středa 27. dubna 2016

BALI A UŽ SI NESTĚŽUJ


Už si nemůžu stěžovat. Když teď vytáhnu nějaký emíčko, každý mě hned setře, ať mlčím, že jsem byla na tom Bali, tak se asi nemám tak špatně. No, musím částečně uznat, že mají pravdu. V Indonésii bylo hezky a já se navrch vrátila esotericky naladěná a to v maximálních limitech mojí nátury. Je to tak, je ze mě oficiálně bláznivá ženská. Když jsem před půlrokem kupovala opilá letenky se svým klukem, ani jsem sama nevěřila, že opravdu v březnu odletíme. On se sice tvářil, že je po pár měsících s mojí nepříjemnou povahou už smířený a cítí se na další půlrok. Znáte to ale...přeci jen byly před námi ještě Vánoce.
Vyšlo to. A bylo to fajn, i když si ted ale nemůžu před nikým stěžovat. 

Tady je pár fotek jídla.

tohle nevím, co je, ale očividně to muselo vyrůst v tý petce a pak si to lidi kupovali na jídlo...Dito, neporadíš? 





Gado Gado bylo dobrý




nejlepší snídaně
nejlepší parťák
smážo


Tohle byly sušené ryby, které jsem nejedla, zato tuňáka dole už ano. Obecně musím přiznat, že jsem byla z jídla hodně zklamaná. Ale podle překvapených reakcí lidí, co taky byli v Indonésii, musím smutně konstatovat, že jsme měli na jídlo asi obecně smůlu. Můj kluk se po balinéské specialitě - smažené prasečí kůži - na jednu noc distancoval a já se zase nechala v jednom bistru místníma nešťastně vyhecovat k celoprasečímu menu včetně vepřového vývaru a místní odpovědi na jelito. Bylo 35C. DíkyBohu byla při ruce Coca Cola a s tou se dá zvládnout všechno.



 Jinak můj žaludek se ukázal jako železný. Asi mi kamarádství s Janou přeci jen změnilo trávení. Taky jsem si asi už definitivně posunula hranici pálivosti z intermediate do advanced, protože mě nic nepálilo. Můj kluk mě sice podezříval, že machruju a mhouřil podezřívavě oči. To dělá vždycky, když mi chce dát najevo, že si myslí, že kecám, ale nechce to explicitně přiznat. Nekecala jsem. Vážně ne! 










































Gurmánský zážitek na mě čekal až v Hong Kongu a tady se ted z něj musím vypsat, uklidnit a smířit se s faktem, že Praha na taštičky zatím zvysoka kašle. Ano, jsou místa, kde si moje milovaná čínská dumplings tady dáte (čínská restoška Hong Kong - překvapení - na Letné - double překvapení - na rohu Kamenické ulice a kousek od Ípáku směrem k Bruselský), jako dobrý, stay pozitivní, ale já chci od života víc. Víc taštiček! 


sushi ke svačině, spoko








Všechny ty věci na fotkách patří do mých ultimátních gurmánských TOP zážitků. Takový ty momenty, kdy si strčíte nedočkavě celou taštičku do pusy a ona je vařící a vy se stydíte ji vyplivnout, takže si dáte ruku před pusu a směrem ven to vydýcháváte, po chvilce je líp a konečně (patro jste si nespálili, uf) můžete plně skousnout a ono je to nejen dobrý, ale má to několik rovin DOBROTY. Taštičky jsou moje ultimátní DOBRO. Sakra, otevřete si už někdo v Praze TAŠTIČKÁRNU! 



3 komentáře:

  1. Hlavní je MÍT KLUKA!Hlavní je NEBÝT SAMA!
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vždyt já vím, tolik se mi ulevilo...ted o něj hlavně NEPŘIJÍT!

      Vymazat