středa 5. února 2020

BONBONIÉRA LEFT ON READ

Vítejte v Klubu přátel člověka v časové tísni.

Nejsem na sladký, ale je půlnoc, došel Braník a nastává čas na otvírání bonboniér.
Je zvláštní, kolik bonboniér má člověk doma i přes to, že je nejí.
Já jsem samozřejmě bytostná horderka, takže i potraviny dokážu hromadit jako v předzvěsti 4 jezdců Apokalypsy. Na expirační data věřím jen u mlíka a sýrů. Jinak je to hoax, jako chemtrails nebo léčba rakoviny savem.
Ve špajzu mám třeba podivuhodnou švédskou rybí pastu, kterou nikdy nechci otevřít, protože má vážně hezký obal (a představa toho, co je uvnitř mě vlastně v porovnání s ním zas tak neláká).
Taky tam mám španělský fazole, tuňákový konzervy, pšeničný nealko piva, melounový žvýkačky a rýžový chlebíčky. Sušený rajčata. A ledničku narvanou pleťovýma maskama. Někdo mi říkal, že prý existuje seznamovací appka, která páruje lidi na základě obsahu, který mají v lednici. Podle téhle rovnice bych pravděpodobně měla chodit s manažerem nejbližší pobočky Sephory. I to poslední vajíčko, které mezi nekonečnou zásobou pleťové hydratace přežívá, pravděpodobně padne na můj obličej.