pátek 17. února 2012

VYVAŘUJETE: NPYŘIN RECENZUJE MENZU V INDII

Chcete se podívat za hranice naší spížky? Rádi byste pronikli i do jiného bříška? Chcete víc Vývařovny? Máte to mít. Počínaje dneškem posíláme do placu naší imaginární putovní vařečku pro hosta a startujeme novou (a doufejme pravidelnou rubriku), ve které se plotny ujímate vy - VyVařujete. Zájemci nechť se hlásí na vyvarovnablog@gmail.com & nyní už dávám slovo NPyřinovi, který se vydal zrecenzovat menzu - do Indie.

Tapti Mess, Jawaharlal Nehru University, Nové Dillí

Ať jste na jihu Prahy na VŠE nebo na jihu Dillí na JNU, vysokoškolské koleje se jmenují podle vodních toků. Každá z ubytoven disponuje i svou vlastní menzou a ke každé se váže nějaká veselá historka. Třeba na dívčí koleji Jamuna nedávno zapomněli prodloužit kontrakt s dodavatelem surovin, takže studentky zůstaly týden o hladu. Moje kolej Táptí vešla do dějin zejména loňským sexuálním skandálem Zdalipak je skandální i zdejší strava?
Začněme jídelníčkem na únor. Ve stručnosti obsahuje asi toto: K snídani je vždy k dostání chleba, máslo, marmeláda a vajíčka, a k tomu něco indického (dósa, utappam, parántha, někdy i čínské nudle). Obědy a večeře bývají podobné: zeleninová omáčka (sabdží), čočková polévka (dál), rýže, chleba, jogurt, salát, občas i něco sladkého. Ubytovaní studenti platí 1500 rupií za měsíc, hosté 25 za jídlo (pokud zrovna není masová nebo sváteční večeře).
A nyní již tradiční fronta. Ta se zpravidla tvoří pouze v kuchyni, kde se čeká na chleba (zpravidla čapátí, někdy i púrí). Všimněte si, že dva kuchaři kmitají a dva kibicují.
Detailní pohled do kuchyně na přípravu chlebových placek. Člověk až zatlačí slzu při vzpomínce na Právnickou fakultu, kam si chodil nacpat batoh krajíčky k výrobě svačin na další den.

Tlačenice u salátového baru. Néhrúova univerzita je známá bašta komunismu, a tak si v jídelně každý může nabrat na plechový tác podle svých potřeb. Když si přinesete nosič nebo krabičku, můžete si nějaké jídlo odnést i s sebou. Není problém.
Seznamte se, pondělní snídaně: bramborová parántha s nakládanou zeleninou. K tomuto pokrmu se váže zajímavý postřeh: správný indický strávník si smaženou placku nejprve důkladně osuší papírovým pytlíkem, aby si na ní vzápětí rozpustil kostku másla. Hrníček na čaj a lžičku si musíte přinést vlastní.
Seznamte se, sobotní oběd: jogurt, salát, álú góbhí, rýže s kmínem, dál makhaní, čapátí. Jídlo je na indické poměry dost málo kořeněné. Komu to nestačí, může své chuťové buňky dorazit salátem (což v Indii zpravidla znamená cibuli, ředkvičky a zelené čili).
Seznamte se, sváteční menu: zeleninový salát, jehněčí kórma, mrkvová halva, puláv, nán, rajská polévka s opečeným chlebem. Čhólé už se mi na jeden tác nevešly, beztak šlo o nejslabší článek večeře. Strava je v drtivé většině vegetariánská, maso bývá na výběr jen dvakrát až třikrát do týdne. Jednou týdně si přijdou na své i pošahaní vegani, to bývá k obědu sójový dál. Až se mi vnucuje otázka: dá se vůbec v Česku normálně koupit sója jako opravdu sója? Nebo jen milión sraček ze sóji vyrobených?
Provoz menzy řídí práskání mohutného šedivého kníru, na jehož konci stojí pan Šarma. Před fotografováním se ošíval, že prý zrovna není učesaný.
V jídelně se pravidelně distribuují pamflety místních studentských organizací. Třeba informace o hladovce u večeře vyloženě potěší.
Čtenářský kroužek u vstupu. Můžete si zde prolistovat denní tisk v angličtině, hindštině i urdštině.
V Indii se, jak známo, nepoužívají příbory. Proto je dobré si před jídlem i po jídle umýt ruce. Aby byla očista důkladná, najdete zde místo mýdla jakýsi prášek, zřejmě prací. To by se určitě líbilo Hannah, aspoň by pak nemusela zvonit u všech sousedů.

Personál: Pan Šarma je vždy dobře naladěn a připraven na jakékoli vtípky rozverných studentíků. Kuchaři jsou také veselé kopy, občas vám připálí ruku horkou chlebovou plackou. Méně příjemný bývá zpravidla jen pokladník, ale tam se to dá pochopit, musí být vždy ve střehu. Jsem zvědavý, jak se budou všichni tvářit za měsíc, až se bude slavit Hólí. To prý menza navaří bháng a všechny studenty zfetuje už u snídaně.

Fronty: Zpravidla se vytvoří pouze na chleba, v krajním případě se natáhnou na pět minut. Na koleji bydlí zhruba 400 studentů a 200 studentek v oddělených křídlech a jídla se vždycky vydávají hodinu a půl, takže se to v pohodě stíhá. Zajímavé je, že kluci a holky si sedají většinou taky odděleně.

Prostředí: Typicky indické – omšelé umakartové stoly a kuchyň s letitými nánosy mastnoty. Pozor, některé lavice se propadají.

Jídelníček: Pravda, poněkud jednotvárný. Na druhou stranu, menza nemá být podnikem, kam by člověk chodil konzumovat pokrutiny jako gnoči nebo řízek gordon blue, nýbrž místem, kde má platit babicovská maxima „levně a chutně se najíst“. Raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda, raději každý den poctivou čočkovou polévku než umělého ochuceného lososa!

Index žaludečních vředů: 1,9/5

NPyřin

6 komentářů:

  1. Good, V Dillí jsem si s jídlem zažil svý... a musím říct že všechno chutnalo suprově až na Maharaja Mac v McDonaldu, ve kterym mi mimoto ani nedovolili si vyfotit menu nad kasou.

    OdpovědětVymazat
  2. já teda indický jídlo miluju (nebo aspon to co nám v republice předkládají v restauracích jako indické) nejlepší je ta pálivost, kolikrát brečím! :D a dostala sem chuť na kormu... zajímavý a hezký článek! ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Boží, boží, dala bych si. Ale ten prášek - už mám vždy na svůj, polepšila jsem si.

    OdpovědětVymazat
  4. To je bomba, dovedu si představit, že by se jednalo o první menzu kam bych pravidelně chodila :)

    OdpovědětVymazat
  5. Že já nešla na nějakou normální vejšku, abych vycestovala za studii až do Indie!

    OdpovědětVymazat
  6. tož, menza jako každá jiná - rozpadající se umakart a plesnivý zdi stejný jako v Bratislavě, ale to jídlo se nedá srovnat. toto fakt můžu, od čočky až po kormu, mňam!! supr článek.

    OdpovědětVymazat