středa 17. května 2017

SKORO MANŽELSTVÍ

Letos slavíme s Letnou kulaté výročí. Bydlím zde až na malé pauzy už deset let. A jelikož se za ezo návaly po třicítce už stydět nemusím, dost se mnou cloumá dojetí. Při každodenní ranní procházce přes Letenské sady do práce jsem se dokonce zarazila přívalem sentimentu natolik, že jsem si pohledem na Prahu pobrečela. Je to tak, Prahu miluju. A Praha je pro mě prostě Letná.

Někdy mě napadá, že těch deset let, co tady bydlím v tom samém bytě, možná bude nejdelší vztah, kterého se kdy v životě dočkám. Asi to bude znít přehnaně fatálně, ale někdy mi přijde, že je mému bytu souzeno poslouchat moje pofňukávání, loupání v zádech a vzteklé přivolávání kocoura, jemuž je pochopitelně nejlépe, když mu dám svatý pokoj. Pamatuji si den, kdy jsem si byt šla prohlédnout úplně poprvé. Bydlela jsem před tím v podkroví jednoho smíchovského šmajchl pokojíku a středobodem mých nadějí byla touha bydlet na Letné. Zdálo se, že mě tato adresa katapultuje do zářných zítřků. Nepodařilo se. Myslím, že i se Smíchovem na krku bych byla, kde jsem ted, jen bych asi míň brečela dojetím nad krásou rozkvetlých kaštanů. Nebo ne? Nebo rozjedu naplno ezo a přistoupím na to, že jsem přesně tam, kde být mám, že je tohle můj domov a nikde jinde být nemůže a že i přesto, že jsem v tomhle bytě zažila hodně špatného, dokážu v něm dodnes spát krásných osm hodin v kuse a nedávno jsem utírala za kredencem a byla tam jen jedna suchá pecka od meruňky. Žádná plíseň, žádná hniloba, žádný strašák, ze kterého bych omdlela. Moje space čakry jsou očividně vymeteny.


Kocour nedávno začal maniakálně lízat zeď a odhalil růžový podklad. Úplně jsem zapomněla na to, že bývala v ložnici několik let růžová. LOL. Taky jsem tady v bytě mívala pověšenou lebku s parohama. Někdo mi nedávno tady na blogu napsal, že jsem tupá...no tohle by tomu docela odpovídalo. Došlo mi, že at už se mnou tady bydlel kdokoliv, vždycky to byl můj byt. Je zvláštní, jak vnímání místa a prostoru v tomhle ohledu i nevysloveně dokáže podvědomě působit na vlastní sebevědomí a mezilidské vztahy. Tohle je a vždycky byl můj byt (pardon, musela jsem to zopakovat) Dnes v něm bydlím zase sama a není mi z toho smutno. Vybudovala jsem si v něm tak silnou autonomní energii, která nejen, že by se neměla nabourávat, ale ani to nejde. Jednou odusd odejdu jak El Mariachi z hořířího města. Nebo taky ne...třeba mě vyžene exekutor s kocourem v igelitce.

12 let v Praze způsobily, že na otázku odkud jsem, odpovím, že odsud, z Prahy. Maloměsto je úspěšně zapomenuto. V knize o něm trochu píšu, pár vzpomínek na dětství neublíží. Třeba mi pak někdo napíše milý email s názorem. Letnou prostě znám tak jako málokteré místo. A jak ji dobře znám, tak jsem si tady prožila s každým koutem nějaký příběh, zkušenost a na všechno mám pochopitelně názor. S některými místy jsem se rozešla hodně ve zlém a už jim nikdy nedám druhou šanci. Existuje ale i pár podniků, kam jsem vkročila špatnou nohou, ale dali jsme si zase šanci. Naposledy mě tohle trklo u Mr. HotDog. Když dám pýchu stranou, musím uznat, že částečně z osobních důvodů, částečně kvůli špatné kvalitě rohlíků v počátcích jsem se tomuhle místu dobré dva roky vyhýbala. Náhoda mě tam před několika měsíci zavedla a od té doby tam chodím skoro obden. Jejich naked slider se salátem je to nejlepší, co si na Letný můžete dát zdravého. A hranolky s rozteklým čedarem? Můj zadek napovídá, že jen ze salátu živa nejsem. Podnik, který je věčně plný, nepotřebuje reklamu, píšu to tady spíš, abych ukázala, že nejsem zapšklá čarodějnice. A že nepřeslazenej domácí ice tea v Praze existuje! Další ze seznamu je Bistro8. Tam jsme společně sešli z cesty jedním Vývařovna instagram postem o vejcích. Vše už díkyBohu odvál čas a když si dám ruku na srdce, Bistro8 má na Letný nejlepší kafe. Byla to první kavárna hodná zmínky tady ve čtvrti, takový místní pionýři, a vzdávám jím tímto hold.

Znovuobjevila jsem ted po letech zase hospodu U Veverky na kraji Dejvic, kterou mám procházkou Bubenčí z Korunovační 10 minut od domova. Chodívala jsem tam ve 20+ s "partou" na pivo, pak jsem na jejich pivo a smažené jalapenos zapomněla a poslední dobou tam pravidelně dávám nedělní svíčkovou nebo kachnu. Je to jako potkat starého kamaráda a vzpomínat na staré dobré časy. U dobré omáčky s kvalitními knedlíky se takto vzpomíná velmi hezky. Jo a nejlepší cenově dostupný sushi ve městě dělají na Strossu. Nevím, jak se ten podnik jmenuje a jsem líná to googlit, ale je to naproti zastávce tramvaje 26 a 8 směrem na kopec.

Na Letné je pochopitelně mnoho nových podniků, bister, kaváren, které stojí za zmínku a kam ráda chodím. Tohle znovuobjevování ale má taky svoje kouzlo. Ušetřena jsem ho snad jen v letenské Bille, kde za 12 let změnily regály jen dvakrát. Když se z Delvity stala Billa a když prohodili vchod s východem. Na to jsem si zvykala v roce 2010 asi půl roku. Na tunel Blanka jsem si už zvykla, asi si časem zvyknu na všechny změny, které se tady "doma" stanou. U Prašivky vyjíždí účty z terminálu. Brzo se tam nebude kouřit. Základ ale zůstává. Můj byt a píchnutí u srdce, když zapadá slunce nad Dejvicema <3


1 komentář:

  1. Jé, tak my jsme sousedky! Patrně doslova - obýváš Molochov? :)
    Tak teď budu hodně zírat po lidech, až budu v neděli sedět U Veverky.
    Eva

    OdpovědětSmazat