SLOVENSKÁ SODOMA: DELIKATESY Z ROZHLASOVEJ HNUSÁRNE

Když jsem před časem viděla FB stránky Petra Valoviče dokumentující tuhle slovenskou veřejnoprávní vraždu vařením, musela jsem ho přimět svoje zkušenosti se zařízením uveřejnit:

O jedálni v budove Slovenského rozhlasu kolujú staré legendy. Vývarovňa všetkých bratislavských vývarovní je prakticky nezmenená už od prvej polovice 80tych rokov, čo dokazujú aj všadeprítomné relikty z dôb dávno minulých. 

Stolná dekorácia.

Dôsledkom akejkoľvek nemennosti vybavenia je aj to že doteraz nemá žiadnu vzduchotechnikou. V letných mesiacoch preto dosahuje teplota cez obed bežne nad 30 stupňov. Jedáleň je totiž obrovský otvorený priestor priamo pod rozpálenou plechovou strechou.

Teplý interiér.

Páchne práve vyváraným mäsom – najčastejšie lacnou kuracinou, škrobom zo zemiakov a bujónom.

Každý deň sa ostrá vôňa dezinfekčného Sava mieša s chémiou práškových omáčok.

Pokus o překlad redakce: Vepřový řízek Hawai (???)

10 NEJVĚTŠÍCH DEMENCÍ ČESKÝCH RESTAURACÍ

V přesně 5 podnicích jsem pracovala jako obsluha a servírovala jsem všechno od friťákem pětkrát prohnanejch hranolí přes superarchívní mastňáckou grappu. Úplně tedy nehovořím ústy nezkušeného - následujících deset debilit každopádně zkrátka do dnešního dne pochopit nedokážu:

1# Výmluvy, proč není kohoutková:

2# Nebraní karet. Nebo - ještě líp - braní karet od nějaké důmyslně nastavené částky.

Celej svět začíná pomalu platit mobilem, ale my Češi těm neviditelnejm penězům holt furt nevěříme.

 3# Tzv. autodýško:
 "Menší nemáte?"
 "No nezlobte se, já vám nemám jak vrátit."
 "Aha."
 "{bez omluvy vrací o x korun méně}"

ORNELLA PROZRADILA: KOKTA JE KULINÁŘ

V sobotu jsme v Meetfactory na festivalu elektronické hudby Elekce s Pakočkou vyzpovídaly Ornellu Štikovou po premiéře jejího divadelního debutu: hry Ošálené holky/i. Působila velmi mile a dobře se s ní bavilo jídle. A navíc prozradila, co Pepa zpackal v kuchyni!

Ornella nám dokonce dala i super recept, ale ten se bohužel ztratil kdesi hluboko v útrobách Pakoččina telefonu. Tak snad příště!

HANNAH V LONDÝNĚ VIII: WTF KFC

Po celym Londýně, nebo aspoň po celym východním, kde se pohybuju - Islington, Hoxton, Shoreditch, Dalston, Whitechapel a tak, najdete spoustu fast-foodů, jejichž společnym byznys plánem je pozmrdit KFC. Člověk může jíst přes den zdravě jak chce, ale stejně se přistihne, jak si úplně na plech dává late night snack, čtyři křidýlka smažený v motorovym oleji za víc než přátelskou jednu libru.

KOSMICKÁ KUCHYNĚ VLADIMÍRA REMKA

Co jí kosmonauti? Jak zhubnout, zbavit se tělesné tíže a dostat se do stavu bez tíže? Popíjí se na palubě? První Čech ve vesmíru přináší překvapivá přiznání! Podívejte se na ně v našem videu:

Taky jste chtěli být kosmonauti, když jste byli malí?

GASTRO PROBLÉMY ČESKÝCH TWITTERISTŮ

Jídlo je nepřítel a Twitter zeď nářků nešťastných gurmánů. Podívejte se s námi, co je žere!

LETEC Z MADRIDU MÍRA VALEŠ: UN MADRIZ CONSISA, POR FAVOR!

V Madridu se dá dobře jíst. Asi nikdo nečeká, že budu tvrdit opak, protože ve městě, kde polovina supermarketů má pořád vlastní řezníky a prodavače ryb, bych podobně kontroverzní tvrzení stejně neustál. Nicméně i Madrid má, stejně jako většina hlavních měst, nešvar lákat turisty na “výhodná menu” vybledlou tapetou s neidentifikovatelnou kopou sraček, který vzdáleně připomínají maso a hranolky (pokud nevíte, co mam na mysli, doporučuju zapnout pozornost v oblasti pražskýho Můstku) a proto je lepší udělat si jasno v tom, kam chodí sami Madrilleňos a co doporučujou. 

     Já se tady nebudu rozepisovat o jídle, protože to by bylo na hodně dlouhej článek (na kterej jsem momentálně za a) trochu línej, za b) trochu moc vytíženej) (a za c) protože jsme na Vývařovně, blogu u jídle, pozn. red.). Zaměřim se místo toho na trochu překvapivou skutečnost, že v Madridu je občas obtížný sehnat dobrou kavárnu s dobrým kafem (a v ideálním případě) třeba taky wifi a udělám vám takovej stručnej výcuc z toho, kam v Madridu určitě zajít, když nemáte zrovna moc čas, chcete si dát kafe a cake a vidět nějaký sexy místní tváře. 

     Bezvadná věc na Madridu je, že si z něj místní dělají asi stejnou legraci jako Pražáci z Prahy (Good Coffee? Nah, you can’t get a good coffee here. This is Madriz, guapo!). Aha, tak s tímhle nepočítam, protože první kafe po příjezdu jsem si dal ve špeluňce 2x2 metry, která se jmenuje Bar Ancora (Callé de General Lacy 28) a kafe, který tu servírujou jihoamerický majitelé baru, je (přes neutěšenej dizajn a dva smutný automaty) na hranici ráje - hustý, aromatický a sladký (i bez cukru) a automaticky přijde spolu se samostatnou nádobkou s horkou mléčnou pěnou a studeným mlíkem na doplnění. Protože jsem měl tuhle mini-garsonku za barákem, zašel sem na kafe ráno sem (když si k němu objednáte croissant, dostanete všechno s automatickým servisem za 2,5 €). Místo, který funguje taky jako co-work a kde se schází místní hip-mládež najdete ale o kus dál, v Chuece. Je to sexy La Bicicleta. Bejvá tu boj o místo, ale pokud se usadíte objednejte si Cortado (španělskej ekvivalent Machiatta) a nějakej z místních koláčů. Dělají tu taky freshe a překvapivě dobrý koktejly. 

La Bicicleta

Nejlepší na Bicicletě ale je, že tu obsluhuje jen super-atraktivní obsluha (ať už máte rádi jakýkoliv pohlaví), který jsou všichni milí a vypadají, že si sem odskočili ze stáže v nějakym módním časopise.

La Bicicleta

POVODŇOVEJ KNEDLÍČEK

...Bydlím na Vinohradech a tak si připadám jako na pražský Noemově Arše. Jediný co mě už několik týdnů trápí je chuť na knedlíky. Tvarohový s ovocem. Ty kupovaný jsou hnusný. V devadesátidevíti hospodách stojí za hovno. Nebo je to ruská ruleta- a to se mi vážně nechce, když pořád jen prší courat někam na blind a pak být gastronomicky zklamaná.
Tak dlouho jsem "nenápadně" naznačovala tuhle tužbu svýmu klukovi až jsem si je udělala sama. Chvíli to vypadalo, že těsto ze surovin z nejhorší sámošky na světě (vy víte!) tenhle mač lepivosti vyhraje, ale kdeže...vyhrála Pakočka. Výsledek je skoro k padesáti mini-knedlíčků s esencí léta- kompotovanou třešní uvnitř. Haleluja.
Tak trošku zkouška toho co by se stalo, kdyby při případný apokalypse zůstal v provozu jen ten jedinej, nejhůř zásobenej market v Praze...
Od oka:

- 100-120 g másla
- 2 vejce
- 490-510 g mouky (nepočítám stálý moučení rukou, prkna, válečku...)
- 2 měkký tvarohy (á 250 g a prosimvás ne odtučněný)
- 90-110 g cukru (krystal)
- půl lžičky prdopeč (není nutný, ale prej je to nadýchanější...no nevím, snad ne nadýmavější...)
- zbytek máslové kostky, tvrdý tvaroh, cukr (když jsi fancy tak vanilkový) a ovoce (třešně) na plnění...

Utři cukr a máslo, přidej tvarohy. Přidej vajíčka. Pořád sranda? Přidej mouku. A hezky ručně jen za použití stěrky. Lepí, co? Zkus prdopeč. Přidej ještě mouku. Nenadávej moc sprostě a tři těsto. Odlož ulepenou stěru, namouči si ruce a hněť.
Zkus uválet. Lepí, co? Pořádně si zamouči plochu a zkus to znova. Válej masu po kouscích ne celou tu hmotu, okej? Pak si z uválené hmoty vykrájej skleničkou kolečka- plň, zavři, žmoulej, válej, mouči. Pokus omyl. Pak je zkus pět minut povařit ve vroucí osolené vodě, vyplujou jako nic. Užij si to s přepuštěným máslem, cukrem a tvarohem. Zbytek zamraž. Nikdy nevíš...