středa 12. dubna 2017

NA JEDEN DEN V BRNĚ DOBRÝ

Minulý týden jsem jela na výlet do Brna – asi po třech letech. Kousek od nádraží, po cestě na akci, kvůli které jsem přijela, mě zběžně uvítala výloha KFC. V ten moment mi bylo jasný, že to bude skvělý jako vždycky.


Další den ráno jsem si uvědomila, že se celý výlet udál tak narychlo, že jsem si ani nestihla najít všechny ty nový podniky, co tam za poslední dobu vznikly. Po probuzení v Brně jsem byla stejně bezradná jako tenhle nebohý, zmatený fanoušek Divokýho Billa nalevo od dvou atlantů.


Naštěstí jsme večer předtím míjeli nejen KFC, ale i urban hub SKØG, takže jsme šli tam. Fotka z něj nemůže chybět na žádnym trendy foodblogu. Vývařovna není ani jedno z toho, ale nevadí, i tak je tu máte.



SKØG je krásný, dotažený prostor. Zrovna čtu knihu Welcome to Airspace, která řeší, jak on-line platformy jako AirBnB, Foursquare a další ovlivňují prostor a architekturu kolem nás (doporučuju i článek na dané téma v The Guardian). Ve všech městech najdete identické kavárny s bílými cihlovými zdmi, černými kabely a žárovkami na stropě, školními židlemi a toastem s avokádem.  V bufetu Vesmír jsem už ale byla hodněkrát a batátový burger mi navíc udělal hodně fajn. Obsluha se vás dokonce zeptá, jak se máte. Chudák kluk. Dostal tak náročný výčet, že mu naprosto nemůžu vyčítat, že jsem dostala malý presso místo prodlouženýho.

Na vernisáži Ondřeje Viceny v Galerii mladých jsem potkala – bez legrace – fanouška Vývařovny, který nás hned po snídani/obědě vytáhl na pivo. Nevím, jestli hospoda, kde se točí Poutník, se Poutník taky jmenuje, ale jako člověk jsem si tam připadala spíš. 


Pád tašek = brněnská obdoba Pátečku. My z Prahy jsme vlastně hrozně vyměklý. Jednohubky na baru prodávaný jako kusovky mi nečím připomínají letenskou Prašivku, tolik oblíbenou napříč celou naší redakcí.


Fanoušek Honza mi dal ještě na cestu super limonádu projektu Chilli-Plody. Myslím, že chilli se do džusů hodí skvěle, navíc když je 100% z bio-pomerančů. Díky, zdravím a těším se na brněnský crowd na květnové Pecha-Kucha night.


Další zastávkou byla kavárna Industra Coffee. Čím déle jsme šli po jedné z asi pěti Masných ulic (chápu, ten název je prostě příliš dobrý na to, aby se použil jenom jednou) kolem skladů, kanceláři, výroben a cash and carry, tím méně jsem chápala, kam mě můj kluk vede. Na konci cesty jsem pochopitelně zírala: kavárnu otevřel pár lety otevřel jeho spolužák ze základky Adam, funguje vedle stejnojmené galerie a roky práce i pobyt v Londýně je jak v prostoru, tak na kávě, jídle i dortech vážně znát. 




Kdybyste se v Industře dostatečně nenajedli, vždycky se můžete dotlačit v Českym Mekáči, který je po cestě. Hlavně prosím, mluvte nahlas, až budete objednávat, jo?




Nahoře bonbóny – kameny na vernisáži Elišky Lhotské v Object Concept Store, dole bonbony na zemi na Lidické ulici.


Je tohle ještě pořád řeznictví? Nebo už to je konceptuální umění na téma "ilustrační foto"? 
#prijimam





Výloha butiku s italskou módou a elegantní placatka pro každou správnou vožralou ženskou na úrovni. 

A na konec – suvenýr.





1 komentář:

  1. Vezmeme-li v potaz, že Brno je jen pokus o Vídeň, tak to je ještě dobrý... #NECHCUzitbrno

    OdpovědětVymazat