úterý 18. listopadu 2014

RENESANČNÍ KOBLIHY

Protože naše životy jsou hodně nudné a nezáživné, rády si je trochu komplikujeme třeba tím, že uvaříme 100 porcí bourguignonu nebo usmažíme 60 koblih. O celé akci se pochlubíme s Pakočkou až někdy jindy se spoustou krásných fotek, takže ti, co čtou Vývařovnu ne kvůli mým špatným článkům, ale kvůli naší kráse, budou určitě moc rádi. VYDRŽTE! 

Doporučuji kombinovat s kostkovaným kýčem pro absolutní atmosféru


No a teď k těm 60-ti koblihám...  Dost jsem se toho bála. Váhala jsem mezi povidlovýma buchtama a koblihama, ale vyhodnotila jsem buchty jako rizikovější, takže jsem pečlivě týden sbírala informace, abych je předem zkusila. Myslela jsem si, že Dita P. bude jistota. Nebyla. Nejen, že těsto mi nevykynulo, ale nápad s dáváním marmelády mezi dvě kolečka a následné spojení vykrojením je totální utopie (nebo se to někomu z vás povedlo??) Dito, styď se!

Jasně, že jsem propadla totální panice, že to v sobotu nezvládnu a budeme mít ostudu, ale uklidnila mě smířlivá babiččina tvář v receptu. Těsto dělá z hladké mouky a plní koblihy až po usmažení. Ke všemu její tip se syrovou mrkví je k nezaplacení, ani jedna se nepřipekla! Děkuju, babi Pechová.



Základ je těsto. Rozhodně sáhněte po hladké podle babi Pechové a spíš než čerstvé droždí zvolte sušené. To vykyne vždycky. Čerstvé je zrádné a nikdy nevíte, v jaké kvalitě se k vám dostalo. No a pak to kynutí. Jak už jsem napsala, napoprvé to nevyšlo. Zvolila jsem tedy napodruhé netradiční řešení. Moje postel očividně sama od sebe nevystačí, péřová peřina nedisponuje magickým kouzlem k přesvědčení lepivé hmoty ke zdvojnásobení objemu, proto jsem musela poprosit renesančního muže, který svojí všestranností a kosmopolitním kouzlem pomohl k vykynutí toho nekrásnějšího těsta, co jste kdy viděli. Že tomu ted moc nerozumíte? Nevadí, dělám si jen srandu, kterou ani nemůžete pochopit. Sorry.
Pochybuji, že jste v životě viděli něco hezčího

Koblihy jsem plnila máminou domácí marmeládou. Koupila jsem na to spešl plnící hračku, která evokuje hodně věcí. Víc fotek už nemáme. Koblihy se prodaly tak rychle, že se nestačily ani odfotit v plné kráse. Zničily taky několik mezilidských vztahů, jelikož hodně lidí nám dodnes nemůže odpustit, že jsme jim nedaly nějaké stranou. Na poslední chvíli mi to došlo a pokusila jsem se ji odfotit, ale bohužel...pozdě...

Koblihy a renesanci má totiž rád každý.



7 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. 60 koblihám, nebo šedesáti koblihám.
      Není zač.

      Vymazat
  2. A copak použil tvůj renesanční muž na to kosmopolitní kouzlo? Svůj prut? Ani nechci domýšlet...

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. ne, ničí penis se těsta na koblihy nedotknul, aspon tohle vám můžu přísahat.

      Vymazat