pondělí 8. července 2019

SMAŽÁK, BUŘTY A PARAZIT: KVIFF 2019


Popelka v Grandhotelu neboli Puppelka (za tenhle humor by mě měli zavřít, já vím)

Grandhotel Pupp má odjakživa auru opulence, toho lepšího v životě, všeho toho, co obyčejně v naší každodennosti chybí. Hotel Pupp je pro mě dokonale šťastná představa dekadence, jakou si romanticky spojuju s Paříží v době kurtizán, Římem Gabriele D’Annunzia, s kompletně celou La Traviatou nebo stylizovaným světem Wese Andersona. Máma mi jednou za čas ráda vypráví, jak byla ve Varech na ozdravným pobytu v šedesátým osmým, v srpnu. Jak těsně před příjezdem tanků tančila v hotelu Pupp na skleněným parketu. Nevím, jestli si to celý trošku nepřibarvila. Já si to hýčkám v hlavě jako krásnou vzpomínku na něco, co se nejspíš nestalo, co jsem sama nezažila, ale o to jasněji si to umím vybavit do maličkejch detailů.
Pupp je prostě říše snů obyčejných lidí.
I já, trpící lucidním sněním, jsem si v životě často představovala pohádkový příběhy o Popelce v hlavní roli se mnou (promiň, Libuško), později možná Pretty Woman (promiň, Julie), který se odehrávaly v prvním případě na plese pohádkovýho grandhotelu, v druhým v dekadentním Becher’s baru. V těhle snech figuroval skoro vždycky Bartoška, teda spíš moje fantaskní verze prince na bílým koni s jeho ksichtem. A cigaretou v ruce.

 

Jak už to tak v životě bývá – realita se se sny míjí úplně dokonale.