Míra Valeš řiká: největší úspěch jsou vždycky upřímně myšlený věci. Mám já něco radši než správně udělanej drink? Ne. A baví mě něco víc, než míchat ty nejlepší drinky? No ne. Tím si nejspíš můžu vysvětlit úspěch Alkoholky. V létě jsem ve Funbikes začala a tolik mě to chytlo (a tolik se to chytlo), že za tři měsíce později si v H&M můžu navymýšlet, co chci, mám pár týpků s kravatou ze Zátiší group k ruce a všechno je velký úspěch. Jasně, tohle už nejsou původní knedlíky, griotky a menzy. Jenže když já z toho mám takovou, takovou radost!
Zadání bylo na poslední chvíli a navíc dost zrádný: Maroko. V Maroku se hulí, ale nepije se tam. Co mám asi tak udělat za drink? Není to jako Mexiko a margarita, Brazílie a caipirinha, New York a cosmo, Discoclub Palm Beach Teplice a mozek. Nápad na odprezentování jsem dostala až v tramvaji, když jsem si ze zoufalosti vypsala všechny chuti, co by šly s Marokem spojit: máta, citrusy, mandle, skořice, meloun, růže. A jak jsem psala v úplně prvním postu - ODKAZ TADY - když dáte ve správné míře dohromady alkohol - sladký - kyselý, tak to funguje. Když není žádný drink, co by se dal míchat, ať si ho každý namíchá sám a usmlouvá si to jak na tržišti v Marrakéši.
Drinky bylo nutné míchat přímo na místě a bez shakeru, proto jsem vybrala drcený led místo kostkového. Jinak mi stačila barmanská lžička a ubrousky. Na ozdobu jsem používala mátu, maraschino třešinku a růžové lístky. Zátiší dodalo křištálové sklenice a asi dvacet různých sirupů.
Jako welcome drink jsem vymyslela twist na Mai Tai:
50 ml vodky
25 ml orange curacao
25 ml Monin Orgeat / mandle
25 ml limetkové šťávy
Nalijeme do skleničky, přidáme led, přikryjeme ubrouskem, zamícháme tím koncem lžíce, co není lžíce (tady vidíte, jakej jsem pořád pankáč), přidáme více led, brčko, ozdobíme.