Druhej začátek- píšu tenhle post asi tak měsíc, ale vlastně není lepší issue date než dneska nebo zítra. Celej svět se totiž bude koukat na vatikánský čoudy (už dávaj) a sledovat kdo teda, že bude ten "habemus papam". Takže to je ideální čas na nějakou tu italskou gastronomii (v kostce, protože věci v kostce mi jdou celkem dobře).
Až bude stolec obsazenej, ráda si proklepnu gastro preference novýho Bohem políbenýho papeže, zatím se podíváme trochu dál, na Sicílii, a zároveň blíž. Do Prahy.
Aby si Hannah nemohla stěžovat, že jediný co jsem jí kdy naučila byla poctivá carbonara, rozhodla jsem se, že jen pro ní na dálku utřu pesto. Ale nebyla bych to já, abych si zase nevymejšlela. A tak jsem zkusila tuhle sicilskou verzi.
Jasně, je to úplná bláznivost, protože pesto "trapanese"- jmenuje se podle sicilskýho města Trapani- je variací janovskýho "severskýho" pesta a hlavní ingredience jsou spíš letní záležitost (Hannah, neklepej si na čelo).
Obyvatelé Trapani si kdysi dávno od janovských námořníku, který tudy projížděli půjčili jejich oblíbenej recept na pesto (který bylo mimojiný dobrý na dlouhý převážení), ale jak je dobrým zvykem, přizpůsobili si ho lokálním podmínkám (a teď to opravdu nemá vyznívat v babicovský rétorice "když nemáš whatever dej tam třeba suchý z nosu").
Piniový oříšky nahradili mandlema a přidali rajčata. Bazalka zůstává. Ale je jí míň. Sýr Grana/Parmigiano jde taky do kopru, může ho nahradit pecorino (ovčí), v některých verzích není vůbec, někde přidávají na zahuštění strouhanku. A někde, ti blázínci, dokonce nahrazují bazalku mátou (to je tip vyloženě na léto).
