VÍKEND V DRÁŽDANECH

Jdu do sebe, začínám pracovat a chovám se víceméně jako skoro-svéprávný jedinec, ale když mám možnost dát si randíčko v Dráždanech, které ještě obnáší festival s progresivním technem, neřeknu ne. Nevím, jestli jsem to tu někdy na Vývařovně zmínila, ale techno je pro mě...ehm, všechno. Měla jsem prostě báječný víkend, děkuji za optání, pojďme si to shrnout.

V Dráždanech jsem byla, ještě když jsem žila v Teplicích, asi stokrát. Tradiční sobotní nákupy nicméně obnáší jen Pragerstrasse, respt. obchody na ní. V Neustadtu, a nábřeží jsem nikdy nebyla, o zahradní čtvrti Hellerau, kde se ICAS festival odehrával, jsem se dozvěděla až v momentě, kdy jsem do ní dojela tramvají.

Nejvíce mě, z gastronomického hlediska bavila backstage. První den byla už dost vyjezená, ale nějaký vajíčka v hořčičný omáčce (WTF) zbyly:

"Dostala" jsem i dárek:

Vždycky jsem chtěla kluka, co mi bude kupovat drahý kabelky! I need more Dallas in my life. I když tohle je spíš Sex ve městě, co? Anebo Sex v Evropě, abych byla přesnější, hahaha. Tak všichni víme, kdo je na Vývařovně největší flundra.

Jak všichni moji fans vědí, ráda snídám zapečený ham and cheese croissant. Sice jsem místo croissantu musela použít housku a místo šunky mortadellu, ale i tak jsem byla spoko:

Tak to má bejt.

BERLIN TAKEOVER

Zdravím z Berlína, kde odteď a snad už napořád bydlím. Je to tu uplně nejlepší. Je to tak moc dobrý, že ráno vstanu a musím se asi hodinu smát a tancovat radostí.

Možná až moc dobrý, jak zjišťuju po stáhnutí fotek ze svýho iPhonu (koupila jsem si ho v Londýně za svý vydělaný peníze, čumíte, co), abych se zpožděním - s ohledem na jízdí řád, který jsem sem v lednu slavnostně vyvěsila, proto, abych ho tradičně jako jediná nedodržela. Dürum a Astra, to je jediný, co na Vývařovnu patří, zbytek je takový berlínství, že se stydim, a za každou fotku se proplesknu.

Takže, zbytek jen pro silné povahy:

KVIFF 2013: NEJHORŠÍ NEJLEPŠÍ VARY

Pár dní reálně hrozilo, že se letos na Vývařovně neobjeví Vary. Hannah ale nakonec tradičně zachránila situaci.

Po jakžtakž úspěšně složené zkoušce z Dějin antropologie 2 (za dva, jsem debil) jsem oproti původnímu plánu jela za odměnu do Varů se svým klukem, který je poněkud překvapivě a oproti původnímu plánu opět můj kluk. Opravdu moc jsem tam chtěla potkat Míru Valeše předtím, než odjede do Berlína a tak mi nedělalo problém přistoupit na podmínku, že nepůjdeme na žádný film. Přijeli jsme ve středu po o a místo jedný noci nakonec zůstali dvě.

Můžete namítnout, že právě kvůli lidem, co se tam jezdí jen opít, jsou Vary tak komerční. Jo i ne. Ale do Uherského Hradiště by mě třeba nikdo nedostal. Je tam plno mladých lidí, co zajímá film...a nic jinýho. A mě fakt bolí, když vidím mladý lidi, co nejsou požitkáři a nemají ani trochu šmrnc, když dobře víme, že nějaký věci opravdu nejsou o penězích. Připomíná mi to menzy a hněď českých škol. Proto se mnohem radši, jakožto antropolog, pojedu podívat na überbizár, konkrétně do Varů.

Hned z nádraží jsme šli na drink do Jameson stanu. Vzhledem k tomu, že jsem po vzdělávací cestě do Londýna maniac behind the bar, byla jsem ráda, že si můžu dát koktejl od někoho, kdo ví, jak ho namíchat. Navíc, když mi udělají skvělou variaci na probírací Espresso Martini. A hned pak High Society, el-ou-el. A pak panáka Jamesona a měla jsem jí jak z praku už ve čtyři odpoledne.

POZOR! KOMERČNÍ SDĚLENÍ! Jameson z Jameson stanu, košile z HM, prsa z kliniky Asklepion, model "Líba zamlada".

HANNAH V LONDÝNĚ: III.

Ahoj kamarádi!

Londýn je super! Přestávám nenávidět lidi a to navzdory tomu, že jich potkávám asi pět milionů denně. 

Přebývám teď dva týdny v bytě u Old Street. Je ze mě moc spokojená bydlenka! Na kole jsem všude za pět minut.

Tady jsou fotečky mňamek z posledních dnů:

Na amok: čokoládový cupcake s mátovým krémem.

Oběd, minulá sobota. Roastbeef, gravy (zdejší UHO), opečené brambory, vařená zelenina bez chuti. Spíš nic než moc.

 Omáčková rodinka.

KVIFF 2012: HANNAŽIN FOTODENÍČEK

Wow, promiňte, já vím, že si už od 29. června říkate si, co jsme asi jedly ve Varech. A my vás nechaly čekat. Musela jsem vystřízlivět. Ještě pořád mám trochu krizi. Hned po návratu do Prahy jsem šla do Světozoru na Věru 68, aby ten přechod do normálního života nebyl tak bolestivý.

Letos jsem byla ve Varech týden, od neděle do neděle. Moc jsem nejedla a nespala, spíš jsem hodně chodila do kina a pila. Plno lidí na Vary nadává, ale já je prostě miluju. Mám pocit, že některý věci se dají zažít jenom tam. Jenže to sem úplně nepatří a moje historky se štítky Hannah, kluci, drogy, občerstvení, bizár, kde to jsem byste mi stejně nevěřili.

Přijela jsem v neděli večer, v pondělí jsme s Luckou a Jurou jeli na výlet do Kyselky a také do jakubovského hostince Na Statku, doporučené na Scuku. Vypadal až přehnaně idylicky. Že má jen víkendový provoz jsme zjistili hned v zápětí. Nakonec jsme si všichni dali smažák v další vesnici.

Namrzlou okurku kompenzuje grilovací koření na hranolkách.

Bagety z Bageterie Boulevard jsme si dávali vždycky, když jsme se nestíhali najíst mezi filmy. Na fotce šunková, místo rustikální jsem řekla grahamová, byla jsem mimo fakt celý Vary. Navíc je trochu zmačkaná. Propašovala jsem jí v kabelce. Hej, já vim, že v kině se nejí, ale to se prostě nedalo stihnout.