čtvrtek 11. září 2014

APULIE

DANIELA:
JEŽÍŠ TO BYLO TAK DOBRÝ
Když měl Wizzair někdy na jaře narozky, což nemám napsaný v kalendáři, ale vyskočilo to na mě na facebooku, s nabídkou 1+1 letenka zdarma, vypsychovaly jsme se s Janou natolik, že jsme spontánně koupily letenky v srpnu do Bari. Málokdo věděl kromě samotné italofilky Jany, kde Bari přesně je. No, je v Apulii. Jak se čtyřdenní výlet blížil, nejenom že jsem teda o Apulii věděla velký prd, ale ještě jsem ani nevěděla, co od výletu čekat. A nakonec se z toho vyklubal jeden z nejlepších výletů, co jsem kdy podnikla. Úplně jiný, protože jsme už starší a totálně specifický, protože poprvý jsem k moři jela jen s kamarádkou a ne s chlapcem. A holky to spolu přeci jen mají jiný žejo. Takže jsme byly permanentně v náladičce, ale bez extrémů, už jsme přeci #30ok.
#30 OK PŘES DEN
#30 V NOCI
Nakupovaly jsme módičku a bizárky, aniž bychom musely poslouchat mužský remcání a jedly jsme gluten, hodně glutenu, protože se za svoje navalený břicha před sebou navzájem nestydíme. A protože je Apulie země s největším procentem obézních dětí v Itálii, spíš jsme vynikaly štíhlostí. Za mě jsou gastro highlighty káva na led (Jano, jak se to řekne italsky?), focaccia od Albánce a zmrzlina.

Ale mimo to jsme zažily nejlepší komorní zážitek s italskou rodinkou grilující jehněčí vnitřnosti a klobásky, každé za 2,5E na náměstíčku malebným jako Malá Strana, kde nebyl ani jeden turista a my mohly jíst, pít pivo a pozorovat jihoitalský noční kolorit.
Večer žensky otevřely dveře a prodávaly domácí těstoviny


PAKOČKA:

Mám pár let problém- s lítáním. Nevím kde a jak se to přesně vzalo, ale ten nutkavej pocit, že je všechno špatně, jsme nad zemí a "že tam všichni určitě umřeme" je prostě nepřekonatelnej. Teda pardon, překonatelnej pouze s alkoholem v krvi.
Daniela mi svěřila, že jí zase bývá pravidelně špatně fyzicky. No my jsme se hledaly.) Na jaře, když jsme si tohle yolo uplně instinktivně koupily (akcím já prostě neumím odolat, proto miluju Lidl a slevy) jsem vážně nemyslela na to, že WIZZAIR je letecká společnost- tedy, že poletíme. Ale vlastně ani v den odletu dopoledne mi to nepřišlo, taky proto, že naše taktika "zastrašování" započala ještě cestou na letiště kdy jsme k mekdonaldovýmu menu (v duchu hesla yolo) degustovaly naložený rum s maté-kolou (týden naložený tuzemák se zázvorem a citrusy jsou vážně alkoholikovi Vánoce).
Anžto jsme to musely vypít před transferovou zónou (kde si stejně nevšimli mimojiný ani mého roztoku na čočky, možná by rumíček prošel) neváhala jsem v duty free koupit ještě jednu placatku "do nebes". Moc se mi líbí packaging do siťky s nálepkama. K Vogue ideální kombo. A věřte nebo ne nebyla ani turbulence a ani kocovina! Barský vzduch nás plesknul po čumáku a (paradoxně) probral.
A pak už byl ráj: levný gluten (v podobě tý nejlepší focacci a těstovin "oušek"- orecchiette) všude, zmrzlina, průzračný moře, místní víno.
Tak tohle byla naše kuchyně v hostelu, vskutečnosti starém paláci v centru Bari. Miluju tyhle starosvětský italský domy, kde se cítíte jako ve filmu a plynové linky jsou takhle parádní. mimochodem, kuchyní jsme chodily rovnou na balkon. Krása střídala nádheru.
Všude v moři, i na městských plážích byli krabi. Voda jak akvárko. A krabi. Ale to jsem asi už psala. No kdyby náhodou- prostě spoustu malých krabů. Fantazie.
Malý krab!
Polignano A Mare
Snídaně, oběd i večeře. Tohle totiž mohlo být cokoli a kdykoli: plejáda sušených šunek, které i ze supermarketu chutnaly skvěle, kafe, čerstvý broskve z trhu za pár centů, focaccia (od našeho albánce, půl kola za euro, protože jsme češky a on má rád Dubčeka) a sýr scamorza, typický pro regiony jižní Itošky (v Apulii pak specifický tím, že jeho regionální verze obsahuje buvolí mlíko, ale obyčejně je z klasiky).
Obecně kromě nejlahodnějších jídel s infarktově vysokým stupněm glutenu (haha) jako jsou právě focacci a těstoviny (orecchiette neboli ouška) je jižní Itoška (a Apulie není výjimkou) specifická velkým množstvím a variací smažených jídel- ať už sladkých nebo slaných, ale vždycky zaručeně mastných a poctivých. Příkladem můžou být "arancini" (fotka výše s pivkem Peroni, ta koule v mojí ruce je arancino) což je spíše sicilská specialita nicméně hojně se vyskytující i v Bari a okolí (a prostě na jihu): rýžová (rizotová) koule se sýrem (případně šunkou, hráškem atd.) obalená a hluboce smažená. Tahle koule většinou v "rosticcerii" stojí 90centů až jedno euro a nakrmí vás to jako oběd v restauraci.
Další neuvěřitelná věc celé jižní Itálie jsou sýry a mléčné výrobky. Pardon, slintám si na klávesnici. Nebudu dělat Wikipedii, to umíte sami, ale rozhodně musíte ochutnat pugliskou mozzarellu, tzv. "burratu" volně přeloženo "máslovku". Může, ale nemusí být z buvolího mléka, vtip je ale v tom, že vypadá jako mozzarella, ale uvnitř je krémová a skoro tekutá. Doporučuju jíst bez pečiva jen s čerstvým olejem. V tu chvíli byste chtěli uvíznout v časové kapsli a nehnout se. Už nikdy.
No a o tom, že všude jsou olivový háje, domácí oleje a místní bio vína (lahev v restauraci začíná už na 8-9 eurech!) už psát ani nebudu. Zbytečně bych se rozesmutnila.
Jinak je Apulie kraj chudý a lid původem zemědělný, který se naučil spotřebovat všechno- proto naváhají dělat špízy z vnitřností v jehněčích nebo kozích  střívkách, tzv. "nghiemeridde" (kdo to vysloví sprvně má u mě pivo)- přesně ty na který jsme narazili při našich večerních cestách městem (taky na fotce s rejžovou koulí, jsou to ty špízky na alobalu). Jinak je Apulie typická i konzumací koniny, protože tamní podnebí prostě spíš přálo chovu koní než prasat. Jojo, prý uplně nejtypičtějším receptem jsou "orecchiette s koňským ragú" a tímto zdravím všechny vegany.
My jsme do koniny nešly, ale rozhodně ne programově (krom toho po třech letech soužití s holkou z puglie mám o konině co vyprávět.), ale během 3 dnů prostě nemáte šanci ochutnat všechno (ani s mým kachním žaludkem). Dost mě mrzí, že jsme nestihly aperitiv na bázi mořských plodů a ústřic (a prosecca) v malém městěčku Polignano (s nejmalebnějšíma zákoutíčkama), kterej stál na halvu asi 8 euro. Ovšem tím pádem máme plán na příští léto.
Na letišti jsme to zazdili jedním z nejtěžších a nejtypičtějších vín: Primitivem. navodí příjemné stavy tolik potřebný k lítání. Jo a taky jsem se s Bari rozloučila dalším místním jídlem: tiella (riso, patate, cozze)- rýže, brambory a mušle. Tak čau za rok!

8 komentářů:

  1. To neni problem s litanim...to je problem s chlastem. Ty se na tu potrebu dopoledniho chlastu jen timhle vymlouvas :))
    Ale nic ve zlem. Kazdy mame nejakeho toho skeletona ve skrini...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, stále je to problém s lítáním. Hezký den.

      Vymazat
  2. JEDU S VÁMI! http://www.youtube.com/watch?v=p8ctnID-U14

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeno jestli jsi opravdová hanka zagorka a vezmeš i štefana.

      Vymazat
  3. Slečno Pakočko, konečně jsem našel osobu, které jste velice podobná!
    Je to Olga Hepnarová - podívejte http://www.tyden.cz/obrazek/201307/51d42f92e1274/crop-453879-hepnarova-foto.jpg

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme. Škoda, že nevíme, komu jste podobný/á Vy, určitě bychom Vám taky uměly udělat radost.

      Vymazat
    2. jsem Holy, pipko. Šimon

      Vymazat