V rámci přicházejícího jara a s heslem, že hůř už snad, probůh, bylo, jsem se prostě prakticky rozhodla ošoupat platební kartu co to jde a ignorovat spodní regály s vínem (a nezaplacený složenky, prostě velice dospělej přístup).
Kroků ke spokojenýmu životu devětadvacetiletý dámy je samozřejmě víc, ale u mě většinou všechno začíná v supermarketu. Stojím jako obvykle před regálem s víny a v duchu hodnotím jako Hospodin u posledního soud(k)u: J-P.Chenet? Ok, víno pro čerstvý dvacátníky, kteří poprvé bydlí sami doma a chtějí si aspoň na chvíli připadat, že koupili opravdický francouzský víno. No go. Templář? Když nemáte ve večerce na výběr. Frankovka? Nah, ta ze supermarketu je taková vinařská normalizace. Sovín má dobrý standard, ale já chci od života ještě trošku víc...chvíli mám pocit, že se snad začnu nahlas modlit ať do mě uhodí blesk a vyřeší to jednou pro vždycky za mně, ale pak mě osvítí a já zahlédnu lahev zweigeltrebe.
