pátek 14. dubna 2017

MAXIPES FÍK

Dnes to bude jako z kuchařky Dity P. Recept s příběhem. Včera jsem byla na drinku s přáteli a jejich přáteli. Stala se mi taková příhoda, která se mi krásně vztáhla k Velkému pátku, a tak se s ní svěřím. Odjakživa ráda vyprávím příběhy, nebo řekněme spíš bonmoty. Většinou v nich hraju hlavní roli já a lidé okolo mě se smějí. Jsem společenská a vtipná žena. Chudák Jana s Hannah některé moje vtipy slyšely už hodně krát, přeci jen mám arzenál svých vtipných historek omezený. Včera jsem opět venku na cigaretě nezaváhala a potěšila ostatní příběhem o jednom našem společném známém. Ve zkratce: Randila jsem s ním před pár lety. Je to vysokoškolský pedagog a pozval mě na zapíjení konce semestru se svými kolegy a studenty, tedy studentky. Přišla jsem ve velké parádě, šaty, makeup, prostě o několik úrovní výš než hloupý holky, co ho obklopovaly. I wish. Hodila jsem si kabát nonšalantně na židli a sedla si. Akorát že až na zem, protože kabát židli tíhou shodil. Pamatuji si letmo kolena vedle uší, vyhrnutou sukni a unisono smích. Jeho smích. Jejich smích. Přišla jsem o řeč vlivem šoku a seděla tam několik dlouhých minut jako oběť hromadné nehody. Málem že přese mě nehodili termo fólii. Au. Většinou se všichni během této historky smějí, já se směju a kompenzuju si trauma. Včera se ale jeden člověk nesmál a v oku se mu zaleskla lítost. Zarazilo mě to. Vlastně je to opravdu ponižující historka. Byl už hodinu Velký pátek a já to otočila v další vtip. Nemohla jsem si pomoc. Dnes je den velkých obětí. Někdy je ale fajn si některé odpustit. Shodit se pro dobro atmosféry, shodit se, aby z ponížení byla sranda, vypadat, že jsem nad věcí a vyhrát nad tím. Lidi mě snad nemají rádi, protože se dokážu zasmát tomu, jaká jsem kráva (?!?!?!?!?!) I když se muži v mém životě hodně snažili, většinu bolesti jsem si stejně přivodila sama. A když už se za mě Ježíš obětoval, co takhle u této oběti skončit? Stejně jako s poslední debilní historkou. 

A víte co? Pojďme si raději něco uvařit. (škoda, že to není formou videa, ráda bych ted udělala takové napůl dramatické a napůl spiklenecké mrknutí a s kamerou se otočila směrem ke sporáku. Velká škoda!) Mám ráda romány Nikose Kazantzakise - Řecko, pastevci, Ježíš a fíky. A z těchto ingrediencí si dneska uvaříme.



Kilo jehněčí plece nebo hovězího zadního nakrájíme na kostky. Osmažíme prudce na whatever oleji, po chvilce okořeníme (používám bharát, arabskou směs koření, kde je římský kmín a skořice, moc moc doporučuji) a hlavně přidejte badyán nebo anýz. Rozdíl mezi badyánem a anýzem je častým tématem mých hádek a myslím, že jsem už několikrát zjistila, že je to to samý a stejně na to zase zapomněla. Prostě tu hvězdičku na fotce. Kuličky pepře. Zalijeme vínem, přidáme celé šalotky, ideálně 10+, a vývar. Jo a sušené fíky. Já dávám hned celé balení. Necháme vařit min 3 hodiny a pak odkrytý asi půl hodiny, aby se tekutina redukovala a vše se zahustilo. Nejraději to mám s rýží. To na Krétě určitě nejí, ale s bílým jedem (aka chleba) je to taky dobrý. Hodně koriandru navrch! Dobrou chuť a krásné Velikonoce! 

2 komentáře:

  1. Nemůžu si pomoci, jediný, kdo sem píše smysluplně a čtivě, je Pakočka.

    OdpovědětVymazat
  2. Paneboze, Danielo, ty jsi ale tupa.

    OdpovědětVymazat