Zobrazují se příspěvky se štítkemmammá. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmammá. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. dubna 2015

MÁM SE RÁDA vol.1 - KOPŘIVY

Po minulém ufňukaném postu si dáme trochu naděje. MÁM SE RÁDA bude o tom, že se Daniela má ráda. A třeba si podle toho něco uvaříte, nebo se i zasmějete. I když to hned s prvním tématem - kopřivama - zavání Herbářem, nebojte. Proti herbáři nic nemám (nebo spíš všechno), ale do žádných ezoterických výšin se nevznesu. A nejde o to nejíst hnusy, protože hnusy jsou někdy fajn. Ale spíš o to, že když začnete intenzivně vnímat nezvratný fakt stárnutí a třeba i komplikovaného vyrovnávání s těžšíma životníma událostma, věřte mi, že smažák s vlašákem je sice super ve tři ráno, ale v makro perspektivě vašeho pomíjívého života vám vše spíš zhoršují. Zato kopřivy jsou jako babiččino pohlazení v kombinaci s faceliftingem, co vás nic nestojí! 

No pokud je nekoupíte na Jiřáku na farmářských trzích, což jsem například sama musela loni udělat. Víc fajn je si zajet natrhat kopřivy na venkov. Ano, MIMO PRAHU. U mámy na chatě nikdy dlouho nevydržim. Přiznávám, že internet v mobilu tuhle nervozitu dost uklidnil, ale stejně mě tam většinou už po dvou hodinách chytá amok ve stylu PANEBOŽE CHYBÍ MI PRAHA TÁÁÁÁÁÁK STRÁÁÁÁÁŠNĚ MOC (mami, promiň)
asi tak

čtvrtek 7. června 2012

PFF?PFF!PAKOČKA RAUTOVALA S KLAUSEM, ŠOK!


diplomati nebyli moc diplomatičtí- loktovačka byla nekompromisní...
Nebyla bych milující gastrofašista, kdybych se nezúčastnila toho nejitalštějšího rautu v Praze ever. Bylo to ultimátní, ostrá loktovačka proběhla, nedostatek plastových talířků Tesco Value taky, podnapilí diplomati a vaši bývalí profesoři, prostě idylka. A upřímně? Bohatě mi to vynahradilo PFF, bylo to jako PFF abstrahovaný pouze na italský stánky, včetně vtíravýho Ferrera a top of the creme de la creme stánku s drahýma grappama.

úterý 29. května 2012

PRAGUE FOOD FESTIVAL 2012



S Karol jsme si vymysleli šílenost, co jsme chtěli zrealizovat na PFF, ale bohužel se nemohla zúčastnit. Neštěstí v gastrohře, štěstí ve fashionlásce a naopak, třeba, já nevim, může být. Tak jsem šla nakonec s Luckou (ta kamarádka Lucka, co má kamaráda Michala - viz PERU RÁDA) - až v neděli. Hned u vchodu se nás ujal kámík Filip z Apetitu a na lačno nás začal nalejvat vínem. Po hodině jsme si ještě nic nedali, seděli jsme tam v odpoledním party módu "vyčazený pohodář", mazali se krémem na opalování a rozebíráli vhodnost vykání/tykání hostesákům, kteří nás zásobovali cigaretama. Až ve chvíli, když jsme potkali Romana Pauluse s hitem festivalu, červama, začali jsme taky konečně obcházet stánky. Z těch červů mám dost ambivalentní pocity. Za prvé proto, že letošním mottem bylo  Mysli globálně, papej lokálně a za druhé proto, že jsou to červi.


Filip mě představovat spoustě zásadním lidem z bizu, takže jsem zažila asi 20x takovýhle rozhovor:
Filip: A tohle je Hannah z Vývařovny.cz, znáš to?
Hannah: Tečka com.
Filip: Tečka com, já si to snad nezapamatuju.
Důležitý člověk: Neznám.
Stánek Apetitu, kamarádi.