:


"Dostala" jsem i dárek:


Vždycky jsem chtěla kluka, co mi bude kupovat drahý kabelky! I need more Dallas in my life. I když tohle je spíš Sex ve městě, co? Anebo Sex v Evropě, abych byla přesnější, hahaha. Tak všichni víme, kdo je na Vývařovně největší flundra.

Jak všichni moji fans vědí, ráda snídám zapečený ham and cheese croissant. Sice jsem místo croissantu musela použít housku a místo šunky mortadellu, ale i tak jsem byla spoko:

Tak to má bejt.

středa 29. dubna 2015

MÁM SE RÁDA - vol. II - UPEKLA JSEM SI CHLEBA

Mám se ráda, a proto nejím kupovaný hnusný pečivo. Nebo ráda bych nejedla. Většinou je to spojený s velkými výčitkami svědomí a představami o hoření v pekle a bércových vředech. Moje primární motivace kdysi byla zhubnout a bez pečiva to jde samo a hodně rychle. Teď je to spíš součástí filozofie, kterou jsem vytvořila a snažím se šířit světem, filozofie mojí duchovní školy MÁM SE RÁDA <3. Když mě tedy náš Vývařovna kamarád Míra popichoval, jak je tahle celá protilepková hysterie u lidí, co žádnou alergii na lepek nemají, trapná, musela jsem mu dát částečně za pravdu. A jelikož jsme holky rozumný a jelikož se blíží Korso Krymská, kde budeme zase vařit guláš a já už vám prostě tu šumavu k němu kupovat nebudu ---->>>> ZKUSILA JSEM UPÉCT CHLEBA.

úterý 28. dubna 2015

YOLOMOUC: GASTROBIZÁR A #AFO50

Do Olomouce jsem se těšila jako malá- na jeden z nejmilejších festivalů, na příjemný a moc hezký město a na gastrobizár. Jsou víkendy, kdy je vám prostě jasný, že to nebude o vstávání v osum, běhání a smoothies (jakoby to u mě tak někdy bylo, co, měla bych se postavit tváří v tvář realitě). Že to celý bude hodně smažený, mastný, legrační a zalitý alkoholem. A bylo.
Bydleli jsme na fantastický Ubytovně Marie, která měla nejmilejšího kluka na recepci (říká se tomu na ubytovnách recepce? Nebo spíš příjem?), kterej po nás ani nechtěl depozit (ačkoli teda fakt netuším podle čeho poznal, že jsme slušný lidi) a taky překližkovou skříňku, kde byly v horním fochu šamponky a kondomy a v dolním kupa fénů, který vypadali jako koupený z nějaký zastavárny za rohem. Krom toho měla Marie rozkošnej kuřáckej balkonek ústící do pitoreskního olomouckýho vnitrobloku, kterej působil jako kombo dolního Žižkova před asanací a padesátkový bytovky a dvorku u strejdy Standy. Jo a FB ubytovny Marie, milej pane z recepce, to jsme vám zapomněli říct, to udělala tady Bára, z naší party, proto jsem se divila, že to lajkuju jen já a ona a ani admin. #lol. A jo, Bára je ta, která má strašně ráda smažený věci a dorty (trojboj U Houmra, víte?), ale narozdíl ode mně chodí do posilovny (a teď doufá, že tohle nebbude číst její táta- nebojte, už chodíme jen do Dietní jídelny!).

#1 OLOMOUC JSOU TVARŮŽKY
Tvarůžky na všem- tohle je bramborák. Teda pardon! Oficiální název je Pizza "SMRAĎOCH"- pizza po Olomoucku je teda bramborák, tvargle, hodně cibule. A prý je to i sex-friendly. Nejíte to přece pérem nebo jo?! A propos Pizza- kousek od Konviktu, tedy epicentra AFA byla jedna pultová pizzerie, otevřená do pozdních nočních hodin, která nabízela ultimátní pizzu S PÁRKEM/EXTRA SÝREM V KŮRCE!

#2 KONCEPTUÁLNÍ GASTRONOMIE PO OLOMOUCKU

Ano, tohle vykolejilo i takovýho cynika jako jsem já a málem jsem se upřímně rozplakala nad čistotou tohohle nápadu: restaurace specializovaná jen a pouze na kuřátka. Jídelák nebyl nejkratší, protože jedeš od variace na čínu až po plátek s broskví, směsi nevyjímaje, samozřejmě, ty máme přece rádi! Tenhle český gastro-koncept podporující kuřecí jatka (nejsem žádná přehnaná animalistka, ale jsem na tyhle napíchaný kuřata celkem háklivá, obzvlášť proto, že jsou povinnou součástí menu mojí maminky a prostě...je to celý spíš smutný než dobrý) je prostě- moc. Ale třeba to je celý jinak- přiznám se, nebyli jsme tam (něco si musíme nechat na příště).

úterý 21. dubna 2015

PROSTŘENO PRO HOSTA 1: PROČ MILUJU LIDL (ROBYN KVAPIL)

Pár dní zpátky jsem na svý facebookový zdi, kde se často snaží pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, vkus nad nevkusem, Praha nad Brnem (lol), Albert nad Billou, zahlídla bezvadnou minirecenzi na jogurt brněnskýho zastupitele (hlavní výhoda týhle funkce je jak jsem pochopila možnost oddávat lidi) a dokumentaristy Robyna Kvapila. A mezi stříháním jeho novýho dokumentu o Bakalových bytech připravovanýho pro Českou televizi jsem ho poprosila o text na téma Lidl. protože jestli něčemu všechny 3 (i Karol) věříme jako novýmu gastroevangeliu, tak je to právě Lidl. Pánbůh s náma a zlý pryč. Takže k dnešnímu prvnímu Prostřenu pro hosta usedá Robyn Kvapil.
Supermarket Lidl je poslední místo, kde se naprosto stíraj sociální rozdíly mezi lidma, který by se nikde jinde nepotkali. Pryč jsou doby, kdy měli všichni hovno a tak se ve frontě na banány potkávali lékaři a tajemníci ONV s uklízečkama. Tuhle socializační roli teď supluje Lidl. Je sice cool hodit si na FB fotku z dovolené na Bali, nebo svym novým Bentley, v reálu jsme ale pořád stejný mrdky, který otočí každou korunu a tak se v Lidlu vesele potkávaj bezdéčka, co si jdou pro čučo s předníma kreativcama z reklamek, co si sice tamtéž koupí flašku tvrdýho, ale furt ještě zbyde dost na koks "U hladového nosu", nebo v Bluelightu... 
Proto je potřeba Lidl pochválit zejména za to, že mimo tuhle funkci společenskou nezanedbává ani to primární, čili trochu chutnýho jídla. Nebudu se tady rozepisovat o shnilým mase, nebo zelenině, protože na to jsme si dostatečně zvykli ve všech supermarketech a jak říkala babička "nevíš, z čeho ztloustneš". Čili rovnou k věci: v Lidlu si teď můžete koupit jogurty značky Italiery za 10, 90 (za míň by to nezvládl ani Laďa Hruška) - zejména švestkovej a limetkovej jsou tak dobrý, že na chvilku zaženou snad u každýho pocit z jinak dost posranýho života. Pokud to zalejete pistáciovým mlíkem od Mullera (22,90 tamtéž) budete si čvachtat jak manžové z mimibazaru. To je všechno, co jsem chtěl českému národu říct. Zda.r!

pátek 17. dubna 2015

F. H. PRAGER OTEVŘEL SVŮJ OBCHOD



F. H. Prager, české jablářství (nejlepší slovo), výrobce cideru a limonád, otevřel v pondělí 14. dubna v Dejvicích svůj obchod (a showroom a bar). Nebudete tomu věřit, ale já (Hannah) jsem absolutně nadšená. 

Kdykoliv se někde objevím, což je, vzhledem k tomu, že mám nepřiznané fomo, asi tak 2x denně, pořád si stěžuju, že na západě mám všechno lepší, techno tvrdší, lidi si nepotřebujou ošahávat, co mám na sobě (většna mého oblečení je ze sametu), americano si v kavárně nemusim dodělávat sama a navíc nechybí sojový mlíko, počasí je blbý jenom tady, protože v Berlíně a Londýně je celoročně na plavky, prostě drahoušek.

V Praze se nicméně objevuje víc a víc míst, kde je vše tak perfektně vymyšlené a dotažené, že mi ani nevadí, že nemám na co nadávat a užívám si celoplošný progres.

No a obchod F. H. Prager je velmi zářný příklad. Skvělý lokální produkt, krásně zabalený, má nově svoji prodejnu, která ho posílá ještě dál a výš.