úterý 10. července 2012

KVIFF 2012: HANNAŽIN FOTODENÍČEK

Wow, promiňte, já vím, že si už od 29. června říkate si, co jsme asi jedly ve Varech. A my vás nechaly čekat. Musela jsem vystřízlivět. Ještě pořád mám trochu krizi. Hned po návratu do Prahy jsem šla do Světozoru na Věru 68, aby ten přechod do normálního života nebyl tak bolestivý.

Letos jsem byla ve Varech týden, od neděle do neděle. Moc jsem nejedla a nespala, spíš jsem hodně chodila do kina a pila. Plno lidí na Vary nadává, ale já je prostě miluju. Mám pocit, že některý věci se dají zažít jenom tam. Jenže to sem úplně nepatří a moje historky se štítky Hannah, kluci, drogy, občerstvení, bizár, kde to jsem byste mi stejně nevěřili.

Přijela jsem v neděli večer, v pondělí jsme s Luckou a Jurou jeli na výlet do Kyselky a také do jakubovského hostince Na Statku, doporučené na Scuku. Vypadal až přehnaně idylicky. Že má jen víkendový provoz jsme zjistili hned v zápětí. Nakonec jsme si všichni dali smažák v další vesnici.
Namrzlou okurku kompenzuje grilovací koření na hranolkách.

Bagety z Bageterie Boulevard jsme si dávali vždycky, když jsme se nestíhali najíst mezi filmy. Na fotce šunková, místo rustikální jsem řekla grahamová, byla jsem mimo fakt celý Vary. Navíc je trochu zmačkaná. Propašovala jsem jí v kabelce. Hej, já vim, že v kině se nejí, ale to se prostě nedalo stihnout.


Nechtěli jsme být odkázaní jen na festivalovou stravu, takže jsme si nakoupili v Lidlu a párkrát jsme si v pronajatém bytě vařili(mazali chleby). Lidl's Digest: špecle, omáčka na těstoviny, celozrnný chleba



V Jameson stanu jsem si každý den dávala skvělé koktejly (míchali barmani z Bugsy's a Phenomenu). Ideálně místo oběda/večeře. Zatknutí Agáty jsem bohužel neviděla.
Pracovní koutek, frappé s Jamesonem.
Bugsy's Rose a Jameson Mint.

Karlovarské oplatky taky proběhly. Dokonce jsem objevila skvělý likér, o něco lepší než Vaječný sen oříškový. Pořád musím myslet na to, že bych jednou v budoucnu chtěla mít svůj vlastní - když může mít Celine Dion voňavky, tak proč ne, že. 
Ph. by Míra Valeš. Na kolonádě. Nerada se fotím, tím spíš na veřejnosti. Jsem totiž seriozní FOODblogger. A teď jsem si navíc uvědomila, že svetr je z _&_ (doplňte si sami).

Karol dorazila ve čtvrtek, na fotce vidíte, jak se zapovídala s pánem, který trval na tom, že si ho mobilu musíme uložit jako Ing. Kebab. Ve Varech mu byznys moc nejede a tak jsme mu slíbily, že se podíváme po provozovně v Praze. Více info snad coming soon.

V sobotu jsem měla už tak stažený žaludek, že bych normální kebab nezvládla a tak mi pán připravil degustační porci. 

Karol sice říkala, že musím všechno nacpat do jednoho postu, protože dva nebudou nikoho zajímat, ale ten s rautem nakonec udělám zvlášť. Možná vás to nebude zajímat, ale já si aspoň všechno, co si pamatuju, poskládám do nějaké časové osy. 

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

6 komentářů:

  1. Ty tvoje bizár příhody mi budeš muset aspoň povyprávět! :D

    OdpovědětSmazat
  2. Já se přimlouvám za ty neuveřejněné příhody!

    OdpovědětSmazat
  3. Je to aspoň ten kebab hned vedle Bašta fidli? Ten byl totiž bezkonkurenční!

    OdpovědětSmazat
  4. Ten Kebab, kde každý večer postával rapper a rapoval na kolemjdoucí, ať se tam jdou najíst?

    Ještě mi tu chybí zhodnocení palačinkárny, langošárny a american burgeru a taky jídelního stanu u Thermalu. Mohu se těšit v druhém díle?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anonymní, musím tě zklamat! Tomu jsem se úspěšně vyhla. Snad budu příští rok víc punk?

      Smazat
  5. Sorry Hannah, tobě ksicht na foodblogu nevytknu. Nemám z vás ráda totiž jenom Pakočku :) A navíc ti přece jen nezářej očička víc než to jídlo, co svíráš před sebou...
    E.

    OdpovědětSmazat