čtvrtek 28. listopadu 2013

KAFE, ŘÍM A STUDENTKA PAKOČKA

Esence naší kuchyně během zkouškovýho...
Já vím, že to omílání "žila jsem v Itálii" je otravný, ale řekla sem si, že se pokusím vyhrabat nějaký fotky, který by vám mohly alespoň trochu přiblížit ten feeling a něco málo co souvisí - přímo i nepřímo - s jídlem (a abych nebyla nespravedlivá i s pitím). No a hlavně to tak nějak sesumírovat a přiblížit vám římskej gastro život. Řekla bych, že moje tipy na lonelyplanet nenajdete...
Během cca. sedmi let se mi odrovnaly dva kompy, vždycky samozřejmě po záruce, takže všehcny fotky z mojí římský doby jsou někde uvnitř motherboardu mýho posledního netbooku a dá-li pánbů jednou to vytahnu. Zatím jsem se pokusila zalovit v mým Facebookovým pravěku. Celkem jsem čučela (ale zas ne tak moc).
1) KAFE

Kafe. Tak určitě, žejo. Už úvodní fotka (ze zkouškovýho) naznačuje, že Itálie bez kafe, potažmo domácnost bez moka konvičky je asi jako Pakočka bez kočky. No nesmysl. Během zkouškovýho jsem taky poprvé (a zatím naposled) zažila na vlastní kůži předávkování kofeinem. Nějakých šest espress na hladovo během hodiny, nějaký cigáro taky určitě padlo a bylo vymalováno. Hodinu jsem byla vyřazená z provozu: nemůžete se soutředit, ležet taky ne, kdyby vás napadlo to třeba vyběhat asi vám pukne srdce. Jediný co můžete dělat je to zajíst a vypít co nejvíc vody (aka vyčurat to), řeknu vám, dost férovej kofeinovej nájezd, dodnes si to pamatuju dost barvitě.
Kafe byla jedna z položek našeho společnýho nákupu (ano, určitý věci jsme si na byt kupovaly společně, to dá rozum. Kromě kafe taky espéčko, toaleťák, prací prášek, olivovej olej a podobný maličkosti) a jedna z těch na který se prostě za žádnou cenu nešetřilo. Nejsem snob (pobírala jsem stýpko a musela při škole samozřejmě pracovat) a ani moje holky italský nebyly, ale zatímco těstoviny z discountu za 90centů za kilo byly maximálně super, o kafi to rozhodně neplatilo (vyzkoušeno). Neříkám, že jsme si chodily pro čerstvě namletý třeba ke Svatýmu Eustachovi, ale vyšší supermarketovej standard byl prostě normálně nastavená laťka.
Oproti rozeným italům nejsem tak náročná (a frflavá), ale určitý věci jsem si prostě osvojila- třeba právě kafe. V campusu na baru stálo espresso studentských padesát centů (a kapůčo euro, pohoda)! Ve městě málokde na stojáka cena přesáhla 1,50 euro (pozor jen na uplný centrum a turistický pasti, základní pravidlo je se ptát nebo u baru kouknout na vyvěšený ceník, ptát se a hlavně všechno dávat na baru, u stolku je všechno dražší, platí se příplatek za servis atd.).
Nejsem z těch, co by pohrdly turkem nebo si rvaly teatrálně vlasy před každou pixlou nescaféčka (v nádražce bych si ostatně opravdu espresso nedávala, takovej turek ve skle s logrem ve správnej čas a chvíli má svoje kouzlo), ale moka konvička je pro mě prostě povinná domácí výbava, stejně jako pánev a hrnec a ačkoli dost často stíhám jen večerní rychlonákup v XXX supermarketu, aspoň se snažím vždycky vybrat vhodný kafe do moky. Z Říma mám prostě bakalářskej diplom a kávovej standard.
Ne simvás, to je jakože mejdan a ne večeře- tyhle minipivíčka jsou z diskontu, já jsme blond a večírek byl "žlutej"
a já se pak tematicky zazdila limoncellem.

2) SEDUM
U nás to bylo nastavený tak, že jsme večeřely společně, po italsku mezi osmou a půl devátou (a čučely u toho na Scrubs nebo zprávy). A jelikož za šest dní stvořil Bůh zemi a sedmej den odpočíval vyšlo to tak geniálně, že každý večer vařila jedna z nás. A dokonce jsme byly tak v lati, že to fungovalo (stejně jako pravidelnej měsíční nákup společných věcí a úklid bytu a mytí nádobí). Musím říct, že to byly prostě báječný večeře.
A bylo jedno jestli jsme si udělaly kilo a půl pasty s obyčejným sugem s bazalkou nebo gnocchi nebo hovězí se špenátem - moje italky totiž asi jako 90 procent italek a italů měly rodiče, který je pokaždý doma napakovali zásobou, takže náš byt byl plnej: sklenic s domácím ragů, loupanýma rajčatama, olivovým olejem, šnapsem z různých regionů...nehledě na to, že po návratu z prázdnin nebo víkendů holky dovezly čerstvý speciality: z Puglie to byly třeba "orechiette" a crostata od babičky, která neví jak vypadá máslo, protože používá i na pečení koláčů olivový olej nebo čerstvý plátky koňskýho masa (oblast Salento v Puglii je odjakživa oblastí koniny z klimatických důvodů nejde dost dobře a levně pěstovat v tamních podmínkách prasata nebo hovězí), z Molise lanýže, ze Sicílie cannoli a z oblasti Marche "olive all'ascolana"(negoogluj pokud nechceš olizovat obrazovku).
Tak nějak tipuju, že jsem se zamilovala do italský kuchyně a jejích neskutečnejch krajovejch a sezónních variací.
Já jsem- podržte si čepice- udělala jednou smažák a jednou kuřecí plátky s broskví (ale tak hoďte kamenem farizejové!) a pak si řekla, že nejlepší bude stejně vařit italsky. A ještě se to třeba pořádně naučit, protože holky to jako správný (nehrňte nos s frfláním o gendrově násrodnostních stereotypech) italky bavilo a dávaly to. Zkoušely jsme domácí suplí (což je asi ta uplně nejlepší věc na světě od Milána níž, takže neklikej na link pokud si nechceš poslintat klávesnici) a taky domácí tagliatelle (chuť super, ruční krájení spíš nic moc, takže tvary dost divný). Naučila jsem se milánský rizoto jako paní. A taky ragů. A u toho jsme tak nějak stihly stát se právničkama, inženýrkama, kunshistoričkama...
Sedum pizz znamená dvoulitrovou kolču zdarma, to chceš!
3)PRASÁRNY
Tak klasika, ale v chutnějším hávu: objednávání pizzy domů nbeo třeba pravidelný návštěvy cukrárny u zadního vchodu do našeho condominia, kde měli po půl 9 večer slevy na bigné, profiteroles a další super dortíčky, noční žranice po mejdanu.
"Orfeo, il re della notte" aneb náš oblíbený prasák na vyhlášený ulici Palmiro Togliatti...-čti: je tam hodně transek a vůbec noční život jak má bejt
Řím a ůbec Itálie je specifická tím, že cukrárny a baro-cukrárny jsou optevřený do noci, třeba o víkendu klidně do 3 ráno. My měli pár bloků od domu vyhlášenou cukrárnu specializovanou na tiramisu- U Pompiho. Nikde jinde ve dvě ráno není fronta na stoleček- asi jen tam. Jejich jahodový nebo nutellovo-banánový tiramisu nikde jinde nenajdete- prostě ráj na zemi. O kousek dál je zase mléčný bar, kde to můžete zapít, jmenuje se Latte piu a je to celý stylizovaný do Mechanickýho pomeranče a jediný co se tam pije je "moloko"- na všechny způsoby.
Jenže to je holčičí softíček během zkouškovýho, protože když se vracíte z mejdanu zastavíte se "dallo zozzone", teda "u prasáka"- stánky nebo fast foody/bary kde si podle (ne)chuti necháte naložit do houstičky párky, burger, řízek a k tomu si můžete navymýšlet milion obložení: nakládaný lilky, pálivou pastu, smaženou cibulku, fazolky, kyselý okurčičky, nakládaný houbičky, kečup....prostě místní variace na smažák na václaváku nebo nonstop na Letný- včetně podobný lidský fauny...vyhlášenej čuňák je tenhleten (klikněte si jsou tam super fotky z "making of panino zozzo neboli prasáckýho sendviče), který má 3 pobočky a ta top je na ulici Tuscolana, tam za kasou totiž občas ještě sadává ten autentickej Orfeus, král noci a římský výpadovky...
No a pokud vás nad ránem honí sladká není nic lepšího než noční pekárny croissantů a koblih...
OMG-U Pompiho rozšířili sortiment, takže bukuju letenku, čauzr!
Já myslím, že stačilo, ne? Nebo si mám tu klávesnici zaslintat celou vzpomínáním na slavnosti/dožínky různých jídel a tradičních surovin v městečkách poblíž? Chcete slyšet o artyčocích po židovsku? Chřestový sezoně? Jehněčích špízech? Vínu co tryská z kašny na náměstí? Veliká nádherá vám řikám...

Radši písničku...

4 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Pusť si písničku radši- ať mám něco na příště až exhumuju jednou ty fotky.)

      Smazat
  2. Dobry vecer,
    takovi by meli se slyšet co tam je u kde sou Vietnamcove!Také sliny tam jsou! kde po chutnani i italkové vaří. Hezké máte zde fotografie.

    Děkujem krásné ráno Tranh

    OdpovědětSmazat