DÁMA S HERMELÍNEM

Promiň, Hannah, ale hranostaj na šířku nic moc!

Už od gymnaziálních let je miluju. Hermelíny. Sýry s plísní. Camemberty, falešný camemberty. Krále sýrů i ty poslední fejkový trhany mezi hermelíny. Svýho času jsem jich do sebe byla schopná při chuti natlačit dost. Na posezení. Nelžu slova půl, kamarádky z gymplu u "Tří géček" (to je prosím opravdu gympl a ne čtyřková knajpa, toho času jsme chodili "Na Růžek") vám to potvrdí. Dokonce mi říkaly "Dáma s hermelínem" (a to je fakt hranostaj).

Nakládanej hermelín bylo taky moje nejoblíbenější studentský jídlo, když pražská kavárna byla ještě v plenkách- Krásný ztráty a další podniky jsme tehdy hodnotili nejen levným pivem a vínem, ale taky kolísající kvalitou nakláďáku.

Pak nastala doba hermelínového temna. Objevila jsem jiný věci, třeba utopence, hummus a Becherovku. Hermelín mě na nějakých pár let přešel.

Jenže v životě ženy nastanou chvíle kdy kvalitní víno ustupuje kvalitnímu hermelínu. S čím a za jakých okolností můžete skoro ve třiceti párovat Poezii bílou?

KDYŽ NEMÁ CHARAKTER

Pozve vás na večírek, vernisáž (který prostě k smrti nesnášíte) nebo jinou podobnou společensky náročnou akci. Vy se dvě hodiny převlíkáte, malujete a na baru se za jeho galantní asistence cinknete jenom tak decentně, abyste byla přijatelně roztomilá a nebyla z celý tak trošku debilní situace nervozní. Dělá na vás oči a pak se omluví a odejde s kamarádama. To jsou večery kdy cestou domů ve večerce za poslední zbytky výplaty koupíte lahev vína a hermelín. S charakterem. Protože když už ho nemá vaše rande, ať ho má vaše večeře.

REFLEX. AMATÉRSTVÍ NA DRUHOU.

Když přišla Karol s tím, že po ní a trochu i po mě s Pakočkou chce Reflex rozhovor o menzách, řekla jsem si OMG, to zase bude. Hej a víte co? Jakože...OMG, to zase bylo?

Logo Reflexu bych v ilustrovaném slovníku přiřadila k pojmu "žumpa" či "dno". Spíše než jako bulvár, jak jej ostatní často nazývají, mi přijde, že mají tendence chytat se témat, na které za ně upoznornili jiní a zpopularizovat ho tím nejvíce ukřičeným způsobem. Přitom je úplně jedno, o jaké téma jde, hlavně, aby se s ním ztotožnilo co nejvíc čtenářů. Menzy nepatří mezi výjimky.

Reflex politikům vyčítá vulgaritu a nestoudné způsoby.

Přitom dělá to samé.

Nejnovější záležitostí je Pitomio Okamura. Důkaz toho, že celá redakce dávno přišla o poslední zbytky sebeREFLEXe. Buď nemají sofistikovanější způsob, jak shodit člověka, s jehož názory nesouhlasí, nebo chtějí prodávat. Navzdory tomu, že obojí je nejspíš pravda, je to špatně a je to smutné. 

Reflex dlouhou dobu vyčítá veřejně činným osobám, že svou práci dělají špatně a nesvědomitě. 

Ani tady ale časopis nejde příkladem:

Karol rozhovor nedostala k autorizaci. Když minulý čtvrtek Reflex vyšel, zírala jsem. Možná by si mohla stěžovat, že v našem názvu VÝVAŘOVNA.COM spletla redaktorka 5 písmen z 12. Protože když zadám adresu VYVAŘOVNY.CZ (vyvarovny.cz), žádná stránka o jídle se mi nezobrazí. Poplést doménu u stránky, o které píšu, je vážně moc i na Reflex. Ale možná, že rozhovor nakonec ani není s ní, je s jakousi Karolínou Hošek, zatímco naše Karol má v občance Karolina. Ale nechci znít jako hnidopich, tak třeba někoho zajímá rozhovor o neexistujícím blogu s neexistujícím člověkem, proč ne.

Koncept, kdy novináři špatně píšou o tom, jak kuchaři špatně vaří, je neotřele a progresivně český.

V on-line verzi rozhovoru (ODKAZ ZDE) najdete navíc odpovědi mě a Pakočky. Dozvěděla jsem se, že i já píšu pod svým pseudonymem, protože je naprosto vyloučené, že by se ve 21. století, v Evropě, v době otevřených hranic mohl někdo jmenovat křestním jménem Hannah.

"Jsou to přestupní stanice mezi školními jídelnami a „dospělým“ stravováním. Jak se jí ve vysokoškolských menzách? Nic moc, dozvíme se z blogu Vývařovny.com, který dělají tři mladé dívky. O projektu jsme mluvili s Karolínou Hošek (Karol) a jejími kolegyněmi s pseudonymy Hannah a Pakočka." - zdroj: Reflex.cz

Reflex často kritizuje "českou malost". 

Sami jsou ale banda zakomplexovaných chudáčků.

Vysvětlení: No-name týpek z Týdne, plátku, o kterém všichni s překvapením zjistili, že ještě pořád vychází jen v souvislosti s kauzou píšícího politika Radka Johna, kritizuje v kanálním magazínu Reflex  šéfredaktora Respektu Erika Taberyho za to, že na svém soukromém FB profilu chválí knihu, která se mu líbila. 

Nevermore pro tento týden (měsíc, rok): nejprodávanějšímu Manifestu amaterismu u nás.

Názory autora se nemusí shodovat s názory zbytku redakce.