neděle 21. února 2021

PASTA, VÝVAR A PLÁNOVÁNÍ

Ultimátní sociální síť pro všechny s dostatkem kolagenu – Tiktok (čti s ť) objevil těstoviny s rajčatama a sýrem. BOOM. A kolik bylo tobě, když jsi přišel na to, že nejlepší comfort food je ta nejobyčejnější pasta? Co přijde příště, začnou děcka pít vodu z kohoutku? Tímto se stávám oficiálně BÁBA.

Ne díky křížovkám a kočkám, ne díky mizející kyselině hyaluronový z okolí očních víček. Díky Tiktoku a jeho trendu udělat z normálních věcí NAPROSTO PŘEVRATNÝ FENOMENY. Možná, že za pár desítek let, až se z vody, podobně jako z chleba nebo z těstovin stane novej luxus, za kterej budeme muset platit nesmyslný částky, to už nikomu nebude připadat divný. Já kroutím hlavou, ale zároveň jsem si už koupila půl kila cherry rajčat a českou fetu aka balkán (protože ve večerce fetu nevedou) a je mi jasný, že tohle veledílo taky zkusím. KLIDNĚ MĚ MŮŽETE SOUDIT.


@grilledcheesesocial

Baked feta pasta viral recipe! Inspired by #uunifeta via @liemessa & @tiiupiret #learnontiktok #foodtiktok #foodie

♬ She Share Story (for Vlog) - 山口夕依

Lockdown je svině a těstoviny jsou pro mě, na rozdíl od veřejnýho otužování a pečení chleba, jako stvořený. Poslední rok totiž prakticky nevařím nic jinýho. Možná ještě vývar, kterýho neumím zaboha udělat, podobně jako těstovin, nikdy málo. A tak mi obří hrnec, jedinej pozůstatek z našeho dobrodružství coby šéfkuchařek v Cafe Neustadt, několik dní stojí v chladný spíži a já pomalu ujídám a trpím. Demonstrativně. Protože plánovaní a několikadenní dojídání pořád stejnýho jídla je proti mojí mileniální přirozenosti. Moje dieta je impulzivní. Je to moje antiteze dětství a já si konečně užívám toho, že můžu jíst kdy chci a co chci. Jenže pak otevřu špajz a vidím tam tohle. Obří hrnec polívky, který mi připomíná, že jsem taky jenom člověk. Obří hrnec polívky navařený na několik dní dopředu je můj boj s konformitou, leností, s mojí minulostí, a ještě víc s mojí přítomností. Miluju tu mánii, která mě donutí vývar připravit, baví mě to, opájím se představou, že ho budu několik dní S CHUTÍ jíst, a že nebudu muset myslet na to, na co mám zrovna chuť a že to zrovna nemám. Nemusím nic objednávat, nemusím na nákup…jenže…většinou už druhý den mě chytá urgentní potřeba sežrat kde co, projíždět Wolt nebo snít o čerstvých croissantech, o bake rolls, o SÝROVÝCH VRTULKÁCH ZE SPENCERA, o koprovce.

A pak se podívám do špajzu a najdu HRNEC. A mě dojde, že bych chtěla být „square“, stejná, jako všichni ostatní, pečlivá, plánující, hospodyňka, vdaná, těhotná…ale nejsem ani jedno. Zatracenej hrnec s polívkou. Zatracený plánování. Mimochodem, plánování toho, co v následujících dnech budeme jíst je ještě dnes jedno z posledních plánování, který si můžeme dovolit. Možná proto se ho v těhle manických záchvatech chytám jak tonoucí stébla. Nesnáším plánování, ale ve chvíli, kdy plánování PŘESTÁVÁ EXISTOVAT, po něm toužím jako nikdy. Jenže plánování patří do světa před pandemií. A i když ho nesnáším, chybí mi. Jako připomínka na něj mi tak co dva týdny zůstáv jen ten plnej hrnec polívky. A teď navíc půl kila cherry rajčat a účet na TikToku.

1 komentář:

  1. dobré den,
    také vařime hone veliký hrnc masa plni kosti plni bílý nek váži dva den pak hodně pho cesi radi velikky hnrnce jidla porce veliký cesi usmevi na puse! penize pes výdejní okna.

    Potom přitezas pak po korona

    pak všicni dosapa pite

    Váš Nguyen Tranh

    OdpovědětSmazat