Zobrazují se příspěvky se štítkemmajoneza. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmajoneza. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 31. října 2017

ČESKÝ RAUT

Máme za sebou náročný víkend. Prezident rozdal státní vyznamenání, zavřelo Neone. Foukal vítr a já zase neuklidila a ani jsem nedopsala resty, co jsem měla odevzdat už před týdnem. Navíc jsme si sobotu s Janou zpestřily mazáním 50 chlebíčků a smažením asi 80 kusů různého smáža. Když nás před pár měsíci oslovily holky z projektu Czechia s návrhem, abychom jim pomohly s občerstvením v rámci jejich prezentace na Designbloku, tak jsme neváhaly. Projekt zněl skvěle, tři holky (návrhářka, fotografka a zahradní architektka) cestují po Čechách a svoje cesty mapují svérázným způsobem. Sbírají inspiraci pro přetváření symbolik každého regionu v novodobý folklor. Jany slabost pro bizár zaplesala a já jsem zase doufala v úspěšnou propagaci knížky. 


Naše fantazie se rozlétla do všech koutů české země. Daleko jsme ale jít nemusely, stačilo prolistovat Vývařovna knihu, o které si stejně všichni myslí, že jde o kuchařku. Na základě knížky se nám holky prý i ozvaly, takže bylo rozhodnuto. Ještě jsme se ujistily, že jim opravdu nevadí trochu toho realness, který na Designbloku moc nebývá, ale prý ne. Ať je to Čechia. 

pondělí 30. listopadu 2015

KRABÍ SALÁT


Myslím, že už dozrál čas na článek o krabím salátu. Společenská hysterie, politická scéna a fakt, že už i lidé, kteří by to rozhodně dělat neměli, píší hluboká zamyšlení, u kterých máte chuť vyprsknout smíchy... prostě tohle všechno mě poslední dobou čím dál častěji žene na to jedno místo v Bille s popraskanýma kachličkama na zemi, tedy přímo tváří v tvář sekci rybích salátů. 
ilustrační foto

pondělí 30. září 2013

MŮJ ŽIVOT PLNÝ EMOCÍ- ANEB KDYŽ JE TÝDEN ÚZKÝ FORMÁT.

Háem meets Designblok meets gastro (konečně). Tohle mi dneska přinesla Hannah k večeři. Cítím se zase jako opravdová bloggerka. Život je zase raut.
Hannah má super foťák. Ale já mám smartphone (v kanceláři prostě moc dýška nejedou, ale rozhodně bych to zavedla, lepší formát než klasická prémie). Otravuju teď teda život (hlavně sobě) tím dost často dementním focením dost často dementních věcí. Ať už jde o vývěsky na slevy nebo zbytky curry-wurstu u stánku. Prostě to co jsem si už dávno přála. Streaming z hospody rovnou na fejsič. Ještě si snad založim instagram nebo co!
Tohle je výtah z mýho telefonu za posledních pár měsíců, the best of gastro opravdovýho člověka, řekla bych (jsem prostě člověkem všude a kopu za Rossmann tým, není to PP, ale pokud by mi chtěli poslat nějaký PRODUKTY bránit se nebudu).
Nejsem tedy žádná nad-kuchařka, která vlastně není kuchařka s obyčejným životem v hezkých barvách (jako třeba Dita P.), nejsem ani tak pintlich blogerka, která vypadá supr i když nevypadá supr (protože jsem byla uncool dřív než to bylo cool a tak bysme si to mohli pinkat dál a dál), nejsem už vůbec tak vtipná jako Hannah (kategorie sui generis) ani jako Jarek Plesl (což je pochopitelný, ten člověk vynalezl humor a ještě stíhá bejt furt na tenise a zajišťovat trvalou pro všechny český redakce od Despektu po Reflex). Nejsem ani jako Radek Brousil, protože foťák (i v mobilu) a já to prostě moc nefunguje (ale náhoda je blbec a občas něco vyfotím dokonce ostře). Nemám ostrý lokty, neumím pít chytře a opít se jen tak akorát, abych o tom třeba mohla napsat, ani tak moc, abych mohla udělat to samý. Zatím ještě neumím podojit ani krávu ani ovci. Jsem snad podčlověk nebo jsem neschopná? Ptám se svýho telefonu. Seš taky jenom člověk, odpovídá mi moje Xperie hlasem Hannah. A to je fér, protože tak to má být. Protože nikdy nebudu Bohumil Hrabal Vývařovny, jsem a budu Pakočka.
Z výstavy o pivovarnictví v zemích Českých. Jo, tenhle design, tak nějak si ten ráj vážně představuju!
Svíčkova po Sušicku od babičky. S bramborovým drbákem. To prostě nemůžete zdrbnout.
Bramborovej Švankmajer.
Pár libůstek z hodně slabýho týdnu. To je, když si hrajete na Lidl, ale nemáte ani na vietnamský týdny, ale jenom na "dělnický" nebo týdny "matka samoživitelka". Doporučuju jako oživení pro všechny s nadstandartním příjmem, zajímavá mincová kombinatorika mezi regály je hra s časem (než zavřou Tesco) a zkouška vašeho důvtipu. Následná večeře vám ukáže zda byla vaše volba správná nebo jestli ty párky příště fakt vynechat a koupit si jen chleba s hořčičí (a nemyslím dijonskou, to neplatí).
Paresa- dělnická večeře z Tesca, párečky davelské, Svijany nealkoholické, hořcice "orientální". Jízda.

pondělí 16. dubna 2012

MŮJ TÝDEN PLNÝ EMOCÍ 3

Kulajda.


První oběd v nový práci- Café Prádelna na Vinohradech. Už před pár měsíci jsem tam dotáhla Hannah, která mi nakonec dovolila dát si arogantní kuskus místo....ani vlastně nevím co byla druhá volba, whatever. Tohle místo je příjemný, tak nějak obyčejně příjemný- počínaje strašně milýma slečnama ("Jé s váma přišlo jaro" jako pozdrav když máte zrovna den, že byste nejradši chodili kanálama, je milý) co tam vaří, pečou a obsluhujou konče interiérem (starý stoly a kredence, hezký barvy). No a samozřejmě jídlo. Každý den dvě polívky (jak jsem pochopila kolem poledního je to jejich divoká karta, spousta lidí chodila na otočku na polívku) domácí koláče, pár salátů a sendvičů. Taky limonády, domácí, a jako podkres hudba z Vinettoua. Celý mi to tak nějak evokuje Francii, Bretaň, intuitivně.