Grilování- nikdy mě na to neužilo, ve skutečnosti jsem spíš odkojená buřtama na klacíku a tyhle trendy z dovozu mě míjely. Nicméně- ano, musím uznat, že grilování je tons of fun a dobrá nálada se u týhle příležitosti vytváří uplně sama.
Se Šimonem jsem letos grilovala (kdyžtak mě oprav) přesně dvakrát (to se hezky pamatuje). Otevřeli jsme to u něj v Hudlicích (kde jsem se spíš než grilu věnovala přípravě bezlepkovýho těstovinovýho salátu, podle trendy hashtagu #glutenfree) a po druhé při jeho návratu z Hudlic (město, které je prý známe díky narození Josefa Jungmanna, já jsem žel Bohu netušila o jeho existenci skoro celý svůj život a maturitu mi i tak dali). Vrátit se z venkova zpátky do města je totiž kulturní šok. Zmírnit ho grilováním v parku na Vinohradech se ukázalo jako bezva nápad.
Dorazila i Hannah, kupodivu zrovna nebyla na žádně techno-misii ani nemusela na čaj o páté (ranní) do Berghainu. Byli jsme moc rádi. Je to naše technozlato.
