čtvrtek 26. září 2013

JAK NÁS POZMRDIL ALEŠ (B)RYCHTA.

Pakočka mě k narozeninám vzala na koncert Aleše Brichty. Dostala vstupenku pro dvě osoby do VIP zóny s občerstvením. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, kdy se vrátím na Vývařovnu a jestli vůbec. Poslední dva měsíce se to přiklánělo ke spíš ne než jo a nepřesvědčil mě ani takový životní mezník jako zájezd do Berlína, kde jsem začala jíst sushi. 

Ačkoliv mě lákala především na raut, trvala na tom, že si předtim musí dát pho na chřipku. Jít před rautem na večeři, to je přesně ta věc, proč ji milovat, a čím déle ji znám, tím víc si to uvědomuju. Šly jsme do tý restaurace v Anglický - prý tam ten den byl na jídle i Radek Brousil s Vytiskou. Mám zvláštní pocit, že jsme seděli zrovna u jejich stolu. Židle byly ještě vyhřátý. Dostala jsem darem flašku Absolutky a Pakočky monolog o tom, že přestává pít. Já si třeba nemyslím, že bych měla přestat pít. Myslím, že bych měla přidat. (www.napivosrozumem.cz)

Kontroverzní nápad se ukázal jako ten nejlepší možný ve chvíli, kdy jsme dorazily do Retra. Já už jsem zažila něco rautů. Rauty můžou být opulentní nebo chudší, a můžou mít třeba i různá témata. Na Lvech máte vegetariánský, v HM se tím nesmíte umazat, ve Varech jde o kvantitu a klasiku zároveň, na Designbloku to zase hezky vypadá. Tenhle raut s tématem "Česká obrozenecké literatura" se nesl především v duchu dvou knih: Chudí lidé od Boženy Němcové a U snědeného krámu od Ignáta Hermana. Co bylo v první gastronádobě nevím. Ta už byla prázdná. Ve druhé byla ta nejubožejší zelňačka, co jsem kdy měla možnost ochutnat. Jeden z momentálně nejoblíbenějších výrazů pozmrdit jak kretén má v mém osobním slovníku životních situací nové ilustrační foto! 

Na koncertě Aleše Brichty jsem se konečně dozvěděla, jak vypadá Aleš Brichta. Předtím jsem Pakočce tvrdila, že je to ten týpek z předkapely. Ten nám říkal, že je oblíkají Pepe Jeans a poprosil nás, abychom to všichni napsali na svý blogy. Snad Katka z HM odpustí. Odkaz ZDE. Jméno krámu s rockerskejma botama jsem zapoměla, ale měli byste ho najít ve Štěpánský. Škoda, že když Aleš konečně nastoupil, zvládly jsme jen dvě písničky a šly domů. Rozhodla jsem se, že na Vývařovnu budu psát dál, přeci jen, když jsem vymyslela její báječné jméno a pracovala na ní dva roky, už to doklepu až do recenzování švédských stolů na all-inclusive zájezdech pro seniory. Ale jenom rauty. Nic jinýho už mě nebaví.


Lariso, prosím, nachystej mi na nějaký Olgoj Chorchoj ešusy. Pozvánky si vyzvednu na tiskovce.

5 komentářů:

  1. Pěkný. :-) Určitě piš dál, byla by to škoda, kdybys přestala. :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Chceme zase rubriku Hannah v LDN! PLS!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, co kouká ta brichta? měli taky pani v LDN a tam špatni.

      Děkujeme Tranh

      Smazat
    2. Já bych ty zkratky snad radši vynechal. Někdo by si třeba moh myslet, že jde o rubriku "Hannah v léčebně dlouhodobě nemocných".

      Smazat
    3. Vzdyt tam taky patri, ne?

      Smazat