úterý 12. března 2013

RECEPTÁŘ NEJEN PRO HANNAH: PESTO.

Druhej začátek- píšu tenhle post asi tak měsíc, ale vlastně není lepší issue date než dneska nebo zítra. Celej svět se totiž bude koukat na vatikánský čoudy (už dávaj) a sledovat kdo teda, že bude ten "habemus papam". Takže to je ideální čas na nějakou tu italskou gastronomii (v kostce, protože věci v kostce mi jdou celkem dobře).

Až bude stolec obsazenej, ráda si proklepnu gastro preference novýho Bohem políbenýho papeže, zatím se podíváme trochu dál, na Sicílii, a zároveň blíž. Do Prahy.
Aby si Hannah nemohla stěžovat, že jediný co jsem jí kdy naučila byla poctivá carbonara, rozhodla jsem se, že jen pro ní na dálku utřu pesto. Ale nebyla bych to já, abych si zase nevymejšlela. A tak jsem zkusila tuhle sicilskou verzi.
Jasně, je to úplná bláznivost, protože pesto "trapanese"- jmenuje se podle sicilskýho města Trapani- je variací janovskýho "severskýho" pesta a hlavní ingredience jsou spíš letní záležitost (Hannah, neklepej si na čelo).
Obyvatelé Trapani si kdysi dávno od janovských námořníku, který tudy projížděli půjčili jejich oblíbenej recept na pesto (který bylo mimojiný dobrý na dlouhý převážení), ale jak je dobrým zvykem, přizpůsobili si ho lokálním podmínkám (a teď to opravdu nemá vyznívat v babicovský rétorice "když nemáš whatever dej tam třeba suchý z nosu").
Piniový oříšky nahradili mandlema a přidali rajčata. Bazalka zůstává. Ale je jí míň. Sýr Grana/Parmigiano jde taky do kopru, může ho nahradit pecorino (ovčí), v některých verzích není vůbec, někde přidávají na zahuštění strouhanku. A někde, ti blázínci, dokonce nahrazují bazalku mátou (to je tip vyloženě na léto).

A další věc. Poslední rok v Římě jsem měla trapanskou spolubydlíci. Krom toho, že měla šílenej lokální přízvuk a různý prapodivný vyčerpávající lovestory s pro mě fakt odpudivejma týpkama, tak pokaždý, když se vracela ze Sicílie dovezla neuvěřitelnej gastro-arzenál- čerstvý cannoli, kuskus (Sicílie je zajímavá svojí gastro fůzí středomořský kuchyně a afrických prvků) nebo třeba právě pesto.
Nevím proč mi utkvěla v paměti jedna věc- česnek. Jakože v tom pestu ho dost nadužívali, bylo to spíš česnekový pesto. Takže jsem si z týhle zkušenosti odnesla hlavně tohle: v Trapani dělaj česnekový pesto. A aplikovala jsem to na různé variace receptů posbírané na netu.

Důležitej faktor pro mě byla přizbůsobivost aktuálním podmínkám: 
- v zimě se česnek fajn kámoš imunity
- rajčata jsem nakonec vzala marocký (nojo, ukamenujte mně), ale myslím si, že dobrá zimní alternativa jsou naložený sušený (bude to taky chuťově vyýraznější).
- bazalka v kelímku...zatím nejsem tak daleko jako Karol a na pěstování bylinek mě neužije, jasně, zkouším to průběžně, ale nějak mi to chcípá...
- Gran Moravia- a zase, ukamenujte mě, ale zjistila jsem, že za tu cenu je ok.
(Mimochodem na Václaváku Gran Moravia otevřela svůj flagship krám a musím ho pochválit- dobrý máslo, sýry a co je uplně nejvíc- syrovátkový pitíčka s příchutí za 23 korun, čučela jsem jak letící puk Jardy Jágra jak to hasí žízeň, like a boss!)
Ještě jedna poznámka- sicilaská gastronomie je vůbec dost chuťově a nutričné výrazná a "masivní" a jak jsou tady všichni vydřený z nějaký bezvadný lehoučký "středomořský diety" tak realita bývá trochu jinde. Na jihu milujou smažení, to bez debat. Ale zase ruku na srdce (cholesterol stoupá, slyšíš to kornatění tepen?) kdo ne?

A teď foto okénko- mimochodem, všechny produkty jsou z mýho nenáviděnýho Alberta ve vinohradským pavilonu. Nevím co se stalo, že jsem sehnala všechno? Chyba v Matrixu?
(update: po několikátý to edituju a zrovna jsem nasraná jak nasrávačky, protože už tři dny není tofu a já zrovna chci tofu, protože na mě jdou PMS chutě a já asi zabiju manažerku prodejny, když okamžitě, teď hned nebude tofu, ne šmakoun s Martinem Zounarem, ksakru, tofu!)
odvážně a oldschoolově jsem jela opravdu bez mixéru!
- 2-3 stroužky česneku
- decka/decka a půl olivovýho extra vergine (my máme řecký z řeckých lahůdek), ale zrovna třeba ten AQ z Alberta je fajn, vyhrál v testu D-Testu za rok 2012, další oblíbenec je řecký z MS.
- bazalka (jediná podmínka, ehm, neměla by být sušená)
- mandle (nesolené, nejlépe blanšírované jako mám já- taky AQ)
- hrst/dvě hrsti (to je podle toho jak velkou hrst vlastníte) spařených rajčátek, bez slupky
- hmoždíř
- grana padano/parmigiano/gran moravia/pecorino/nebo nic
- sůl
- hrubozrná sůl (na vodu na pastu)
optional:
- sušená rajčata
- víc oleje
- ještě víc česneku
- ještě víc mandlí
- nejvíc bazalky
- máta (if you feel like doing it)
- tyčový mixér (ten bych teď vzhledem k celkovýmu fyzickýmu vyčerpání dala do povinných)

K večeři:
- špagety (italský výroby, rosický těstoviny necháme na šunkofleky)

Opravdu jsem používala celou dobu hmoždíř!

Česnek i spařené mandle jsem si před mechanickým hmožděním pokrájela na co nejmenší kousíčky, jak rajčata tak mandle jsem spařila (mandle kvůli lepší zpracovatelnosti).
Takhle nějak je to hotový (střílela jsme od boku).
Tzv. "večeře za všechny prachy"
No a víte co? Dojedla jsem se masivní smaženkou, kterou jsem dostala od svýho kluka. Nejlepší večerníček, tak dobrou chuť!

P.S. První obrázek je z themessageonline.org. Je super, zdravím vysmátý kardinály.

3 komentáře:

  1. Helé, já mám pocit, že Gran Moraviu vlastní a dělají Italové, i když u nás, a že taky hlavní vývoz je do Itošky, čili to podle mýho soudu rozhodně není žádná babicovská náhražka. Akorát se víc matle, takže není moc na strouhání, mňo.
    A pesto vypadá značně mňam!O týdle verzi sem jakživa neslyšela, budu muset vyzkoušet...

    OdpovědětVymazat
  2. cat in the bag13. března 2013 3:34

    ňam, nejvíc liška na zdi :-))

    OdpovědětVymazat