PAKOČKA (Fotky: Šimon Holý)
Zatímco Daniela si největší porci nervů pocuchala během pečení a kynutí koblih (v opačném pořadí), mně největší stres čekal v den D, tedy v den RD. Myslím, že to byla karmická odplata za to, že jsem nepomohla s bourguignonem. Ano, čekaly mě přílohy, čekaly mě kaše.
Skvělý bylo, že jsme dostaly jako zázemí nově otevřený kebab hned vedle Boho (mimochodem, náš restday jsme přímo tam završily v 19.00 kýblem hranclí a falafem s hummusem, tres bon!), takže jsem měla spoustu místa, což bylo třeba, vzhledem k tomu, že maniok (yuca, tapioca, cassava) může mít velikost menšího bochníku šumavy. Lol, nekecám.
Den před tím jsem si shlédla mraky tutorialů na yucca kaši (většinu ve španěštině, olé), abych klidně usnula s přesvědčením, že když to zvládne celá Jižní Amerika a půl Afriky k tomu, dám to i já. Lol dva. Maniok se sice nad očekávání snadno škrábal (podle tutoriálů jsem se snažila, protože ač neumím španělsky pochopila jsem, že když to pořádně neoloupeš, tak tě tě to může otrávit, podle popisu na titbit.cz to zas tak horký nebude, protože současně pěstovaný manioky už jsou bez kyanovodíku, lol číslo tři), nicméně jeho dřevitá struktura by si žádala větší nůž (ale šlo to i menším) a hlavně- fungl novej mixér. Já jsem nakrájenou yuku uvařila v osolené vodě- jako klasický brambory. Výhoda je, že se vaří o trochu méně, rámcově o 8 minut (ovšem ne tak tryskově jako třeba batáty). Podle mých vyčtených teoretických znalostí jsem se rozhodla udělat maniokovou kaši naprosto klasickou- sůl, pepř, teplé mléko a máslo.
Jako správná a hrdá majitelka tyčovýho mixéru jsem následně zapojila svýho ponornýho parťáka (tohle slovo jsme vždycky chtěla použít) a začala jsem uvařený manioky, zjemněný máslem a teplým mlíkem mixovat...A pak už vím jen to, že jsem se probudila ráno v nějaký neznámý posteli.
Ne, dramaticky kecám, žádná otrava kyanovodíkem nebo tak, uplně banálně to zasyčelo, hrklo, začmoudilo a tyčák odešel do tyčového nebe. Trošku mě to vyYUCCAlo, ale rozhodilo jen trošku. Zbytek jsem domačkala nerezovou naběračkou. Improvizace mi jde.
Jako správná a hrdá majitelka tyčovýho mixéru jsem následně zapojila svýho ponornýho parťáka (tohle slovo jsme vždycky chtěla použít) a začala jsem uvařený manioky, zjemněný máslem a teplým mlíkem mixovat...A pak už vím jen to, že jsem se probudila ráno v nějaký neznámý posteli.
Ne, dramaticky kecám, žádná otrava kyanovodíkem nebo tak, uplně banálně to zasyčelo, hrklo, začmoudilo a tyčák odešel do tyčového nebe. Trošku mě to vyYUCCAlo, ale rozhodilo jen trošku. Zbytek jsem domačkala nerezovou naběračkou. Improvizace mi jde.
Fakt je ten, že díky tyčovému výbuchu tak bylo místo kaší spíš pyré, ale proboha, jsme snad v Prostřenu, aby někdo brblal? Další varianta byla ze sladkých batátů (moje nejoblíbenější brambory) a pak jedna mísa klasické bramborové. Co se týče preferencí u mě vyhrály batáty, u Daniely pak onen prokletý maniok, který je dřevitě nasládlý (ano, pořád je řeč o potravině a ne o parfému).
