Zobrazují se příspěvky se štítkembrambory. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembrambory. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 30. září 2013

MŮJ ŽIVOT PLNÝ EMOCÍ- ANEB KDYŽ JE TÝDEN ÚZKÝ FORMÁT.

Háem meets Designblok meets gastro (konečně). Tohle mi dneska přinesla Hannah k večeři. Cítím se zase jako opravdová bloggerka. Život je zase raut.
Hannah má super foťák. Ale já mám smartphone (v kanceláři prostě moc dýška nejedou, ale rozhodně bych to zavedla, lepší formát než klasická prémie). Otravuju teď teda život (hlavně sobě) tím dost často dementním focením dost často dementních věcí. Ať už jde o vývěsky na slevy nebo zbytky curry-wurstu u stánku. Prostě to co jsem si už dávno přála. Streaming z hospody rovnou na fejsič. Ještě si snad založim instagram nebo co!
Tohle je výtah z mýho telefonu za posledních pár měsíců, the best of gastro opravdovýho člověka, řekla bych (jsem prostě člověkem všude a kopu za Rossmann tým, není to PP, ale pokud by mi chtěli poslat nějaký PRODUKTY bránit se nebudu).
Nejsem tedy žádná nad-kuchařka, která vlastně není kuchařka s obyčejným životem v hezkých barvách (jako třeba Dita P.), nejsem ani tak pintlich blogerka, která vypadá supr i když nevypadá supr (protože jsem byla uncool dřív než to bylo cool a tak bysme si to mohli pinkat dál a dál), nejsem už vůbec tak vtipná jako Hannah (kategorie sui generis) ani jako Jarek Plesl (což je pochopitelný, ten člověk vynalezl humor a ještě stíhá bejt furt na tenise a zajišťovat trvalou pro všechny český redakce od Despektu po Reflex). Nejsem ani jako Radek Brousil, protože foťák (i v mobilu) a já to prostě moc nefunguje (ale náhoda je blbec a občas něco vyfotím dokonce ostře). Nemám ostrý lokty, neumím pít chytře a opít se jen tak akorát, abych o tom třeba mohla napsat, ani tak moc, abych mohla udělat to samý. Zatím ještě neumím podojit ani krávu ani ovci. Jsem snad podčlověk nebo jsem neschopná? Ptám se svýho telefonu. Seš taky jenom člověk, odpovídá mi moje Xperie hlasem Hannah. A to je fér, protože tak to má být. Protože nikdy nebudu Bohumil Hrabal Vývařovny, jsem a budu Pakočka.
Z výstavy o pivovarnictví v zemích Českých. Jo, tenhle design, tak nějak si ten ráj vážně představuju!
Svíčkova po Sušicku od babičky. S bramborovým drbákem. To prostě nemůžete zdrbnout.
Bramborovej Švankmajer.
Pár libůstek z hodně slabýho týdnu. To je, když si hrajete na Lidl, ale nemáte ani na vietnamský týdny, ale jenom na "dělnický" nebo týdny "matka samoživitelka". Doporučuju jako oživení pro všechny s nadstandartním příjmem, zajímavá mincová kombinatorika mezi regály je hra s časem (než zavřou Tesco) a zkouška vašeho důvtipu. Následná večeře vám ukáže zda byla vaše volba správná nebo jestli ty párky příště fakt vynechat a koupit si jen chleba s hořčičí (a nemyslím dijonskou, to neplatí).
Paresa- dělnická večeře z Tesca, párečky davelské, Svijany nealkoholické, hořcice "orientální". Jízda.

středa 13. února 2013

HANNAH V LONDÝNĚ: DALŠÍ ZÁPISKY

Po excesech do mikrovlnky jsem se rozhodla si konečně vařit. Protože jsem ale trochu unavená z práce, své days off trávím v hippiovském nebi: flákaním po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnu před večerní zevlovačkou. Jediné, na co mi v kuchyni stačí síly, je pasta carbonara, Pakočka mě naučila dělat ji pořádně, a když je jednou umíte pořádně, je to nejjednodušší jídlo na světě. Slanina a vajíčka se pak dají použít i na klasickou anglickou snídani. Protože jsem chudý student a pobírám minimální mzdu, koupila jsem si z ekonomických důvodů v Tescu nejlevnější slaninu ze spodního regálu. Pro představu, vypadá takhle. Bláznivý, co.


 Výsledek.

pondělí 19. listopadu 2012

EPOCHÁLNÍ RAUT V LUCERNĚ

Poslední dobou trpím akutním nedostatkem inspirace a tvůrčí krizí. Nedaří se mi to potlačit, ani sobotním snídáním sektu a brunchováním v újezdský cukrárně (grogy a indiány a gogo). Prostě nejsem vtipná. Zkouším se konejšit faktem, že jsem nikdy nebyla. Ale nepomáhá to. Za týhle situace mě mohla spasit jediná (gastro)věc: RAUT JAKO PÁN.
A díkybohu přišel!
16.podzimní společenské setkání v Mramorovém sále Lucerny a Vzpomínka na Váslava Havla.
Vzpomínalo se v kině, kde celý večer běžely dokumenty a krátké reportáže. Vzpomínalo se u čokoládové fontány v kavárně. A také se vzpomínalo v Mramorovém sále u kančího se šípkovou. Co se rautu týče, bylo to snad nejlepší vzpomínání jaký si můžete představit.
Lucerna Catering patří dlouhodobě k mým favoritům, fresh nápady se snoubí se starosvětskostí, to mám ráda. A občas se povede nějaký ten rekordní bizár.
Top 3:
1) Mini brambůrky s uzeným matesem a bryndzou- rozumějte, to jsou ty roztomilý mini chlebíčky na druhý fotce, bryndza je samozřejmě z Košíku. Gastro nápad na rauty roku!
Klasika, která vždycky potěší: chlebíček.