pondělí 30. května 2016

AGENT LOSER

Jana má Lindu. V mém životě se pomyslné Lindy odjakživa jmenovaly Barbory, ale o tom jindy, nebo spíš nikdy. Tím bych se oslím můstkem přenesla k osobnějším tématům, které čím dál častěji načínáme. A tak napíšu o svém županu Agent Provocateur. Že AP prádlo a oblečení nemáte? No to chápu, naše čtenářstvo asi nenakupuje předražené kusy krajky šité v Asii. A i kdyby ano, tak vidíte, i já ho mám.



Pracovala jsem totiž před lety v jejich obchodě jako prodavačka a vydržela jsem to skoro rok. V rámci zaměstnaneckých prémií jsem dostala tento nádherný hedvábný župan s vyšitým emblémem značky a je to beze sporu nejdražší věc v celém mém bytě. Kromě mého počítače. Je dražší než moje pračka a lednička dohromady. Stojí 415E. Z takových částek je mi vlastně spíš nevolno a proto župan skoro nenosím. Pochopitelně jsem měla po jeho obdržení záchvaty transu, kdy jsem si ho doma oblékala a prohlížela jsem se v zrcadle. Představovala jsem si, jak si ho vezmu na dovolenou a budu v něm snídat na balkóně porostlém květinami. Nebo na terase u řeckého moře. Nebo s milencem v hotelovém pokoji. Má krásnou nostalgickou barvu, která mým tmavým vlasům a očím sluší. Prostě jsem byla Caty a lord si mě vzal za ženu dnes ráno (z lásky!) navzdory všem společenským překážkám a ten samý večer vesmír exploduje zrovna, když na sobě budu mít tenhle nádherný župan.

Asi nikoho nepřekvapí, že se nic z toho nestalo. Můj kocour Mikeš okamžitě vycítil těžkou konkurenci a netrvalo dlouho a zasekl si do něj drápkem. Tím odsoudil jakékoliv nošení županu doma k trestu smrti. Na dovolenou jezdím se svojí mámou, před kterou volím jiné oblečení. Ano, nebudu lhát, párkrát jsem ho na sobě měla, vesmír vybouchnul, ale lidstvo to přežilo. Stejně ale župan držím v bezpečí v krabici. Vždycky, když na něj narazím, tak si říkám, co vlastně pro mě znamená mít takový zbytečný a šíleně drahý kus oblečení doma. Dráždí mě takovou povrchní malicherností. Ne, vlastně mě to doslova sere. Mám strach, že si nikdy nebudu moct dovolit nový? Bude to o mně něco vypovídat? Jak dlouho bude vůbec trvat doba, kdy tento župan velikosti S dopnu? Proč v něm nikdy nesnídám? No a co, když ho zamažu nebo propálím?

Záseky holky, co nemá moc peněz. Ponižující, ne? Rozhodla jsem se teda svůj AP župan zlidštit a ukázat mu, jaký to je opravdu žít v mojí domácnosti. Jaký to je bojovat o přízeň paničky se zákeřným kocourem. Jaký to je, když panička jí. Napadlo mě to opilou, takový asociace přeci jen nemám za střízliva. A co se běžně děje, když jsem opilá doma? No posuďte sami...už jsem čekovala ceny čistíren na Praze 7....

letenská pizza

6 komentářů:

  1. ale vzdyt je krasnej - jen ta pizza ne

    OdpovědětSmazat
  2. :-)))))) vesmir vybouchl? :-D Dikec!!!

    OdpovědětSmazat
  3. Sluší Ti! I nad pizzou v noci ;)

    OdpovědětSmazat
  4. Po celkem citelnem clanku o Bali, kde dokonce nechybel naznak pointy a snad by se mohlo i zdat, ze po tolika neuspesnych pokusech Daniela konecne nasla smer a tvar svym clankum, opet navrat do literarniho suterenu. Sklepa. Mirne zatemneni mysli prehrsli fotek. Danielo, z tvych clanku je mi tak prazdno, jakobych poslednich par minut preckala v komatu. Nejen ze jsem nebyla o nic obohacena, ba! se citim otupena jako po lahvi lorenza z kauflandu. Tak hluboko ze jsem klesla?...

    OdpovědětSmazat