pondělí 19. srpna 2019

SELHÁNÍ

Je půlka srpna. Nedá se nic dělat…jako v neděli po obědě, už prostě víte, že co jste nestihli doteď, tohle léto už nedoženete. Mně se ale někdy podaří si ještě užít i nedělní večer a noc a v pondělí ráno strkám v práci hlavu do písku co nejhlouběji, abych pak prskala a vytřepávala ten zalezlý písek ještě ve středu. Tak je to i srpnem. Může být ještě fajn, babí léto si jde hezky užít, ale shit, podzim je na dohled.

Protože mě už letos nečeká nic, tak si dovolím retrospektivu tohoto léta takto v předstihu. Odjakživa pro mě totiž léto začíná v průběhu června, aby vyvrcholilo právě v těchto dvou měsících, které ráda přirovnávám k víkendu. Stejně jako jsme naprogramovaní žít na dva dny v týdnu aka víkendová zrychlená haluz, tak od dob povinné školní docházky moc dobře víme, že léto – tedy sluníčko, bezstarostnost, koupání, výlety a smích od ucha k uchu – to je červenec a srpen. Dvě kapky radosti v deseti měsících vrstvení ochranných izolací před okolním chladem. (Čti s vědomím skrytých jinotajů!)


Opovažte se komentovat, že máte rádi podzim…že nejhezčí roční období je jaro. Že v zimě jsou Vánoce. Shořte v pekle všichni. Jsme fixovaní na léto, ať už si to přiznáme nebo ne. A možná jste freelance pololidi nebo makáte na dlouhý a krátký týdny a neznáte život v poměru 5:2, gratuluji. Nemusíte číst dál. Já se letos min od února, ale spíš od 1. ledna, stresovala tím, co budu toto léto dělat. Bála jsem se, že celé budu jen pasivně čumět doma do stropu přesně jako jsem strávila zimu. Bála jsem se, že mi proteče mezi prsty asi jako protékají roky po třicítce. Všechno se hrozně zrychlilo, a přitom mám pocit, že se nic neděje. Nakonec jsem se ocitla naprosto neplánovaně a nechtěně na pár místech, na které budu během dlouhé zimy vzpomínat. Není to ani Toskánsko, nejsou to Filipíny.

neděle 11. srpna 2019

TINDERMAPA PODLE PAKOČKY

Že jsem dosáhla pomyslného dna Mariánského příkopu svýho zoufalství poznám obyčejně tak, že si po objednání pizzy, na kterou je můj budget už velmi těsnej, z pizzerie Da Antonio, stáhnu Tinder.

Nejdřív si ovšem musím pořádně poplakat, nejen, abych se utvrdila ve svý sebelítosti, ale prakticky proto, abych ty fotky svalů, motorek, wakeboardů, nažehlených bílých košil a vysmátých opálených borců na velbloudech viděla pokud možno co nejrozmazaněji.

Zaručeně pomáhá otevřít si Braníka a zjistit, že jeden váš ex je ženatej, druhej má dítě a třetí má už pár let podle všeho (zdroj zaručené informační deprese známý jako Instagram) šťastný a idylický vztah.

Bohužel ne s váma.


Vy máte podle Instagramu sice nový boty a nabitej pracovní program, ale IRL čekáte na to, jestli Wolt pošle aspoň pěknýho poslíčka, v ruce máte pivo z večerky, na sobě tepláky a rozmazanou řasenku.