Po minulém ufňukaném postu si dáme trochu naděje. MÁM SE RÁDA bude o tom, že se Daniela má ráda. A třeba si podle toho něco uvaříte, nebo se i zasmějete. I když to hned s prvním tématem - kopřivama - zavání Herbářem, nebojte. Proti herbáři nic nemám (nebo spíš všechno), ale do žádných ezoterických výšin se nevznesu. A nejde o to nejíst hnusy, protože hnusy jsou někdy fajn. Ale spíš o to, že když začnete intenzivně vnímat nezvratný fakt stárnutí a třeba i komplikovaného vyrovnávání s těžšíma životníma událostma, věřte mi, že smažák s vlašákem je sice super ve tři ráno, ale v makro perspektivě vašeho pomíjívého života vám vše spíš zhoršují. Zato kopřivy jsou jako babiččino pohlazení v kombinaci s faceliftingem, co vás nic nestojí!
No pokud je nekoupíte na Jiřáku na farmářských trzích, což jsem například sama musela loni udělat. Víc fajn je si zajet natrhat kopřivy na venkov. Ano, MIMO PRAHU. U mámy na chatě nikdy dlouho nevydržim. Přiznávám, že internet v mobilu tuhle nervozitu dost uklidnil, ale stejně mě tam většinou už po dvou hodinách chytá amok ve stylu PANEBOŽE CHYBÍ MI PRAHA TÁÁÁÁÁÁK STRÁÁÁÁÁŠNĚ MOC (mami, promiň)
 |
| asi tak |
