Jen v dokonalým bezčasí, který mi připomíná dětství, kdy bylo možný skoro všechno, si obvykle dokážu utřídit myšlenky. Stačí cinkání hliníkových příborů a lehký odér smáža. A budu se asi opakovat, ale bohudíky, že takový místa ještě jsou.
A nejlepší je, že i když máte pocit, že tyhle plující ostrovy, kde čas tak, jak ho známe, nefunguje, pomalu, ale jistě mizí, tak můžete pořád ještě objevit nový. (To je ale zatraceně dlouhá věta plná čárek, co?) Mně se to povedlo. Dokonce jen pár kroků od Letný.
Ztracená holka, ztracená jídelna
Hrozně ráda se jen tak ztrácím. Nejradši ve městě. Zabočuju do ulic, který neznám nebo znám jen z tramvaje a jdu podle vývěsních štítů. Za Vltavskou doprava. Do naprosto nepravděpodobný ulice, která působí spíš jako maloměsto za autobusákem. Benzínka na dohled, takže pocit maloměsta těsně pod Letnou zesiluje na maximum. Jdu kolem oprýskanýho domu a do ulice trčí vývěska Gambáče. Bingo.
Oprýskanou hněď rozráží světlý tyrkys vývěsek. Lidová jídelna. Párečky. Zmrzlinky. Bingo. Vyhrála jsem život! Konečně alternativa Lidovky na Těšnově, která je sice ultimátní srdcovka, ale znáte to. Už může být jen málo místem tichého usebrání nad talířem. Z malýho obědovýho kostelíku se stala katedrála.
Pokud by vás omrzely avotousty a chia-kaše, sem můžete zajít klidně i na snídani. Čaj do skleničky, teplá sekaná a páni v montérkách místo umčo lidí v mikro-kulíšcích.
