ČAS OD ČASU

Nevím, jestli se to sem hodí…ale tak proč ne. Mezi komentáři o tom, že si máme vytrhat obočí a jaká jsem zlá osoba se určitě hodí návnada na další přídavky. Poslední dny se motám mezi stresy, co si vezmu na sebe na MBPFW přehlídku, kam se chystám vůbec poprvé v životě podpořit osobu mně blízkou (ne, není to Vanda Janda), kanceláří, stalkováním na sociálních sítích, řešením tun pracovních restů, jejichž důležitost se rovná mušímu prdnutí a to doslova… mezi tímhle vším moje nebohé oči zahlédly sem tam zmínku o jedné z nejsmutnějších humanitárních, lidských, civilizačních a bůhví jakých ještě krizí, které jsme dnes svědky. Děti v kobaltových dolech, Rohingyové, nedobrovolní dárci orgánů v Číně…ti všichni jsou odjakživa daleko. Jak daleko je ale Řecko? Každý rok tam jezdím s rodinou na dovolenou. Chci letět i letos. Moje oči roztěkaně uhýbají kdykoliv ty zprávy zahlédnu a nikdy nerozklikávám. Nikdy. Sháním šaty.

LEVNÝ JED

Levný je rohlík. Krásný český tukový rohlík. Poslední levná věc ve vesmíru. Ještě sirky jsou možná levnější. Tukáč byla moje svačina do školy. Babička ho podélně rozřízla, namazala máslem a přidala šunku. Existují lidé, co ho mažou máslem bez rozříznutí na podélnou plochu rohlíku!!! Nepochopim. To pak nejde zabalit do ubrousku a do mikrotenovýho sáčku, takže my jsme to v rodině dělali správně. 

pivsoň se solí, asi nejzákeřnější exemplář

Dneska je pro mě tukáč totální tabu. Mouka je bílý jed. Už devadesátková lobby celozrného pečiva mu zasadila těžkou ránu. Matky ted plesknutím strhávají namazaný rohlíky k zemi, když je babičky podávají vnoučatům. Peče se domácí chleba. Já taky peču domácí chleba a rohlíky rozhodně nekupuju. Jen na nádivku. Ale asociace levné-špatné mě dráždí. Jsem ale už hlavou příliš hluboko v dnešní demagogii a tak neustále počítám. ne peníze, ale nutriční hodnoty. Pak si někde na rodinné návštěvě dám pár jednohubek - tedy koleček rohlíku s plachetkou z uheráku - a cítím se provinile málem tak, jako bych jedla živý jehňata* za bučícího pláče krav. Všechny tyhle instagramový jogínky, paleo bloggerky a fanatičtí běžci mě připravili o chut si dát starej levnej bílej rohlík. Což je hrozně smutný. Tohle je vlastně příspěvek o tom, jak Danielu připravil mainstream o rohlík namazaný nutelou.  

35 NOSTALGICKÝCH JÍDEL A GASTRO VĚCÍ 90. LET

Pokud vaše dětství stejně jako to moje spadá do 90.let, určitě si vzpomenete na následující jídla, situace a pocity.

1# O lístcích na obědy na základce vyprávíme mladším příbuzným stejným tónem jako prarodiče o čokoládě shazované v rámci Marshallova plánu po druhé světové válce.

2# Na tyhle obědy jsme chodili s průkazkou s nalepenou fotkou, jedli hliníkovejma příborama pod monstrózníma fíkusama u stolů s umělohmotnejma ubrusama a pili z ruskejch skleniček. Populární byly i války s jídlem (kdo neměl mandarinku v botě a knedlík v kapuce neví) a házení tašek do kouta a sprinty, abychom se vyhli frontám. Dojídat se muselo a díky tomu máme všichni jedno dvě jídla, ke kterým máme i přes nejlepší vůli doživotní odpor. Za mě je to žemlovka.

3# Mekáč byl luxus za odměnu a drahej jako svině.

Zdroj: Ihned.cz.

4# Šly vracet petky.

5# O tom, jak stravování probíhá ve zvířecí říši víme ne z hodin biologie, ale především z hraní hada na Nokii 5110, kterou nám půjčovali rodiče. Ti, kteří nezlobili mají tyto znalosti možná i na základě toho, jak jim po divokých nutričních experimentech chcíplo tamagoči.