neděle 20. listopadu 2011

GASTRO RELAX: FARMA KOŠÍK

Zatímco normální pracující lid jde v pondělí ráno do práce, my co práci hledáme (aby to neznělo blbě někdy tomu říkám tzv. freelance) jsme si mohli zpříjemnit pondělní mlhavou depresi a blbou náladu malým výletem. Maminka se rozhodla, že mojí blbou náladu zpraví čerstvý vzduch a poctivý gastro. Trefa.
Zhruba hodinu a půl vlakem z Prahy (autem tak 50 minut) je malá vesnice s hodně cute jménem Košík (okres Nymburk). Tam je bio farma s malým penzionem, stádem ovcí (plus bačové, obviously!)- mj. v sezoně se tu dělají certifikovaný bio-sýry, top je májová bryndza- divokým prasátkem, lištičkou, puntikovanýma prasátkama...no prostě farma.
Říkám vám, že procházet se po rozlehlých pastvinách a v mlžným oparu kdesi v dálce vidět a slyšet ovce, kolem sebe pastevecký psy, připadáte si jak v anglickým hrabství v devatenáctym století, sestry Bronteovy hadr.

Ale k věci: zažijete tu poctivý gastro-blaho!
Protože majitelka celé farmy paní Dáša Havlová je za Slovenska můžete si tady pošušňat hlavně na slovenských vychytávkách: halušky, brynza, kapustnica (alfasamice mezi zelňačkama) a taky skvělým jehněčím.

pec, dřevo a ovčí kůže.

Tohle je pivařovo nebíčko: odsud teče plzeňský prazdroj. Přiznejte se, kdo z vás po něčem takovým aspoň na chvilku nezatoužil...

A teď k tomu zásadnímu, což byl oběd (ještě teď mám pocit, že trávím).
Všichni jsme si dali slovenskou kapustnicu. Já miluju zelňačku a boršč (a kulajdu, ať nediskriminuju), jsou to takový moje polívkový guilty pleasures, ovšem tahle kapustnica (aka slovenská verze zelňačky) naprosto předčila moje očekávání! Hustá, skvělá a hlavně s domácí uzenou místní klobáskou, která celou tuhle polévku posunula někam do Olympu zelných a řepných polívek (arogantní vegani jistě prominou, ale tenhle post bude spíš více masitější a za chvíli doje i na jehněčí) a mě otevřela naprosto nový chuťový obzory kolonky "uzený v kouři".

zelný ráj a klobásový nebíčko

Hlavní chod číslo jedna: svatomartinská husa s bramborovým nokem a červeným zelím:

Husička.

Moje blaho: jehněčí špíz s domácí klobásou uzenou v kouři a bramborové noky.

Moje jehněčí bylo skvělý: silná výrazná chuť. Vím, že jehněčí musí mít člověk rád od prvního oschutnání (silná vůně a chuť odrazujou) a myslím si, že tohle by bylo na první test ideální.
Co dodat? Snad jen, že tohle místo je ideální na rodinný víkendy (rezervace předem) nebo i třeba jen na oběd a procházku jako z gastro-rurálního nebe (rezervace a telefonická domluva je třeba, všechno viz stránky Košíku- tady). Výhoda je, že si meníčko s panem šéfkuchařem můžete domluvit a vyladit sami.
A ještě něco...za byt a stravu je možný sem přijet na pár týdnů, ale i měsíců pracovat. Na farmě. Já už jsem skoro sbalená...

Jak vypadá v praxi, když lišky dávají dobrou noc.

9 komentářů:

  1. Áááá!!! Ted mám neskutečnou chut na něco takhle dobrýho!!! Mnááám!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Blog je super! Přečetla jsem ho už celý a jsem celá žhavá na další post. Ale děsně mně vrtá hlavou, co je to bílý strouhání na tom červeným zelí?

    OdpovědětVymazat
  3. sounds like heaven!!

    OdpovědětVymazat
  4. A já mám přitom pocit, že domácí klobása vždycky znamená v kouři vyuzená klobása:) Samozřejmě, ve světě industriálních uzenin je to trochu nezvyklé, ale v tom normálním světě, kde udil můj děda, je "v kouři uzená" asi jako "mrazem mražená".
    F.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, a díky za další nakopnutí se tam zajet podívat (až budu mít peníze-práci, ech, nebo se přidám na brigádu).. Ta kamna jsou obzvlášť pěkná, topila? F.

    OdpovědětVymazat
  6. Jasně, že topila, je to pec a na ní rozvalený kočky. No jak říkám, gastro-rurální nebíčko.

    OdpovědětVymazat
  7. P.s. to strouhání na červený zelí je křen!

    OdpovědětVymazat
  8. http://www.youtube.com/watch?v=szhJwaLMgXI plus tohle = slovenský vesnický ráj

    OdpovědětVymazat
  9. Proč není k dispozici žádný ceník? Jak ubytování tak stravování!

    OdpovědětVymazat