Štítek se jmenuje: gastro zážitek na který jsem se těšila jako malá holka na Ježíška. Můj letošní gastro-Ježíšek byl totiž norská velryba.
Lov velryb je skoro plošně zakázaný, povolený je v Japonsku (na vědecké výzkumy, aka nevěřte japoncům ani nos mezi očima), v Norsku a některým původním obyvatelům Aljašky a přilehlých oblastí (Inuiti a tak podobně, rozumíme si). Tenhle kytovec přiletěl z Norska.
Modří vědí, že velryba je savec, proto i její maso bylo takové....ehmm spíš savčí než rybí? Flákota byla rudá, místy skoro černá.
Tradiční norská velrybí večeře: velrybí maso, maccaroni a chřest. Zní to trochu zvláštně, ale funguje to. Koření se jenom espéčkem a muškátovým oříškem. Maccaroni se dovaří v mléku. Velryba se nejdřív prudce smaží na másle a pak se i se sosíkem a trochou vody zaprášená moukou vaří v kastrůlku podobně jako guláš. Chřest v páře.
A jako dezert zkuste norský lékořice. Překvapení.
P.S. Díky za večeři.
P.P.S. Díky týhle večeři jsem bohatší o zásadní informaci svého života: lední medvěd má penis s kostí. Asi ta zima.
