neděle 27. března 2016

KOCOUR MISKEŠ



Před pár hodinami umřel můj kocour Mikeš. Bylo mu asi 18 let a svých posledních deset strávil jako moje všechno. Měl silnou povahu, jak už to u velkých černých kocourů bývá a nebylo to s ním vždycky nejsnazší. Ale já jsem nikdy nebyla pejskař, a že kočičí láska bolí, to není žádný tajemství.

Mikeš se mnou překonal za dekádu několik rozchodů (s muži) a měl na kontě zničení nejen koženého gauče u mojí matky, ale také rok starého drahého gauče u mě doma, který jsem doplatila poslední splátkou až měsíc po jeho vyhození. Ráda bych těmto sabotážím zpětně přiznala vyšší cíl, princip…buď projevení jeho vkusu, nebo naopak morální problém s půjčkami. Píšu si za uši, Mikeši.

Kdysi jsem četla na blogu 1000 věcí, co mě serou krásné rozloučení s kocourem, které ted nemám sílu hledat, a dnes večer jsem si při vzpomínce na tento příspěvek rozhodla vám o něm něco napsat. Řekly jsme ted několikrát v různých rozhovorech, že Vývařovna je hlavně blog o nás a o tom, jak v našich životech taky jíme. No i s Mikešem jsme jedli a gurmánsky nás pojila především láska k balkánu.

Ano, balkánu s malým b. Žiju podle rovnice jídlo s balkánským sýrem = dobré jídlo. Vlastně pokaždé (i ted) naleznete v mojí lednici balkánský sýr, neotevřený, načatý nebo prošlý. Dávám ho na všechno, na steak, do salátu (do každého) i do polévky a dávala jsem ho i kocourovi. Zbožňoval ho. Jiný sýr vlastně ani nejedl. Já si prostě musela před deseti lety v útulku vybrat právě kocoura, co se mnou bude sdílet lásku k přesolenému českému sýru.

Můj kluk během čekání na veterináře šel nakoupit do Billy a přinesl rajčata a balkán. Udělali jsme si šopák, abych si naší oblíbenou klasikou aspoň trochu uklidnili nervy. Bylo to naprosto nevědomky, ta souvislost mi došla, až když jsem dostala chuť vám o Mikešovi napsat a styděla jsem se napsat jen „umřel mi kocour, jsem z toho úplně v prdeli, protože byl spíš jako můj táta s mým dítětem dohromady“. Ten kocour měl prostě rád balkán a to se sem už hodí.


RestInCatsHeaven, Mikeši <
z tisíce našich společných fotek jsem vybrala tuhle, Vánoce 2009 s mojí spící mámou v pozadí

10 komentářů:

  1. Mnoho pozdravov pre kocúra Mikeša do "kočičího" neba. Možno tam stretne aj našu Muru.
    Anna

    OdpovědětVymazat
  2. Ty kočky! Milionkrát má člověk sto chutí je zabít, ale stačí, aby pak vyvalily očička a přišly se mazlivě otřít a vše je zapomenuto! Byl to nádhernej chlapák a zemřel v požehnaně vysokém věku. Na jeho počest si taky zaběhnu pro balkán!

    OdpovědětVymazat
  3. ..dneska si koupím cestou domů balkán na počest všem "Mikešům"...jeden mi tu teď v práci leží u nohou...

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Danielo, upřímnou kočičí soustrast. Teď je na řadě otázka, zda-li si už úplně sama, nebo máš ještě jiného kocoura?
    Karel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji. byli jsme s Mikešem deset let jenom spolu, on jinou kočku nesnesl.

      Vymazat
  5. Emma lesní víla29. března 2016 6:30

    Mám dvě kočky, bývalé venkovní tulačky, které nikdo nechtěl a jednou v zimě(úplně vysílené a hladové) jsem si je vzala domů - přes velké protesty manžela a dlouho tichou domácnost. Už jsou se mnou dlouho a neumím si představit že už nebudou. Takže Tě chápu a .... koupím si balkán a ......vem si časem z útulku nějakého fajn kocoura. Aby ta kočičí sága pokračovala dál.

    OdpovědětVymazat
  6. http://www.1000vecicomeserou.cz/474-nahla-smrt-myho-kocoura/
    - tady je... ale na tom ted nesejde. Uprimnou soustrast Dani, je mi to moc lito. Ale z fotek je videt ze si zil kralovskej zivot, je nadhernej!
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Hlavně musíš psát častěji slovní spojení " Můj Kluk " !

    OdpovědětVymazat
  8. Mám dva velký černý kocoury se silnou povahou. A někdy to dost bolí. Tohle jednou bude bolet nejvíc. Tak pozvedávám balkán na všechny černý kocoury.

    OdpovědětVymazat
  9. Danielko Danielko
    Nech ho vycpat a můžeš ho mít ráda dál . . .
    (To byl v tuhle chvíli asi blbej vtípek)

    Jardomil . . .

    OdpovědětVymazat