neděle 9. září 2018

DADDY ISSUES X BODY ISSUES

"Mě se spíš protočily panenky z toho, co autorka konzumuje."

Další komentář na můj žaludek. Noacojako. Nejdřív se směju, pak už míň. Kolem sebe vidím jen velkou blikající obrazovku kde se střídají avo-tousty, smoothies, barevný buddha bowls (co to jako vlastně je, měl Buddha rád barevný mističky s řasama a jadýrkama?), s fotkama z posiloven a nových legín na běhání.


Fuck me, virtuální realito, fuck me hard.

Co je správně? Co je uvědomněle? Veganství? Zákaz brček? Žádný igelitky? Krystaly ve vodě? Jantarový vejce do vagíny? Nopoo? Domácí mejdlo? Domácí makový mlíko? Maso z farmy? Etický vejce? Žádný vejce? Jen moje vejce? Pleťová maska z Koreji? Arganovej olej? Olivovej olej? Pivní lázně? Plošný zákaz trdelníku? Crossfit? Quinoa? Mumio? Běhání? Běhání bosa? Losos s mikrokroplastem? Žádnej losos? Bojkot Mladýfronty? Žádný barvy na vlasy? Lokální móda? Žádná móda? Žádný přílohy? Žádný pečivo? Žádná zmrzlina? Memes? Ironie? Matriarchát? Žádný cukr? Žádný kokain? Fair-trade kokain? Sarkasmus? Farmářský LSD?




Už halucinuju, i bez něj.

My všichni pěkně halucinujeme.

My všichni chceme vypadat jako někdo, jíst jako někdo, být někdo.

I tohle může být báječná a vyvážená snídaně.


Moje body-issues dosahují maxima, když mám PMS. Stává se ze mě někdo s vizáží i osobností Nesmrtelný tety - nafouknutej balónek nazelenalý kůže a místo provázku tenkej nerv. Za pár dní, kdy čirou náhodou nezabiju v ráži svých mentálních propadů ani sebe ani svoje okolí je mi zase dobře. Relativně. Dokonce jsou dny, kdy si připadám opravdu hezká (zdravím anonymní komentátory, tohle je úplná hozená rukacička).
Jsou dny, kdy mám boží vlasy, minimum vrásek a nejradši bych sama sebe pozvala na rande (ale dělat to nebudu, mám i přes to všechno ještě zbytek rozumu). Jsou dny, kdy jsem lidská zrůda a pociťuju váhu všech sežraných pizz a vykouřených cigaret. Jsou dny místo snídaně dávám neskaféčko a místo večeře dva Braníky. Jsou dny, kdy se upíjím ovocnýma šťávama a jím řasy wakame. Jsou prostě dny.
I tohle by mohla být moje svatba snů.


To, že nemám manžela a děti ani nezmiňuju, někdy stačí nemít značkový legíny a permici do Johna Reeda, abyste se cítili jako absolutní podčlověk s nulovým insta-potenciálem. Debilní, co?
No jasně, že jo! Běhejte, cvičte a rýsujte se. Jezte klíčky a fetujte chlorellu. Jen, mě, prosím, někdy nechte oddechnout. Já si nechci pěstovat body-issues, stačí mi ty moje starý dobrý daddy-issues.



P.S. příště už chci zase řešit opravdu důležité problémy, které nás trápí. jako třeba jestli je pizza Havaj lepší, než kuře s broskví. Nebo jestli je párek v rohlíku lepší s hořčicí nebo kečupem.



1 komentář:

  1. Můžu si vůbec dát zelený čaj, když je z pytlíku? A musli, když je v něm čokoláda? A když není dělané doma? A když není bio a raw? Řekněme, že manžel a dítě tohle neřeší, spíše to otevírá nové obzory zoufalství. Na druhou stranu – kdy do sebe člověk nacpe sekanou v housce z Jiřáku na dvě kousnutí a má u toho pocit, že pro své tělo a zdraví udělal něco fakt pozitivního? To je asi pouze výsada matek, co by jinak žraly jenom rozžižlané kukuřičné křupky. A večer chipsy a alko, když to usne.

    OdpovědětSmazat