Blíží se konec světa a já nevidím nejmenší důvod, proč si ze své pozemské existence připomínat to hezké.
1# Když meju nádobí ručně, tak je voda buď pekelný ďáblův plamen nebo Antarktida. Nic mezi. Nikdy. Never. Proč taky. Jestli se proti mě nespikl celý svět, pak patrně celá galaxie a několik přidružených paralelních vesmírů. TAKJETO. Tečka.
 |
| Moje rozhořčení je takové, že jsem dokonce pokazila obrázek. |
2# Ten super pocit, že už mam umytý nádobí a ten skoroinfarkt, když se otočím...a všimnu si hrnců na plotně. A pak ten super pocit, když se konečně zbavím hrnců....a von se zrovna se musí objevit ten posranej pekáč v troubě, co, CO (...) !!! Sysifos hadr. Já - hadr v ruce.
