středa 24. října 2018

JE SUIS HAUTE-COUTURE JUNK

Někdy těsně před dvacítkou mi přišlo jako největší dobrodružství nechat se přivázat lacinýma poutama z Erotic City k radiátoru na sídlišti Prosek a nechat se tam obtáhnout klukem v outdoorových hadrech. (Bylo to konsezuální, samozřejmě).
Už tehdy mě mohlo napadnout, že moje budoucí životní směřování nemusí dopadnout dobře.
Jenže jsem se nechala ukonejšit životem a říkala si, že život přece bude splněnej sen. Set splněných snů. Krabička plná pastelový kosmetiky, jako vánoční balíčky ze Sephory. Život je jako krabička makronek z Ladurée. Budu bohatá, čímdál krásnější a taky vdaná. NIC NENÍ PROBLÉM A ŽIVOT JE NÁDHERNÝ A PLNÝ PŘÍLEŽITOSTÍ! Vyzkoušela jsem kdeco - bydlet v bytě s ultrakatoličkama, pracovat v erotickým butiku, brigádničit v továrně na kosmetiku, pseudo-djovat, dělat na stagei párky v rohlíku, napsat knížku, organizovat večírky, jít módní přehlídku, nepít, pít, probudit se vedle člověka, kterýho neznám i probudit se vedle nedojedený pizzy.






Střih - daně a odvody mi šlapou na krk, chvilku se konejším tím, že ve 30 si konečně můžu koupit svůj vlastní laptop. Za svoje peníze, ne za pracně našetřený peníze mojí mámy ani na splátky. Hurá. Dokázala jsem to? To pořád ještě nevím, protože stejně, jako je stále co hodnotit, je třeba stále něco dokazovat. Sobě, ale především svýmu okolí.

Mám mimický vrásky a i když už jsem pár let zpátky u svojí barvy a účesu, co dva mesíce jsem tiše zoufalá, že nevim co s vlasama. Už matně tuším, co v životě nechci, ale pořád se k tomu nemůžu dopracovat. Taky tuším, co v životě chci, ale pořád mám pocit, že na tom začnu dělat ZÍTRA. A taky, že na to nemám. Manicky osciluju mezi spokojeností se svým tělem a jeho aboslutní nenávistí. Mezi motivací a sarkastickým odmítáním čehokoli, co je mimo moji komfortní zónu.
A last but not least - můj osobní život je série psychopatických vztahů, který z podstaty nemůžou dopadnout dobře. Spoiler alert: nedopadají.


Je mi skoro 32 a moje cheap thrills oscilujou podle počasí a nálady mezi ponožkama z ovčí vlny a bunbonambem a sledováním Přátel pořád dokola, prokládaný Prostřenem  a Queer Eye (jedinej moment, kdy ještě dokážu brečet, nelžu) a občasným Pátečkem. OMG kde to jsem a je tohle ještě život? A je vážně můj?



Je podzim. A je moc krásnej podzim. A já mám za chvíli narozeniny. A čím dál tím víc cítím, že tohle je podzim života. Dostala jsem se do období, kdy už nic necejtim, kromě radosti nad tím, když najdu tělový síťovaný punčocháče za 139 kč nebo když se někdo zasměje mýmu vtipu. Neni to zen. Je to ne-zen. Jsem absolutní Chandler, kterej nepotkal Monicu.

Chtěla bych vám tenhle stav doporučit, ale tak nějak úplně nemůžu. Ale můžu vám ukázat pár stravovacích směrů naprosto nevyrovnané ženy, která měla sny a teď má už jen plnej rukáv sarkasmu. Tak jasně, lepší něco, než nic. A co je to něco? Ok, nejsem tlustá. To jediný mi ještě v životě věk a okolnosti nevzali. Volejte sláva a tři dny se radujte. Ale nepřehánějte to, mimický vrásky to nemají rády.

Pojďme si zrekapitulovat gastro fáze, který určitě zná aspoň z povzdálí každej z nás. Hlavně žádný inspirace, jo? Nechcete přece ve 32 skončit jako já!

EZO JUNK
Ok. Jednou za pár měsíců mi to absolutně najede. Koupím si pixlu plnou tabet s chlorellou, zeleným ječmenem a dalšíma řasama a věcma, po kterých  se mi sice jakože srovná stolice, ale taky dostane temně zelenou barvu. Občas je to navíc to jediný, co dopoledne stihnu "sníst", takže se mi občas z toho přívalu zdraví příjemně navalí při čištění zubů. Podle ročního období a stavu manické fáze pak doplňuju svůj ezo-junk šumivýma céčkama, kapslema na růst silných vlasů a nehtů nebo beta karotenem.
V jednom ze zdánlivě šťastnějších období ezo doplňků jsem si ujela i na psyliu. Myslím, že jsem se nechala okouzlit tím jménem. Zní to jako Sybila tlustýho střeva. Rozhodně mi to tehdy bylo k ničemu. Nevyvěštila z mýho zažívání o nic víc, než můj internista, kterej mi kdysi napsal čípky, který jsem hned před poliklinikou vyhodila.
Zkusila jsem i jíst quinou - ale i to se pro mě ukázalo jako zbytečná investice peněz a času.

Jedu v těch pilulích a připadám si jako Barbarella. Občas to proložím krekrama z mořských řas nebo něčím, co mě zrovna zaujme na polici v Coutry lifeu nebo v ezo-zdravý sekci DMka. Zde jsme člověkem. Hlavně teda ráno na záchodě. Jediný, co mi ještě chybí v tomhle období ke štěstí je nejspíš soylent nebo Mana (na druhou stranu pořád víc fandím pilulím, než rozžvejkaný kaši, která mě vrací do období, kdy jsem tak maximálně konzumovala Sunar a neměla zuby, fuj).

PŘIPRAVENÁ NA VŠECHNO
Ezojunk odeznívá, ale nekončí, přichází fáze tzv. skautská - připravená na všechno. Tetrapacky kokosový vody a ovocných šťáv všech typů a velikostí, průmyslový předražený smoothies a vína s přívlastkem připravený ve špajzu ready na zdánlivou apokalypsu. Bacha, konec světa se konat nebude, spíš vám tenhle typ diety vysosá peněženku a spokojenější nebudete. Vyzkoušeno za vás.

NEJLEPŠÍ DIETA JE NEŽRAT
Říkala občas moje máma jako humor. Na tomhle humoru je nejmrazivější to, že krátkodobě funguje. Neosočujte mě z nabádání k poruchám příjmu potravy, vyzkoušela jsem (zase) za vás - tohle totiž sice funguje, ale rozhodně ne dlouhodobě a rozhodně po tom nevypadáte spoko jako Halina pijící Ultrafitnslim. Vypadáte a chováte se jako vystresovaná píča. Spoiler alert - většinu času se totiž přesně takhle cítíte. Tahle skvělá dieta sestává především z jakýhokoli kafe a cigaret. Jo a to kafe je obvykle rozpustný. Nikdo vás nemůže soudit, život je příliš krátkej na to, abyste ho trávili ve frontě na nějaký předražený překápko. A co tě nezabije, to tě...nezabije. Popojdem, pointu od vystresovaný píči nečekejte.



INTERMITTENT FASTING LEVEL ŠÍLENÁ TŘICÍTKA
Ani já nejsem imunní vůči instatrendům. Intermittent fasting, tedy přerušovaný půst, v mým podání, je fun and relax, skoro jako žlutej autobus do Maďarska s rozbitou klimatizací. Jezte jen jednou denně. Kdy? Podle nálady, tělo si řekne. Kalorický příjem dorovnávejte žvejkačkama. PMS a menstruace vám řeknou, že jste ještě naživu, ideální na doplnění kalorií se jeví loupáky v Antonínově pekařství. Jo a vyplatí se hodně spát - když spíš - nejíš. A rozhodně se nestresuješ tím, co zrovna tvoje tělo chce nebo potřebuje, ať už jde o vitamíny nebo sex. Jako večeře nastupuje bylinkovej čaj, kterej má na krabičce napsáno podle nálady buďto "detox" nebo "woman". Nebo oba najednou. Tak co už!

CHEAP JUNK NA MAX
Život je lacinej raut. Není čas ztrácet čas neustálým vymýšlením toho, na co máte zrovna chuť. Obvykle totiž v týhle fázi nemáte chuť na nic a zároveň chcete všechno. Ale nemáte čas. Takže žijete na maximum. Jak v reklamě na PepsiMax. Mražená pizza střídá manický objednávky Dámejídlo. Váš špajz začnou okupovat sýrový koule. Testujete padesát odstínů čínských polívek. A taky piva v akci. Držíte prst na tepu doby vaší večerky. Jíte hlavně večer a někdy nad ránem. Nejlepší kuchař je nonstop Letná. A smažák je král.

HAUTE-COUTURE JUNK
Tohle je zdánlivej opak "Cheap junku na max".
V době, kdy je každej inspirativní a influencer si žádám právo na to žít jak chci. Nechci nikoho inspirovat a na něco aspirovat. Nechat se přivázat k topení nebo vydat knížku může být úplně stejně skvělý. Stejně skvělý jako třeba mít děti. Nebo nemít. Nebo uvařit několikachodový menu v Prostřenu a vyhrát. Rozhodně daleko báječnější, než když se vás lidi ptají "co kluci" nebo vám na první dobou komolí jméno. Tahle fáze je báječná, protože zahrnuje veškerý junk, ale třídy A. Mražená pizza? Rozhodně, ale bezlepková! Přežrat se těstovinama? Rozhodně, ale v drahý restauraci. Sežrat tunu kremrolí? Jasně, ale z předražený domácí pekárny. Snaha najít svoje lepší já je obvykle lemovaná lepkem, avokádem a jídlem z cool bister. Všeho je hodně, ale je to drahý, takže dobrý pocit musí zaručeně následovat. Nebo ne?

TOTAL MESS
Období, kdy se zmatek ve vašem životě začne do vašeho jídelníčku promítat tak moc, že už ani neumíte rozeznat, jestli byla dřív slepice nebo vejce. V tomhle případě teda spíš gumový medvídci nebo pivo. Snídaně může být houska s margarínem a křemešníkem, oběd hotovka z jídelny a večeře pivo. Nebo vůbec nic z toho a vy prostě tohle všechno můžete nahradit balíkem sýrových koulí nebo gumových medvídků. A zapít kokosovou vodou. Nebo vodkou. Nebo obojím.

Foto kredity: internet, SNL, Girls, Tea Falco, Přátelé

3 komentáře:

  1. I have this feeling...ze mi holka mluvite z me zmatene nevyrovnane tricetilete duse

    OdpovědětVymazat
  2. Jak to čtu, tyjo, nevyměníme si život? Na chvíli? Vyměním lajfstalj paničky na rodičovské za měsíc nefalšovaného života a emocí. Protože slzy vzteku z ječícího dítěte nejsou totéž jako slzy vzteku z toho hajzla, co na rande dorazil ožralý a sotva vystřízlivěl, odkvačil zpět za manželkou. :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, je mi o šest let víc a většinu z toho pociťuji také. Navíc jsem dospěla k přesvědčení, že už to lepší nebude.

    OdpovědětVymazat