GASTRO VRAŽDA, NAPSALA

Ahoj, dneska si zase neodpustím odvést pozornost od globálních problémů lidstva, které tak brilantně shrnuje Hannah. Svět je jeden velkej obraz od Hieronyma Bosche a já jsem vzhůru nohama zavřená v nějakým obrovským červivým jablku, který plave v močálu a celý se to děje nohama vzhůru. Prostě jsem čím dál tím víc tzv. v systému a jako každá správná bílá středoevropanka, která ještě zatím má na jídlo (stravenky FTW), ale nikdy neví kdy se tohle celý naprosto posere (a s důchodem samozřejmě nepočítá) ŘEŠÍM PŘEVÁŽNĚ SEBE (a někdy i svojí kočku).
No a co. Stejně jako se nikdo tak dobře nezasměje vašemu vtipu jako vy sami i řešení sebe sama je nejlepší tzv. z první ruky. A tak to tentokrát bude o takovým gastro-loučení. Ať už někdo dává sbohem a šáteček (povidlovej) vám nebo vy důsledkem neřešitelných problémů prvního světa dojdete k závěru, že jediná možná cesta momentálně je plánovaná sebevražda gothajem.
Poslední dobou mi dochází, že uplatit mě jídlem je vlastně strašně snadná taktika. Donýst mi na poslední schůzku čokoládu nebo sklenici burákovýho másla se zdá jako win-win situace. Když zaklapnou dveře, bulim, ale aspoň se moje hysterický hýkání dá zmírnit přesně tímhle. Dobrej pokus.
Kdybych byla prozíravější mohlo mě napadnout blogovat o něčem co mám minimálně tak ráda jako jídlo, třeba, co já vím, o pěnezích? Z dramatických rozchodů bych tudíž vycházela ve finále pomalu jako milionářka.
Ale samozřejmě, jsem pozitivní a proto jsem si sestavila ze seznamu nezdarů aspoň takový žebříček tipů. Tipů na zatím nevydařené sebevraždy skrz jídlo.
(Rakovina tlustého střeva likes this)

1) GOTHAJ A TAVEŇÁK Z ALBERTA (Z ŘADY PRO SOCKY)
Myslím, že tohle je něco jako noční můra Dity P. nebo lidí z Ambiente. Velká žranice na který jste nuceni ujíst se k smrti laciným gothajem diskutabilního původu z nejnuznějšího Alberta celý Prahy (ano, ten na Muzeu) a přikusovat k tomu taveňák. Samozřejmě z řady Basic. Nejen, že je tohle naprostý podjídlo (a bohužel realita mnoha českých domácností), ale navíc TO ANI TROCHU NEVYPADÁ COOL NA INSTÁČI. A natož na kameře. Já jsem zvládla k večeři jednu krabičku výrobního salámu a jednu velkou kostku taveňáku. Bez pečiva, gluten free, samozřejmě. Jsem snad sebevrah, abych tohle ještě zajídala tukovým rohlíkem?!

RESTAURAND DAY: BOHO FEAT. VÝVAŘOVNA

PAKOČKA (Fotky: Šimon Holý)

Zatímco Daniela si největší porci nervů pocuchala během pečení a kynutí koblih (v opačném pořadí), mně největší stres čekal v den D, tedy v den RD. Myslím, že to byla karmická odplata za to, že jsem nepomohla s bourguignonem. Ano, čekaly mě přílohy, čekaly mě kaše.

Skvělý bylo, že jsme dostaly jako zázemí nově otevřený kebab hned vedle Boho (mimochodem, náš restday jsme přímo tam završily v 19.00 kýblem hranclí a falafem s hummusem, tres bon!), takže jsem měla spoustu místa, což bylo třeba, vzhledem k tomu, že maniok (yuca, tapioca, cassava) může mít velikost menšího bochníku šumavy. Lol, nekecám.

Den před tím jsem si shlédla mraky tutorialů na yucca kaši (většinu ve španěštině, olé), abych klidně usnula s přesvědčením, že když to zvládne celá Jižní Amerika a půl Afriky k tomu, dám to i já. Lol dva. Maniok se sice nad očekávání snadno škrábal (podle tutoriálů jsem se snažila, protože ač neumím španělsky pochopila jsem, že když to pořádně neoloupeš, tak tě tě to může otrávit, podle popisu na titbit.cz to zas tak horký nebude, protože současně pěstovaný manioky už jsou bez kyanovodíku, lol číslo tři), nicméně jeho dřevitá struktura by si žádala větší nůž (ale šlo to i menším) a hlavně- fungl novej mixér. Já jsem nakrájenou yuku uvařila v osolené vodě- jako klasický brambory. Výhoda je, že se vaří o trochu méně, rámcově o 8 minut (ovšem ne tak tryskově jako třeba batáty). Podle mých vyčtených teoretických znalostí jsem se rozhodla udělat maniokovou kaši naprosto klasickou- sůl, pepř, teplé mléko a máslo.
Jako správná a hrdá majitelka tyčovýho mixéru jsem následně zapojila svýho ponornýho parťáka (tohle slovo jsme vždycky chtěla použít) a začala jsem uvařený manioky, zjemněný máslem a teplým mlíkem mixovat...A pak už vím jen to, že jsem se probudila ráno v nějaký neznámý posteli.
Ne, dramaticky kecám, žádná otrava kyanovodíkem nebo tak, uplně banálně to zasyčelo, hrklo, začmoudilo a tyčák odešel do tyčového nebe. Trošku mě to vyYUCCAlo, ale rozhodilo jen trošku. Zbytek jsem domačkala nerezovou naběračkou. Improvizace mi jde.

Fakt je ten, že díky tyčovému výbuchu tak bylo místo kaší spíš pyré, ale proboha, jsme snad v Prostřenu, aby někdo brblal? Další varianta byla ze sladkých batátů (moje nejoblíbenější brambory) a pak jedna mísa klasické bramborové. Co se týče preferencí u mě vyhrály batáty, u Daniely pak onen prokletý maniok, který je dřevitě nasládlý (ano, pořád je řeč o potravině a ne o parfému).

RENESANČNÍ KOBLIHY

Protože naše životy jsou hodně nudné a nezáživné, rády si je trochu komplikujeme třeba tím, že uvaříme 100 porcí bourguignonu nebo usmažíme 60 koblih. O celé akci se pochlubíme s Pakočkou až někdy jindy se spoustou krásných fotek, takže ti, co čtou Vývařovnu ne kvůli mým špatným článkům, ale kvůli naší kráse, budou určitě moc rádi. VYDRŽTE! 

Doporučuji kombinovat s kostkovaným kýčem pro absolutní atmosféru