čtvrtek 17. března 2016

GASTRO VRAŽDA, NAPSALA

Ahoj, dneska si zase neodpustím odvést pozornost od globálních problémů lidstva, které tak brilantně shrnuje Hannah. Svět je jeden velkej obraz od Hieronyma Bosche a já jsem vzhůru nohama zavřená v nějakým obrovským červivým jablku, který plave v močálu a celý se to děje nohama vzhůru. Prostě jsem čím dál tím víc tzv. v systému a jako každá správná bílá středoevropanka, která ještě zatím má na jídlo (stravenky FTW), ale nikdy neví kdy se tohle celý naprosto posere (a s důchodem samozřejmě nepočítá) ŘEŠÍM PŘEVÁŽNĚ SEBE (a někdy i svojí kočku).
No a co. Stejně jako se nikdo tak dobře nezasměje vašemu vtipu jako vy sami i řešení sebe sama je nejlepší tzv. z první ruky. A tak to tentokrát bude o takovým gastro-loučení. Ať už někdo dává sbohem a šáteček (povidlovej) vám nebo vy důsledkem neřešitelných problémů prvního světa dojdete k závěru, že jediná možná cesta momentálně je plánovaná sebevražda gothajem.
Poslední dobou mi dochází, že uplatit mě jídlem je vlastně strašně snadná taktika. Donýst mi na poslední schůzku čokoládu nebo sklenici burákovýho másla se zdá jako win-win situace. Když zaklapnou dveře, bulim, ale aspoň se moje hysterický hýkání dá zmírnit přesně tímhle. Dobrej pokus.
Kdybych byla prozíravější mohlo mě napadnout blogovat o něčem co mám minimálně tak ráda jako jídlo, třeba, co já vím, o pěnezích? Z dramatických rozchodů bych tudíž vycházela ve finále pomalu jako milionářka.
Ale samozřejmě, jsem pozitivní a proto jsem si sestavila ze seznamu nezdarů aspoň takový žebříček tipů. Tipů na zatím nevydařené sebevraždy skrz jídlo.
(Rakovina tlustého střeva likes this)

1) GOTHAJ A TAVEŇÁK Z ALBERTA (Z ŘADY PRO SOCKY)
Myslím, že tohle je něco jako noční můra Dity P. nebo lidí z Ambiente. Velká žranice na který jste nuceni ujíst se k smrti laciným gothajem diskutabilního původu z nejnuznějšího Alberta celý Prahy (ano, ten na Muzeu) a přikusovat k tomu taveňák. Samozřejmě z řady Basic. Nejen, že je tohle naprostý podjídlo (a bohužel realita mnoha českých domácností), ale navíc TO ANI TROCHU NEVYPADÁ COOL NA INSTÁČI. A natož na kameře. Já jsem zvládla k večeři jednu krabičku výrobního salámu a jednu velkou kostku taveňáku. Bez pečiva, gluten free, samozřejmě. Jsem snad sebevrah, abych tohle ještě zajídala tukovým rohlíkem?!



2) TŘI KOBLIHY PRO POPELKU
Od střední školy nedám dopustit na pekařství Ječmínek. Pekařský řetězec pro socky ze sídliště (mluvím o sobě). Už na střední bylo vyhlášený pro svoje laciný koblihy. Postupem let "zmodernizovali" logo a prodejny, ale jejich core-business zůstal stejnej: laciný koblihy. Dneska jim marketing funguje klasickým "čím víc sníš, tím míň zaplatíš" a při koupi 3 a více koblížků se cena dostává na magických pět korun za koblihu (normálně stojí 8). A vůbec nevadí, že ty koblihy jsou často celkem tvrdý a vůbec nejsou nadýchaný. Pokud prostě chcete začít den adekvátně blbě nemůžu než doporučit!
(Ano, obsahují lepek, smažený lepek, hodně lepku.)


3) MRAŽENÁ PIZZA FTW a WTF
Pokud to se sebevraždou myslíte opravdu upřímně, tak nesmí chybět mraženka! V merku mám tu s výrobním salámem a pohrobkem eidamu třicítky z mražáku kde jinde než z Alberta. Stojí tuším 18,90 a je to přesně ten typ laciný potraviny u který předstíráte, že nemá etiketu, protože nevědomost je v tomhle případě sladká. Sladká jako bílej rafinovanej cukr. A minimálně stejně opojná.
Než se odhodlám vydat  na tuhle poslední gastro křížovou cestu zkouším to nanečisto s pizzama, který se tváří italsky (a italský jsou asi stejně jako ty devadesátkový jugošský pizzérky na sídláku), ale italský nemaj bohužel ani jméno. Nikdy mi hlava nevzala jak je možný, že devět z deseti pokusů pojmenovat mraženou pizzu po italsku tak fatálně zfailuje. A přitom by stačilo otevřít slovník nebo Google. Jediný co se Dr-Oetkerovi povedlo nezvorat je Pizza Ristorante. Gratuluju, musela to tedy být safra fuška!
ilistrační fotka laciný pizzy v sáčku.

KÁZA DI MÁMA HAVAJ

GUZEPE SUPER FÚZE
DOBROU CHUŤ. MOŽNÁ BUDE POSLEDNÍ.

5 komentářů:

  1. piste se pizza beb pizzY takovi ze zena vzor vietnameci maj takovi tezké jazyk ale i céština musi piset se spraven. Dekujeme Tranh pritezas

    OdpovědětVymazat
  2. nezbývá než si ťuknou magicky neonovou malinovkou ARO (2 litry do 10 Kč, levnější než balená voda) v otlučený skleničce od hořčice. A pak se rovnou vyblít do kyblíku od 20kilovýho kečupu v akci:)

    OdpovědětVymazat
  3. Nechci tady vést nějaké chytré kecy, ani nejsem obzvlášť jemnocitný, ale z tohodle článku ční snaha navážet se do, jak autorka píše, "socek", jak sláma z bot.

    Je pravdou,že nějaká definice socky asi neexistuje. Sockou může být někdo, kdo záměrně vede zahálčivý způsob života, práci se vyhýbá jako čert kříži a tak si sám za to může,když má hluboko do kapsy.
    O
    všem také to může někdo, kdo je v tíživé životní situaci ne úplně vlastní vinou, prostě mu nebylo shůry dáno (a každý nemůže být manager, podnikatel, ajťák, modelka, nebo celebrita, či mít nějakou profesi aspoň s tím průměrným přijmem kolem 20.000,- čistá ruka).

    Jsou lidé,"socky", jenž bouchají za minimální mzdu, ale za všechno musí platit stejně, jako ti lépe situovaní s vyššími platy. Od služeb, přes jízdné, bydlení, léky až po potraviny. A je tedy jasné,že musí kupovat jen to nejlevnější z nejlevnějšího a moc si nelámat hlavu tím, jaké jsou nutriční hodnoty, kolik je ve výrobku glutamátů, éček a rozličných náhražek. Stejně by jim takové přemýšlení bylo na nic, neboť musí nakupovat podle svého přijmu.

    Pro tuhle sortu lidí jsou i tyto výše uvedené (p)otraviny jediným,co si mohou dovolit. I když by se nepochybně také rádi najedli westfálské šunky, lososa, nebo jiných delikates, jako třeba slečny gurmánky z tohoto blogu.

    Autorka článku by možná mohla být méně sebestředná, méně škodolibá a odpustit si takové kopání do těch méně šťastných, aby ukázala,že ona sama patří mezi tzv.lepší lidi, když už nemůže být mezi High society a nepíše se o ni v Blesku a netyká si s Ornellou Štikovou - Koktovou.

    Tento můj komentář není myšlen zle, nechci někoho urážet. Jen naznačuje,že je občas dobrá i určitá míra sebereflexe. Nechť je autorka článku o "gastronomii socek" šťastná, že nemusí řešit tytéž problémy jako lidé,co mají hluboko do kapsy a já ji z celého srdce přeji, aby to tak i zůstalo. Protože stát se může cokoliv a každý se může, díky nepříznivé shodě okolností ocitnout mezi těmi, kterými (ať už skrytě,či veřejně) pohrdá.

    OdpovědětVymazat
  4. Já nesouhlasím, pakočka se podle mě naváží akorát do sebe. Dá se skvěle stravovat i za pár korun a necpat do sebe drahý éčka, sexy škrob a kostní moučku. Jen se člověk musí postavit k plotně a ne kupovat fujtajbly ze supermarketu.
    Lenka

    OdpovědětVymazat