čtvrtek 29. srpna 2013

LETNÍ ZASTAVENÍ PO GASTRO KRÁSÁCH ČESKÝCH

Léto asi končí, se s tim smiřme. Trošku si to tady s váma osvěžím tímhle výletnickým photostreamem. Z doby kdy ještě bylo mezi náma. Léto. Tak.
Zastavení první: Mníšek pod Brdy. Jak já trapně ráda říkám "Míšek podprdy". Ehm. No fakt jsem to napsala. Au.
Cukrárna na náměstí pod místním zámečkem. Ani stopa po Kájovi Maříkovi, ale spousta super zákusků, čerstvých i v sobotu brzo ráno. Nemohla jsem si vybrat z variací na větrník: pařížská šlehačka, karamelová, klasická...tyvole! Interiér vkusně devadesátkový. Nástěnná malba za deset bludišťáků!
Odpalovaný banánek s karamelovou šlehačkou- ješišmarjá, jo!
"kremrole hojnosti"- místní variace na roh. Všimou si pěkně prosím toho Diska!

neděle 25. srpna 2013

10 SKRYTÝCH DŮVODŮ PROČ VYVOLENÍ ŠÍLENĚ ŠPEKATÍ

Během zkušebního provozu jsem strávila necelé dva dny ve vile VyVolených. Zpětně to beru jako hodnotnou zkušenost. Kdo nebyl uvnitř, nepochopí. A kdo byl, dobře si rozmyslí návrat. Vila je kromě jiného totiž něco jako tloustnoucí tábor. Přečtěte si, proč.

1# Ve vile není absolutně co dělat. Pokud spadáte do kategorie "nevzrušuje-mě-sex-s-náhodným-protějškem-před-497-tisícových-publikem" představuje jídlo NAPROSTO JEDNOZNAČNĚ tu nejlepší zábavu.
Cateringovou firmu kempující před vilou musím vřele doporučit. Zde cézar salát se slaninou.
2# Nikdy nevíte, kdy vám štáb dopřeje zábavu v podobě hladovky, takže když je, vyplatí se najíst se zhruba na tři měsíce dopředu.

pondělí 12. srpna 2013

ZLO MÁ JMÉNO CHÝNĚ

Tenhle výlet byla prostě chyba. Takovej ten línej den kdy chceš jet k vodě, ale necháváš to náhodě. Je to hezký rozhodovat se impulzivně. Proto jsme jízdenky do Berouna pět minut po jejich koupi vyměnili obratem na pokladně za jízdenky na pražský motoráček. Jen proto, že nás okouzlil nejen jeho vzhled, ale i svéráz mašínfíry. Chyba. Na ceduli bylo napsáno, že motoráček končí v Praze-Zličín. To nebude na sídlišti, to bude někde na kraji, v nějakým vesnickým pozůstatku Zličína. A taky tam někde blízko prý je nějaký pivovar neboco, sliboval mi můj kluk. A tak jsem úplně zapomněla na koupačku v lomu, ačkoli bylo asi 40 stupňů ve stínu...
Začátek byl super- sice jsem se málem pozvracela z okýnka, když jsme jeli přes pražský semmering nad Prokopákem po hřebenu, ale výhled byl prostě malebnost sama a za moje závratě nebohej motoráček nemůže. Dokonce nám přes koleje přeletěl bažant, nekecám. Všechny zastávky byly malebný, jedna dokonce vypadala, jako by vlak zastavil v nějakým zapadákově v jižní Itálii. Jenže my jeli až na konečnou. Konečná byla Zličín. Vskutečnosti to bylo v Řepích prostě někde na pomezí řepskýho sídliště a Zličína. Opuštěná nádražní budova s jedním nádražákem, který nám zjistil, že jestli chceme někam dál (do Chýně, do pivovaru) musíme pěšky asi 15 minut na Zličín. Okraj Řep vypadal jako z apokalypsy- nikde nikdo. Nejdřív paneláky, pak satelit, pak výpadovka. Vopravdu chyběl jen válející se chumel slámy ve slabém větříku (bylo takový horko, že ani ta hypotetická sláma by se nepohnula).
Jediný skvost během strastiplné cesty na Zličín- staré potraviny.
A pak už následovala jen Chýně...dojeli jsme tam ze Zličína, od metra tam jede autobus, klasické mhdčko, cesta byla ani ne na deset minut. V šíleným hicu projíždíte pustou periferií směrem Ruzyně, takový ty okraje kde jediný co najdete jsou podivný satelity ve kterých bydlet musí být za trest a sklady.  Přesně tak to mimochodem vypadalo i v Chýni (na jejím okrai kde byl pivovar). Obrovský haly a spoustu zaparkovaných tiráku a za nima nekonečný pole. Romantický výhledy za všechny prachy. No a naprosti onen slavný pivovar.
Neuvěřitelný je, že v týhle prdeli mají ne jednu, ale rovnou dvě pivovarský restaurace, každou s jiným vedením (of course), jiným menu a jen stejným pivem (lišícím se cenou, lol). A to nepočítám zahrádku, která taky fungovala jako samostatný subjekt a nabízela nanuky, gril a - překvapení- místní pivo.

pátek 9. srpna 2013

ČESKÝ VÝLETNICKÝ BIZÁR: PARANOLMÁLNÍ JEVY ČESKÝHO GASTRA

Výletnický postřehy z kategorie nevysvětlitelných až paranormálních jevů...

Úplně přesně mi není jasný, proč zrovna u nás je tenhle sektářskej týpek něco jako druhej Ghándí. Socha na nábřeží je pochopitelá, protože je v Praze, městě s vysokou koncetrací podivných bytostí jedoucích na nějaký devadesátkový vlně newage, ale vysvětlí mi někdo proč má "ulici" v Annínským kempu?! A vysvětlí mi někdo tohle?

Kašperské hory- kdysi samostatný město. Město s doslova zlatou historií (těžba zlata, FYIO). Zlatýho tady toho moc nezbylo, pár vzorků v lokálním muzeu a něco ze zlatý éry devadesátek. Nemůžu si pomoct, jsem na tohle prostě ujetá. Takže: zlatý český devadesátky v plný parádě.

(ten "zlatý" filtr na foťáku není náhoda)