WTF BURGER: MIKROFARMA JSOU NOVÝ VÍČKA

Po loňskym failu se sbíráním braníkových víček jsem zanevřela jednak na sbírání víček, tak na Braníka. Nicméně se zdá, že duben je soutěžním měsícem. Soutěž s Mikrofarmou nicméně slibovala klobásy, a vlastně víc než to, už na začátku, takže jsem do ní mezi sbíráním razítek v jednotlivých pražských kavárnách samozřejmě musela jít. 

V podstatě jsme dostali kód na nákup zadax s tím, že ze surovin máme vymyslet recept: ten vítězný bude nejen odměněn něčím ve stylu vína z roku 2010, který jsme si všechny tři moc užily, ale taky se zařadí na menu.

I bez soutěže máme občas problém shodnout se, co chceme jíst. 

Burger? 

Steak? 

Bůček?

Rozteklej sýr?

Salát?

Majonézu lžičkou?

Srirachu na špičku prstu?

Ideálně všechno a hned. Takže tady je náš: WTF BURGER.

Marcipánový chlebíček v dolní části fotky slouží jako měřítko a vzor krásy, pozn. red.

Omáčka je důležitým pojícím materiálem každýho sendviče. Ta naše se skládá z majonézy, křenu, pomerančové dužiny (bez šlupek) a Srirachi.

Bůček je taková jakoby 3D slanina. A my jsme 3.

Bůček s rozteklým cheddarem: ideální cheese + bacon vsuvka. Samotný je to každopádně až moc dobrý, takže opatrně s nimi.

Původně jsem chtěla flank steak, ale ten neměli. Milá obsluha mi nabídla alternativu, Dvakrát zopakovala název a pak už mi bylo blbý se ptát. Steak si každopádně můžete vybrat podle svých preferencí a stejně tak ho i připravit. My osobně máme všechny rády krvavější. A pak ho nechte dojít v troubě. Puštěná šťáva dodá brioškám tzv. vývařovnovou vláčnost.

GRAND JE VŽDYCKY VÍC

Někdy nejsou věci tím, čím se zdají být, ale tím, čím jsou. Tenhle příspěvek si ani jiný úvod nezaslouží. Měly jsme spolu s holkama možnost zažít a užít krásný večer v LE GRILL restauraci v rámci The Grand Mark hotelu. Celou večeři nám v hlavách bujely konspirativní teorie. Zaplatil tento večer Prígl? Chce, abychom se večer před předáváním cen Magnesia Litera opily, znemožnily a v nejlepším případě ani nedorazily? Chce. aby naše aura povadla vlivem kocoviny z množství vypitých aperitivů a degustivů? No...well played, šance byla vysoká! Nemálo pravděpodobné bylo i to, že nás potajmu sledují ilumináti a jak Hannah geniálně podotkla - užívají si Prostřeno s lepšími lidmi.
Ať už to dneska zařídil kdokoliv, my mu děkujeme. Osud k nám bývá spíš krutý a když už se rozhodne opačně, nebráníme se.

KDYŽ JE ZIMA JAKO V NORSKU, JEZTE JAKO V NORSKU

Štítek se jmenuje: gastro zážitek na který jsem se těšila jako malá holka na Ježíška. Můj letošní gastro-Ježíšek byl totiž norská velryba.

Lov velryb je skoro plošně zakázaný, povolený je v Japonsku (na vědecké výzkumy, aka nevěřte japoncům ani nos mezi očima), v Norsku a některým původním obyvatelům Aljašky a přilehlých oblastí (Inuiti a tak podobně, rozumíme si). Tenhle kytovec přiletěl z Norska.
Modří vědí, že velryba je savec, proto i její maso bylo takové....ehmm spíš savčí než rybí? Flákota byla rudá, místy skoro černá.
Tradiční norská velrybí večeře: velrybí maso, maccaroni a chřest. Zní to trochu zvláštně, ale funguje to. Koření se jenom espéčkem a muškátovým oříškem. Maccaroni se dovaří v mléku. Velryba se nejdřív prudce smaží na másle a pak se i se sosíkem a trochou vody zaprášená moukou vaří v kastrůlku podobně jako guláš. Chřest v páře.

Jak chutná? Jako hovězí nebo koňský, teda pokud by krávy a koně žili v moři, anebo třeba jako kráva nadívaná rybou? A všem arogantním veganům se tímto omlovám, ale upřímně říkám, bylo to hodně dobrý, díky, ráda jsem se stala součástí vědeckých experimentů na lidech.
A jako dezert zkuste norský lékořice. Překvapení.
P.S. Díky za večeři.
P.P.S. Díky týhle večeři jsem bohatší o zásadní informaci svého života: lední medvěd má penis s kostí. Asi ta zima.