středa 20. února 2013

GASTRO UMĚNÍ: ZÁTIŠÍ

Chtěla bych plynule navázat na svůj předchozí post o plastové a bakelitové aranži v českých výlohách. Ne proto, že bych chtěla zvedat pobouřenej prstík a začít okázale snobsky ukazovat kolem a vraštit čelo a zvedat nos. Naopak.
Neskutečně mě dojímají maloměstské výlohy zaseknuté v čase. Jsou místa, která by se neměla měnit, protože za současných podmínek by to nebylo k lepšímu. Nejsem ráda, že místo starý továrny z konce 19.století kam chodila pracovat jako tkadlena moje babička i máma stojí kostka-Lidl.
Ale je to tak.
Zároveň jsem člověk, který občas rád propadne konzumní anonymitě nákupního centra. (No, oslí můstky musim ještě trochu potrénovat, ehm, pardon.)
Ovšem jsou místa kde změnu, posun a takovýto "být napřed" čekáte. Kde to prostě předpokládáte. Ale bohužel, v českých časopisech to není, pardon. Ani móda v "český módní bibli" ani jídlo v "český food bibli". Stokrát stejnej vtip není vtipnej, sto variací na jednu fotku jídla už je taky spíš nuda než gastro-estetickej orgasmus. Nemluvím o obsahu, ale o fotce. Miluju časopisy o vaření, stejně jako ty o oblečení (nejvíc je oceňuju na záchodě, pardon, ale naposledy, když jsem měla zácpu jsem se teoreticky naučila dělat sekanou step by step!), proto mě mrzí, že nemůžu odejít z trafiky a mít v podpaží velkej hranatej časopis, kterej budu hrdě vystavovat na odiv, protože ty papriky na obalu mají šmrnc, protože vypadaj fatálně jako na renesančních zátiších nebo jsou krásně hyperrealistický, pop a já nevim.
No prostě, že mě i paprika překvapí a zasáhne svojí estetickou sílou, bum!

Takže ještě, že máme ti internety, díky bohu za ně. Pojďte se se mnou posunout na jinej level:






Tohle je francouzký fotograf a umělec Florent Tanet.
Pod ním moje italská oblíbeňkyně Bea de Giacomo, která umí neuvěřitelným způsobem nafotit módu i jídlo. Asi si trošku frčím na zátiší, no a?
No a v neposlední řadě- Ikea kuchařka. Jo, je to starý, určitě to znáte, ale je to tak dobrý, že pro mě vizuálně zatím naprosto nepřekonaný (pokud se bavíme o současných kuchařkách a jejich vizuální stránce).
Minimalismus, dekonstrukce, ale vizuální náboj těhle zátiší je maximální. Přesně jako by to mělo být při vaření, z pár supersurovin maximální efekt a požitek (pro hnidopichy tahle kuchařka je tedy spíš o pečení).
I vaření je konstruktivismus versus dekonstruktivismus a ačkoli já si v kuchyni dost často připadám spíš jako Pollock s hysterickým záchvatem ráda bych pomalu dospěla do zenovýho stavu, ideálně model Malevič. A pak zase znova od začátku.


13 komentářů:

  1. Podívejte se na obrazovou přílohu z této knihy pro domácnost. To je podle mě gastro umění! :)

    http://www.ebay.co.uk/itm/290863585063?ssPageName=STRK:MEWAX:IT&_trksid=p3984.m1423.l2649

    OdpovědětSmazat
  2. Víťo, kdybych chtěl bych urýpaný napsal bych, že pro Tebe je umění vše co je ve stylu Ludvíka čtrnáctého popřípadě vše, co je z kůže. Nebudu urýpaný tak napíšu, že tvůj link je spíš umění knihy a grafiky, čímž nepopírám, že tam budou určitě zajímavý recepty. Pakočky článek je super, ale není o tomhle.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdybych byl urýpaný já, tak bych ti napsal něco úsečného a jízlivého. Chtěl jsem ukázat jiné gastro umění a vzhledem k tomu, že Vývařovna je blog o jídle, myslel jsem, že je to zajímavé. A neříkám, že Pakoččin článek je špatný. Podle mě je o tom, co se líbí jí. Já zase říkám, co se líbí mě. A od toho je tu možnost komentovat, ne? Věřím, že Pakočka chápe, co jsem tím myslel.
      A mimochodem, styl Ludvíka XIV. mi přijde příliš vyumělkovaný. Mnohem více se mi líbí styl Ludvíka XV. nebo XVI. ;)

      Smazat
    2. Takjo. Hlavně buďme rádi, že to "gastroumčo" tu je, tak máme alespoň co komentovat.. :) Jinak třeba u Apetitu mne vždycky rozhodí styling typu stará rezavá lžíce po babičce s rozkydlou marmoškou na kostkovaným ubrousku kdesi v loukách u chaty.. Pardon, ale mám na to pak vždycky chuť. Proč?

      Smazat
    3. Mluvíš mi z duše. Hlavně zčernalé lžíce nebo stříbrné (a zčernalé) lžíce k rybě. Proboha.

      Smazat
  3. Takhle, kluci, ten článek Dan pochopl tak jak byl myšlený. Což ovšem neznamená, že neberu v potaz Vítkův odkaz. Já miluju vintage, řemesla, klasiku, oldschool, kdo víc než já?!
    ALE a tady zdůrazňuju na jakej popud tohle vzniklo, sere mě zaprděnost a vadí mi neposouvání se dopředu a ustrnutí, hlavně u médií, který by měly být první co se koukají do budoucna a říkají ti a ukazují co je kde nového. Vlastně nejen co se týče food stylingu.
    I ta moje milovaná vintáž dává dneska smysl jen v kontextu, smiřme se s tím, že historie se neopakuje. Musíme ty věci, krásný věci posunout dopředu, naroubovat na teď a tady. Posunout se. To je všechno.)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Co se týče food stylingu, jak se ti líbí ten v časopisech jako je Apetit a podobně?

      Smazat
    2. Jé Víťo, myslím, že to naznačuju v tom postu.)

      Smazat
  4. Napsala jsem asi pět nadšených komentářů, jak strašně žeru to ikeácký video a ikeu, ale všechny byly tak debilní, tak jsem je radši smazala. Prostě žeru to video a ikeu. Děsně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ehm, ne, věř mi, že debilní komentáře vypadaj jinak, a většinou je pod nima podpis tzv. "anonym".)

      Smazat
    2. Heheh, tím bych si nebyla tak jistá - jeden byl něco jako "kdybych mohla, tak si ikeu vezmu za ženu (muže?)" a druhej rýmovačka "v příštím životě se chci narodit jako ikea, i když budu jen beztvará idea". Jo, zní to furt stejně úchylně jak včera. Co už:D

      Smazat
    3. A proto sis stejně neodpustila to tady vyblít! #facepalm Anonym

      Smazat