čtvrtek 12. února 2015

LIDOVÁ JÍDELNA PALMOVKA ANEB KAM ZMIZEL AUTOMAT SVĚT

Karol a Pakočka, setkání v bufáči
Palmovka, Libeň. Místo, který má s Automatem Svět nespornou tradici lidových bufetů, jídelen, čtyřek a heren. Libeň je alfa a omega toho co je pro mně bufet a to co mně na těhle místech přitahuje a uklidňuje. Stejně jako jsou nákupní centra nemístem jsou svým svérázným (a českým, možná slovenským?) způsobem nemístem i bufety a jídelny. Místa, kde se zastavil čas- nebo tam prostě funguje jinak. U pultu s hotovkou, zamračenou paní a lidma, kterých byste si v tramvaji sotva všimli, prostě čas plyne jinak a okolnosti jsou podle slova samýho někde okolo. Důležitý je příbor, oči a teď a tady. Nastražte uši. A jezte.
Foto Jiří Peňás/LN, still z "Automatu Svět", Věra Chytilová


To úterý byl náš automat Svět Lidová jídelna na Palmovce, bráně do Vysočan, srdce Libně, bývalý dělnický čtvrti (paralela s Vršovicema a čtyřkovým Květnem nebude čistě náhodná). I tady, ač v družným hovoru s Karol jsem cítila příběhy zarytý ve vydrhnutých kachličkách, který do půlky zdi zákonitě lemujou snad každou správnou jídelnu, teda automat.
Lidovka je otevřená celý den a návštěvníci jsou vyloženě místní kolorit- od mladých studentů v outdooru, přes neurčitý strávníky středního věku až po babičky, dědy a třeba policajty. Palmovka v nejlepším.
Umím si představit, že i tady v otevřených dveří do zázemí, kde kolegyně zrovna dopékala maso na další várku svíčkový, se klidně mohla netečně houpat oběšená holka a paní u pultu, který by mohlo být stejně tak devětatřicet jako devětapadesát, by jí odřízla ze špagátu nožem, kterým by mi pak tu svíčkovou nakrájela. Automat svět roku 2015.
Nabídka baru taky nezapře Palmovku: vodka, rum, fernety, griotka. Na čepu plzeň, kterou tady mají dokonce oceněnou- chápu, jen za těch dvacet minut jí obratně natočily několik žejdlíků.
Still z "Automatu Svět", Věra Chytilová, 1965

Jen abyste chápali- tohle není nostalgie, tohle je moje komfortní zóna, tady ráda poslouchám cinkání příborů a pokřikování lidí, představuju si kam jdou a co mají v igelitkách. A navíc svíčkovou za sedmdesát pět si prostě ráda dám. Byla hodně smetanová, spíš sladká a vůbec nebyla řídká. Maso bylo jak už to v bufetu bývá, tužší. Příště se na "skus" spíš potám nějaký spolustrávnice babičky, protože já jsem na tom zatím se zubama dobře. Uvidíme jaký překvápka mě čekaj po třicítce. Teď si vydloubám masový vlákno ze zubů a jdu to zaklepat. Na dlaždičkovej pultík.






Still z "Automatu Svět", Perličky na dně, 1965
Co je s Automatem Svět dneska? Ještě v roce 2010 (podle dohledanýho článku z Lidovek od Peňáse) úspěšně chátral. Když jsem kolem jela zhruba před rokem a půl na kole nevypadalo to jinak. Celá budova bývalýho kina Dukla na libeňský křižovatce Zenklovy ulice, kde dřív kromě automatu bylo i zmíněný kino, ale i kavárna a restaurace, se pomalu propadá sama do sebe...

Kdo ví jak jednou dopadne moje svatba, ale načepovat si vodu do lodičky by rozhodně mělo patřit k dobrým standardům...
Ještě jeden pohled na hutnou svíčkovou- a co víc, ty knedlíky bych si troufla nazvat domácí. Dokonce jsem, hamba, jeden nechala.
Tahle lidovka naproti zastáce tramvaje Palmovka směrem Kobylisy má denně v nabídce aspoň osm jídel, včetně klasickýho ovaru, ptáčka nebo svíčkový.
Ovary, hlava, koleno, griotka. Vynořila se mi vzpomínka na svačiny se strejdou Standou v Semilech, pravý dělnický, kdy jsem jako malá holka byla schopná na posezení sežrat guláš se spoustou cibule. V deset dopoledne. Asi proto mě tak uklidňujou páni v montérkách a legračních rybářských kloboučcích vedle mě se sekanou.Taky jsem jednou vyhrála v semilským pajzlu v automatech (bylo mi asi osm a roztočila jsem to v cukrárně). Ale to už je jinej automat Svět.

Mimochodem, když jsem odcházela, otočila jsem se a pochválila paní svíčkovou, skoro plaše se usmála. Tohle by se mělo stávat častěji.
Tematický výjev zabijačky, další perlička na dně.
 Svět v roce 2010...
fotka Jiřího Peňáse z Lidových novin, 2010
P.S. Zdají se vám fotky kvalitnější? Bingo, fotila totiž Karol na iPhone, tak nebojte, příště zas rozmazaný a nekvalitní, jak už je mým dobrým zvykem.

7 komentářů:

  1. Baví mě sledovat jak chodíme na stejný místa :D

    OdpovědětSmazat
  2. dobré den maté takové chybí prapopiśné co picete mně a hamba to i se vietnameci komu vidi cože? tam chyby! prosivas spite ? maj pítle pod ocimi Vas Tranh Nashledanou psitezase

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. vyfič, bambus

      Smazat
    2. ano mamé pritede do SAPA, dame plni bambus co takoé vyihonky, lévni než jiné krám! Děkueme Tranh

      Smazat
  3. ale sakra jo, je to nostalgie, super. dík.

    OdpovědětSmazat
  4. Od vchodu jídelny k průčelí Světa je to dvě stě padesát metrů (doslova) zhruba s třímetrovým převýšením. To jste byly z té svíčkové tak nacpané, že se vám tam nechtělo? :-)

    Uznávám, že současný stav během rekonstrukce nepůsobí zdaleka tak dramaticky, jako Peňázovo postapo, ale ta odstrojená fasáda má taky něco do sebe.

    OdpovědětSmazat
  5. Knedlíky rozhodně nemají domácí....Nedejbože bramborové. Ale maso se z v 8 pripadech z 10 dá nazvat povedeným.

    OdpovědětSmazat