KUTNÁ HORA, CREEPY TEEPEE A KUŘE S BROSKVÍ 2.0

Tak jde čas s Vývařovnou. Náš letní čas se pravidelně už několik let neomylně řídí v rytmu festivalu Creepy Teepee.

V roce 2011 recenzovala kutnohorský podniky Karol- tady a tady, za rok jsme se zhulily tak mocně, že post Hannah napsala až po měsíci, ale je pořád fantasticky aktuální a směju se ještě po třech letech- tady se můžete zasmát se mnou.

Před dvěma lety jsme z hulení přesedlaly spíš na alkohol a Kutná hora byla opět hodně o burgrech, Twin Peaks a Sandokanovi- tady.

Loni jsme jely s Danielou jen na závěrečnou neděli, bez hotelu a bez jídla, vystačilo nám jenom pití (ten smutnej příběh, když ve 2 ráno dojde na baru Becherovka, to by se ve Varech nestalo, takže přesedláte na vodku, au), proto nebylo co recenzovat ačkoli na recenzích kocovin bych si mohla postavit živobytí.

Letošní (pro mě 4.) Creepko jsme se vydaly pro změnu jen na pátek, tedy první den festivalu.

Jsou věci, které se nemění- už minimálně dva roky je občerstvení v areálu podle přesvědčení rodiny Hoškových jen a pouze vege (pamatuju si kdysi na kebab a na grilovaný klobásy) a afterparties mají po hlavním programu velkej prostoj a celý osazenstvo festivalu se jako jeden muž snaží telepaticky přesvědčit pořadatele, že teď už všichni chceme jen tancovat a že party prostě bude. Většinou se to povede, nakonec, bohudík, i letos. K tomu všemu přidejte neformálnost, nápoj lásky a vykulený oči obyvatel Kutný hory a luštění programu jako oblíbená kratochvíle místo sudoku. I se všema negativama, který k tomu už taky patří a vlastně bych si přišla ochuzená, kdyby to bylo jinak. Creepy je srdcovka.

Ale hezky od začátku. Když dostanu produkční rapl umím zařídit nemožný. Takhle se mi povedlo 3 dny před festivalem sehnat ubytování na bytě necelých 10 minut od areálu. Pan bytný pro nás přijel až na nádraží, nabídnul nám snídani z vlastního, uvařil kafe a pohostil štrůdlem. Mimojiný měl včely, čínský prasátka, ovce a kozlíky, kteří byli jako psi. Taky třešně obtěžkaný ovocem, meruňky, domácí vejce, plachou kočku a letitýho psa, kterej vypadal jako vyčazenej pohodář nad hrobem. Byli jsme nadšení. Sedli si pod třešen, pili jsme prosecco a chvíli byl svět báječný. Z areálu už byly slyšet první kapely.

vyčazenej pohodář

Půlroční kozlíci- velká starost pana bytného byla jak jen to udělá až je za pár bude muset podříznout, přece jen, jsou jako pejsci. Celej tenhle rurální cirkus za náma běhal jako cvičený opičky. Mě bavila představa, že by s náma šli na festival. Myslím, že Creepy by to sneslo.

CREEPY TEEPEE 2013

Po možné neúčasti ve Varech nám hrozilo ještě větší společenské znemožnění - chvíli to vypadalo, že se nepojede ani na Creepko. Nakonec jsme jely s Pakočkou a dokonce je i post, tomu se snad ani nechce věřit. Možná by bylo důstojnější všechny tyhle letní záležitosti sepsat do prosincového almanachu, ať se tu  celou letní sezonu neztrapňujeme velkodušnými přísliby.

Než Pakočka přišla na místo odjezdu - trávník na Jiřího z Poděbrad, stihla jsem svačinu. Šli jsme na trhy, dala jsem si na trávě závitky a lahev vína z Caveau. V podstatě nic z trhů, které právě tímhle fungují, jak mají - jsou trhy, jdete ven, je tam ta sociální interakce. Místo, kde se mírumilovně setkávají vinohradší snobi s žižkovskými opilci. A že mi tu někdo z Dejvic píše, že nechápe, co na těch trzích děláme? Chlastáme a jíme, ale musíte být zdejší, abyste to pochopili. Turisti z Prah mimo 2 a 3 tohle nemůžou nikdy pochopit. A Jiřák mým pohledem určitě dostane ještě víc prostoru. Proč to sem píšu? Protože chci, aby v tomhle článku bylo něco hezkýho. Teď už zase začnu prudit.

Creepko navíc zažilo křest mého foťáku. Půlroku v Londýně jsem si dávala dýška stranou - a za ušetřených 500 liber jsem si koupila Canon dělo. Škoda, že všechno jídlo bylo maximálně tak fotogenický.

Hned po ubytování se jsme si dali tofu-burger. Nikdo v areálu nečekal klobásy, s ohledem na přesvědčení sourozenců Hoškových. Ale jak poznamenala Daniela, ve chvíli, kdy se v přilehlé Krétě přestane vařit v devět, v tu samou chvíli zavře Billa a jediná možnost co si dát do tří do rána je vege-jídlo, může to dost narušit vaší party. Chce to buď nějakou prasárnu nebo něco výživnějšího. Burger vypadá chutně, ale byl spíš mdlý.

Největší highlight večera byla tradičně soukromá party na pokoji. Měla jsem v plánu si trochu Havany odvézt a ukázat vám, jak se dělá daiquiri. Jak naivní - místo toho jsme ji vypily s Pakočkou hned první večer. Rozdělila jsem s touhle bláznivkou o půl lahve rumu, který v zápětí vyblila. Větší úlet by bylo snad jen rozdělit se o koks s někým, kdo si půjde v zápětí lehnout.

CREEPY TEPEE 2012

Po více než měsíci konečně musím napsat o Creepku. Leží mi to tu pěkně dlouho a vlastně jde jen o formalitu. Všichni si užíváme prázdnin a tohle už v podstatě nikoho nezajímá, musí se to tu ale objevit, jinak se neodpíchneme z toho party-režimu a nenajedeme na pravidelnost, aktuálnost a břitkost článků, kterou snad blížící se září opět přinese. Takže to prosím, nijak nekomentujte a možná ani nečtěte.

Neoficiální téma tohoto ročníku, zvláště pak pár pokojů v hotelu Kréta bylo Hoření v pekle.

První i poslední jídlo Creepka jsme si dali na naší ubikaci: já si ihned po příjezdu dala svíčkovou. Guláš jsem zavrhla na začátku a smažák, co jsem měla možnost vidět (a ochutnat), mi přišel nechutně gumový. Pakočka si ho dala chvíli před nedělním odjezdem a málem jí to zkazilo dojem z uplynulých tří dnů. Navíc byl tak minimálně v desetiobalu. Taky jsme tu viděly (naštěstí jen viděly) nejvíc Creepy věc našeho pobytu: LEČO. Chutnalo prý stejně dobře jako vypadalo.

GASTROREALITA: DVĚ JSOU NOVÝ TŘI

Chtěla jsem vám už dlouhou dobu doporučit nějakou trojici filmů z gastrosvěta, třeba takových, kde hraje Gérard Depardieu, ale napadly mě jen dva:

První, Vatel, vznikl v roce 2000. Gérard hraje hraje fenomenálního šéfkuchaře, na jehož opulentních hostinách závisí úspěch jednání Prince de Conde s Ludvíkem XIV. Během dvorních a značně frivolních aktivit se navíc zamiluje do Markýzy de Lauzun (Uma Thurman). ČSFD: 70%.

Creepy Teepee: Další MŇAMKA!

V našem předchozím Creepy postu jsme se zaměřily na vítězný podnik, teď je na čase soustředit se na stříbrnou, bronzovou, bramborovou a tofu medaili. Nesporné arogantně veganské kvality předvedlo bistro Satyr, sídlící přímo v areálu: Ochutnaly jsme jejich gigantický tofuburger, výtečné halušky s uzeným tofu (ale bez brynzy, shame on you, vegani!), falafel food, penne s boloňskou a vegekebab. Ideální doba konzumace po setmění (a po vybití baterky), takže zatím nemáme fotky. Ceny arogantně veganské.

Dobře si i vedla palačinkárna, která má podle mě ještě co dohánět, aby se vyrovnala karlovarským Dobrotkám, ale jejich upřímné menu (růžová a červená marmeláda aneb přiznaný gastropodvod)  nezklamalo, ceny opět lidové.

Za poměrně problematickou považuju restauraci Kometu v těsný blízkosti GASKu, která se kromě nevšedního playlistu (Mišo David, něco jako sqwee, další laskominy) chlubí i happy hour, takzvanou šťastnou hodinkou. Česnečka, kterou jsme tam ochutnaly byla dobrá, ale do knedlíčkový obsluha jaksi nezvládla dorozmrazit knedlíčky a topinka s kuřecím nám na stole přistála s nelogickou objemnou oblohou a arciporcí cibule. Takže za sebe kromě Plzně během štastné hodinky a česnečky s tukáčem příliš nedoporučuju.

Výborné byly kupodivu i karcinogení pochoutky z grilu přímo v aréalu, který navíc výtečně hřál a umožnil nám tak shlédnout nejednoho interpreta i za sibiřského kutnohorského počasí. Mým favoritem byl vepř, ale dobrá byla prý i klobása a kuře.

Gastrostálicí se stala Family Večerka na náměstí, která kromě Oranginy, PEZu, karamelových lízátek s kravičkou a odtučněného kefíru nabízela i ledovou pochoutku PANDO. K její chuti se Lukáš dodnes nevyjádřil.

Abych nezapomněla - ještě je třeba zmínit jednu z mála vkusných plastoflašek na českém trhu VODAVODA ukořistěnou v smíchovské benzínce. Podle obalu pochází ze Srbska, takže je nejen neekologická, ale rovněž okořeněná občanskými nepokoji hraničícími s válečným konfliktem.

A taky...a zubaté bonbóny JOJO, které kromě upíra nabízejí i zuby králíka a vlkodlaka. Na podrobnou zubařskou fotodokumentaci se brzy můžete těšit u Terky.

Co jste jedli na Krýpku vy? Komu byste udělili nejvyšší index žaludečních vředů? A kde vám chutnalo?

Creepy Teepee: MŇAMKA!

Konečně jsme trochu vystřízlivěly, takže je na čase vám ukázat, jak jsme hodovaly na Krýpku. S tamějším denním režimem snídaně plynule přecházela v oběd a ten zas v dvě až tři večeře. Absolutním gastrovítězem se stává kavárna U Sv. Judy Tadeáše kousek od náměstí, která až šílenou čekací dobu, neustálou vyprodanost a obsluhu, která se nám to nijak extra nesnažila zpříjemnit, byla výtečnou brunch/obědovou destinací. Výborné domácí burgry, zapékané bagety, koláče a kakao v příjemném útulném prostředí za lidové ceny. Je škoda, že se majitelé na festival lépe co do surovin nepřipravili, spoustu dobrot jsme takhle vůbec nestačily ochutnat. Určitě doporučujeme!

Další kulinářské poznatky a fotky z festivalu najdete ještě dnes v dalším postu, dysfunkčnost Blogspotu nám opět mírně komplikuje život.