SVÍČKOVÁ, BUŘTGULÁŠ A DROBNÝ OBSESE

SPOILER ALERT: tenhle článek nebude o jídle, ale myje se v něm nádobí!

Před pár dny jsem nemohla spát. Ne, že by to byl nějaký výjimečný stav. Ani tentokrát jsem nenašla osvícení a někde mezi brouzdáním na Redtube, ezo čajem, sledováním videí krájení barevnýho mýdla a rovnáním punčocháčů a triček se mi vloudila myšlenka, která mě ne a ne nechat ani následují den.
Když už jsem si myšlenku přenášela několi dní, jako nepříjemnou formu mentální zácpy, rozhodla jsem se, že jí zkusím rozvinout.

Nejdřív jsem ovšem musela ještě několikrát umýt nádobí a linku. To je základ. Mám na to samozřejmě důmyslný systém a občas nádobí i přemývám. Chápete, ne? Nechápete, ale to neva.

10 VĚCÍ, KTERÝ MĚ SEROU V KUCHYNI

Blíží se konec světa a já nevidím nejmenší důvod, proč si ze své pozemské existence připomínat to hezké.

1# Když meju nádobí ručně, tak je voda buď pekelný ďáblův plamen nebo Antarktida. Nic mezi. Nikdy. Never. Proč taky. Jestli se proti mě nespikl celý svět, pak patrně celá galaxie a několik přidružených paralelních vesmírů. TAKJETO. Tečka.

Moje rozhořčení je takové, že jsem dokonce pokazila obrázek.

2# Ten super pocit, že už mam umytý nádobí a ten skoroinfarkt, když se otočím...a všimnu si hrnců na plotně. A pak ten super pocit, když se konečně zbavím hrnců....a von se zrovna se musí objevit ten  posranej pekáč v troubě, co, CO (...) !!! Sysifos hadr. Já - hadr v ruce.