středa 23. října 2013

PETRA POSPĚCHOVÁ VYDÁVÁ KUCHAŘKU.


Včera jsem byla na tiskovce k nové kuchařce Petry Pospěchové. Probíhala v Lokálu U Bílé kuželky a byl to skutečně neuvěřitelný zážitek. Velké dojetí, nadšení, pýcha a obdiv doprovázené hospodskou pompou. Kniha vychází v nakladatelství Smartpress a je o českých lokálních specialitách. Vedle třeba Valašska, Chodska a Krkonošska tam najdete i speciality z Prahy, Brna a Sudet. Každý asi čtvrtý recept je s fotkou od Davida Tureckého. Ten nakonec dodal i fotky krajinek. Celé to vypadá úplně skvěle a je to dostatečnou náplastí na proplakané středy a pátky, kdy už od Petry v INu a Víkendu nebude nic vycházet. Napsala mi do knížky věnování, hezký asi jako všechny maily, co jsme si vyměnily, ale trochu se bojím, že až uvidí tenhle článek, spíš požádá o soudní ochranu. 

Petra dává rozhovor do Českého rozhlasu.

Zní to jako time of my life, co? Byl, a navíc teprve v poločase. Pak donesli jídlo. Psala jsem, že to bylo v Lokále, že jo? A podle toho to i vypadalo. Žádný debilní kuřecí soté! Tatarák by se dal přehazovat lopatou.


Abych vás donutila ke koupi kuchařky, kterou určitě musíte mít, s dovolením sem hodím jeden recept. Je z kapitoly Sudety a při jeho výběru jsem zohlednila schopnosti a možnosti našich čtenářů.

KMÍNKA

Kmínka je likérem, který podle jeho konzumentů kladně působí na potíže s trávením. Je vhodné ji podávat dobře vychlazenou, jako se to dělávalo na Chebsku. A také během přípravy neošidit čas - měla by potom příliš výrazné kmínové aroma, a ne typicky sladkou chuť.

250 ml konzumního lihu
250 g cukru moučky
50 g kmínu

Kmín rozdrtíme nahrubo v hmoždíři a vsypeme do láhve s širším uzávěrem. Přilijeme líh a přisypeme 125 gramů cukru. Uzavřeme a necháme deset dní stát na místě u okna. Během prvních dní láhví občas protřeseme. Převaříme 100 ml vody se zbylým cukrem a necháme vystydnout. Do čisté láhve přilijeme přes jemné sítko kmínový výluh a k tomu přidáme vodu s cukrem. Promícháme a necháme dalších deset dní stát.


Kuchařku (taky s věnováním) dostane i jeden z vás. Napište do komentářů do pátku 12:00 nějakou svojí lokální specialitu - klidně i v rámci města, ulice nebo bytu a s holkama vybereme vítěze.

25 komentářů:

  1. U nás je takovej regionální pokrm pavlišovskej řízek - je to řízek s knedlíkem a zelím. Ale já řízek stejně nejradši klasicky s kaší nebo bramborovým salátem :)
    hulkovaadela@seznam.cz

    OdpovědětSmazat
  2. Kmín je jediný koření, který fakt nesnášim. A přítel ho miluje. Příjde mi zbytečný dávat kmín kamkoliv, je to nepříjemný, křupe to a chutná hnusně. Ale co holky, když už je ta soutěž, giveaway, whatever, tak já mám za svoje "historicky krajský" jídlo asi tohle: Šterc.

    Je to Šumavskej tradiční oběd, večeře a asi i snídaně a je výhradně z brambor. Dá se jíst na sladko i na slano a mnoho lidí už ho dnes nezná a nebo nevaří. U nás se dělá pořád, ačkoliv je přípravou náročnější, protože se to prostě nejdřív vaří, peče a pak ještě smaží. A to prostě trvá moc dlouho na to, aby se s tim někdo babral v dnešním rychlým světě.

    Ale jsou i rychlejší varianty, něco ve stylu bramborový kaše osmažený s moukou a mlékem, ale to je pěknej humus to vám povím!

    bara.vlaskova@gmail.com

    Jinak u nás v bytě č.11 frčí krokety z mrazáku pečený v troubě na plnej výkon, protože je plynová a já nevim kolik má stupňů!

    OdpovědětSmazat
  3. Kuřecí játra na cibulce (nejspíš dělá jen mamka a já),
    cibule
    kuřecí játra, drcený kmín, sůl
    zakysaná smetana, nebo bílý jogurt
    mouka
    příloha - rýže

    cibuli nakrájet a osmažit do bodu, kdy začne zlátnout, pak na to hodit kuřecí játra, orestovat, dát přiměřeně drceného kmínu, zalít vodou, podle požadovaného množství omáčky, nechat dusit, cca 10 až 15 minut, mezitím rozmíchat v jogurtu/zakysance hladkou mouku a vmíchat k játrům, provařit mouku, osolit

    podává se s rýží

    OdpovědětSmazat
  4. píprlák (alias rýpl, drobídl, slepičí žrádlo): 1,5 kg brambor uvařených ve slupce, 0,5 kg hrubé mouky, sůl, sádlo nebo olej na pekáč a konečné pomaštění. Brambory oloupat, nastrouhat na hrubo na struhadle, osolit, smíchat s moukau tak, aby se jednotlivé části těsta neslepovaly - prostě pročechrat prsty na drobenku. Dobře vymastit pekáč, nasypat do něj bramborovou drobenku, péct do růžova v troubě. Během pečení obracečkou pečící-se hrudky obrátit a načechrat, aby byly opečené z obou stran. Nejlepší večeře, jakou znám, píprlák zapíjím sklenicí kyselého mléka, kefíru, podmáslí. Je to jídlo mého dětství z Domažlicka.

    OdpovědětSmazat
  5. Pečené hruškové knedlíky z vlkodlačích hor (od paní Hadwiger - manželka tohohle pána http://www.pametnaroda.cz/data/witness/1922/recording/1262-transcript.htm )


    600 g hrubé mouky
    20 g droždí
    250 ml mléka
    1 vejce
    špetka soli
    lžíce cukru

    1 kg sladkých hrušek (mohou být hodně měkké)
    2-3 l vody
    cukr - tak nějak podle oka a touhy po sladkém

    Do pekáče nakrájet spoustu hrušek, prosypat cukrem a zalít tak trojnásobkem vody. Vrazit do trouby, aby se to začalo vařit.

    Zadělat na knedlíky. Z trochy mléka, cukru, mouky a kvasnic nechat vzejít kvásek.

    Do mísy prosít mouku, přidat vejce, cukr a sůl, kvásek a mléko. Vypracovat těsto a z toho vytvořit knedlíčky o průměru cca 2 cm, které se nechají kynout tak na velikost pinpongáče.

    Vykynuté knedlíky naházet do bublajícího hruškového kompotu a nechají se cca 20 minut péct. Výsledkem je ze spodu knedlík zvrchu jako buchotvá kůrka. Na talíři se pak zalejí těma hruškama.

    Možno vylepšovat skořicí či hřebíčkem, hruškovicí, kysenou smetanou a nebo strouhaným perníkem.

    OdpovědětSmazat
  6. Moje lokální specialita jsou jídla, která si vařím doma. Třeba nejlepší řepové rizoto nebo sušenky (recept mám čirou náhodou od Petry Pospěchové). Všechny recepty ale chovám v tajnosti - to by pak ta jídla nebyla mou lokální specialitou!
    novakova.betka@seznam.cz

    OdpovědětSmazat
  7. Teda, nejsem si jistá, jak moc je to lokální, ale miluju (a neznám moc lidí, co by ji milovali) lepenicu, což je ne úplně jemná bramborová kaše s kysaným zelím (zamícháno do toho) a restovanou cibulí. Žrádýlko jak sviňa.
    pokornaalice@email.cz

    OdpovědětSmazat
  8. Naše páteční klasika - Tuňákový salát.. Každý pátek už přes 10 let se na něj těšíme :D :) Vlastní recept, nic těžkého :)
    adela.no@seznam.cz

    OdpovědětSmazat
  9. Kyselo. Pravé - z chlebového kvásku rozmíchaného den předem ve vodě, se sušenejma houbama, osmaženou cibulkou a vajíčkama míchanejma. Ňam. Brambory uvařit ve slupce, pak oloupat a horké přikusovat, zbylé nakrájet a zamíchat do polívky, a nejlepší je stejně druhej třetí den a úplně nejlepší je to, co se na dně přichytilo.
    aranel87 - at - ymail.com

    OdpovědětSmazat
  10. Lokální prasečinky? Něco ve stylu amérika - rádoby domácí hranolky s kořením, co se k sobě absolutně nehodí, a řádným kýblem tatarky/kečupu. a když jde do tuhého, přihodíme ještě syrečky! to je potom bláto na hřišti! :D (mezi vyhlášenou lahůdku ovšem v našem domě patří (teď trochu seriózně a vůbec ne něco jako samochvalně) - můj domácí medovník, u kterého je šance na přežití jeden den pouze minimální :-))

    ladusreznak@gmail.com

    OdpovědětSmazat
  11. Po knize pokukuji s toužebným výrazem :-) Jen jsem zamáčka slzu, že v ní chybí kapitola věnovaná Vysočině :-( Třeba bude pokračování ? ;-)
    Tak zde za Vysočinu "nominuji" peciválky, které v naší rodině pečeme nejlépe na peci už čtvrtou generaci (a možná ještě déle :-) Recept a fotka u mě na blogu:
    http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/10/instantanement-1.html
    Srdečně zdraví,
    Anýzovka
    (anyzovka@gmail.com)

    OdpovědětSmazat
  12. WTF, tohle je fakt konec Vyvarovny.

    OdpovědětSmazat
  13. Dobrý den, dame solamyl, na krajíme hověz, tam cérel řapíkaté, rybí omáčka se vleje. Rýže vaříme. No a tam co vy na to podivame - jak takovi jestli to je nebo néní. Dame talíře tam rýže tam to hověz . Češi mají stejně knedlíci radši ale. Hezký den Tranh tam to pošlete děkujeme na toto tranh.nguyen@seznam.cz

    OdpovědětSmazat
  14. Pivo a rum (tuzemák). Opavsko. ondrej.froncek(at)firma.seznam.cz

    OdpovědětSmazat
  15. Vánoční obalované buchtičky. Vůbec nevím, k jaké oblasti to patří, protože nikdo z mých známý to nezná. Ale v Hradci Králové se před Vánoci na trhu řepný sirup, čili sirob, prodává, takže to tam spousta dalších lidí znát musí.
    Jsou to obyčejné malé makové buchty, které se namáčí v teplém sirobu s máslem (asi 1:1) a obalují ve strouhaném perníku. Po rozležení tak třetí den je to úžasná lahůdka. Na komplikovaná cukroví jsem většinou líná, ale buchtičky musí být, za každou cenu.
    moravkova.zuzana(at)gmail.com

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Říká se jim peciválky, jen na jiný způsob, než popisuje Anýzovka

      Smazat
    2. Aha, díky za poučení. U nás se peciválky říká buchtám, které se balí jako závin, a nepečou se tak natĕsno u sebe.

      Smazat
  16. Já můžu přispět jedním receptem z Moravského Slovenska. Šumajstr - "krůpy s fazulů a oškvarkama". Přeloženo do řeči arogantních buržoustů: ovesné kroupy s fazolem a konfitovanou vepřovou kůží. Ale stejně to má vyhraný Tranh.
    vaclavaclav@gmail.com

    OdpovědětSmazat
  17. Zuzana: zajímavé, naopak moje babička nějakých 40km od Vás to nezná a požadují to po ní příbuzní z Polabska.

    OdpovědětSmazat
  18. Napíšu sem regionální srandu už mimo soutěž. Minulý týden jsem byla pracovně v jedné firmě na Vysočině a v jídelníčku bylo na výběr "kroměřížské kuřecí stehno". No, dala jsem si něco jiného... A pak jsem slídila u kuchaře a ten mi aktivně sdělil, že recept spočívá v tom, že se do omáčky (z bezpečné vzdálenosti odhadnuta na standardní UHO) přidají navíc rajčata, česnek a klobása. Nadšení ho přešlo ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že já v Kroměříži žiju přes 25 let a v životě jsem neslyšela o nikom, kdo by něco takového vařil, natož aby to byla regionální specialita. Uraženě mi tvrdil, že to je normální recept. Který jsem jen tak mimochodem nedokázala ani vygooglit (no možná jsem se málo snažila). Kdo mi najde kuchařku, ve které je ta hrůza uvedená, má bod :) Ať žijí karlovarské knedlíky, znojemská pečeně a kroměřížská stehna!

    OdpovědětSmazat
  19. Jejej. Bulvární novinářka, rádoby znalkyně jídla, která umí pouze kritizovat bez skutečného pochopení, vydává knihu. Nechápu, že ji periodika zaměstnávají, je čtená asi jen díky kontroverzi, kterou vyvolává svými provokativními články. Kdyby se aspoň trochu snažila jít hlouběji a k podstatě, to by byl přínos, nejenom pro noviny, pro které píše, ale hlavně pro českou gastronomii, ale o tu asi už tolik nejde, že.

    OdpovědětSmazat