Ale je to tak. Tahle analogie není zas až tak složitá, ale dojdete k ní teprve po sladký Bohemce (protože máte jen tři kila a na dvě láhve brutu to prostě nestačí), Spritzu a obligátních pár Becherovkách.
Hlava vám pomaličku padá nad svíčkou, která mihotavě osvicuje hlavu vaší nejlepší kamarádky, ale vy už dokážete myslet jen na ty debrecínský párky, který na vás čekaj doma v ledničce.
Nejdřív neuroticky odmyju nádobí a přemyju ještě neurotičtěji pár skleniček, jar je pro mě základ státu. Hlavně ten ekologickej (po výplatě). Dám si vařit párky a vím, že je to dobrý, půlnoc je ještě relativně daleko a já budu moct přemítat nad párkem a poslední Becherovkou nad svojí kongeniální analogií.
Párky jsou skvělá věc. Schováš do nich v podstatě cokoli a většinou po reálným obsahu nikdo nepátrá. Občas tušíš, že to nebude uplně vono, ale stejně si je dáš. Ideální je pak kombinace vobčejná/kremžská. Když je křen, můžeš si gratulovat. Občas je to slavnostní a dojde i na dijon. To máš pak pocit, že jsi nejmíň monacká princezna. Ale hlavně, hlavně mají dvě nožičky.
Občas ke štěstí stačí fakt málo.
