SVÁTEK ZMATEK

Svátek matek mi začal jako stereotyp života pozdní mileniálky v ještě pozdějším kapitalismu: do plnýho koše v koupelně mi spadla nová rtěnka od Rihanny. Začala jsem se hrabat ve zbytcích použitý gázy, chomáčů chlupů a mastných ubrousků a rtěnka v ceně 3 průměrných hodinových mezd se propadala pořád hlouběji a hlouběji do ulepených sraček. A já do nich hlouběji a hlouběji nořila ruce.

Nejhorší na tom nebylo ani tak to, jak moc celá tahle scéna působila jako metafora mýho života, ale že jsem automaticky spustila přinasranou samomluvu. Jsem to pořád já, ale čím dál tím víc se začínám podobat svojí mámě. Ruka zapadla do polovyschlýho šušně. Našla jsem rtěnku. A taky svojí mámu ve mně.

Je to ve mně jako v koze. Moje máma. Poslední dobou mě rozčiluje, dokonale mi rozhodí sandál jakoukoli maličkostí. A následně mě vyděsí to, jak jsem v jí v lecčem podobná.

ŽIVOTNÍ VÝVAR

Překvapuje mě, kolik lidí, kteří Vývařovnu znají delší dobu, si stále myslí, že jsme blog o vaření. "No a nejste?" většinou následuje. No nejsme. Snad to zase pár lidí nerozhodí, když tenhle příspěvek bude o vývaru...

Před týdnem jsem přestala sledovat Prostřeno. Po konzultaci se svými nejbližšími jsem došla k závěru, že je načase si od zlých lidí dát chvíli voraz. Roky každodenního sledování ve mě ale zanechaly pár výraných zářezů, z čehož jeden je touha uvařit drůběží vývar všem soutěžícím Prostřena (bláhový sen) a vyslechnout si jejich soud. Tolik lamentování nad jedním pokrmem nezažila podle mě žádná mutace kuchařské soutěže a byla bych velmi vděčná, kdyby někdo bud sestřihal video kompilaci všech reakcí na vývar v této soutěži nebo o tom napsal dizertační práci. Současně mě naivní odvaha se do tohoto pořadu přihlásit a znovu (!!!) zkusit uvařit vývar připomíná takovou tu holčičí blbost napsat znovu tu stejnou sms a doufat, že tentokrát odpoví. Neodpoví. ten vývar ostatním taky nebude dobrý...

GRAND JE VŽDYCKY VÍC

Někdy nejsou věci tím, čím se zdají být, ale tím, čím jsou. Tenhle příspěvek si ani jiný úvod nezaslouží. Měly jsme spolu s holkama možnost zažít a užít krásný večer v LE GRILL restauraci v rámci The Grand Mark hotelu. Celou večeři nám v hlavách bujely konspirativní teorie. Zaplatil tento večer Prígl? Chce, abychom se večer před předáváním cen Magnesia Litera opily, znemožnily a v nejlepším případě ani nedorazily? Chce. aby naše aura povadla vlivem kocoviny z množství vypitých aperitivů a degustivů? No...well played, šance byla vysoká! Nemálo pravděpodobné bylo i to, že nás potajmu sledují ilumináti a jak Hannah geniálně podotkla - užívají si Prostřeno s lepšími lidmi.
Ať už to dneska zařídil kdokoliv, my mu děkujeme. Osud k nám bývá spíš krutý a když už se rozhodne opačně, nebráníme se.